Detektív Poirot: Vražda v Orient exprese (S12E03)

Moje druhý setkání s tímhle knírkatým dědkem. Už po tom prvním sem si slíbil, že nechci vidět další díly, ale nějak se mi tenhle dostal pod ruku. No, ten název je opravdu hodně známej, tak sem tomu prostě chtěl dát ještě jednu šanci. Aaaa, opět nic, opět mě tenhle dědek nikterak nepřekvapil. Celý příběh se odehrává ve vlaku (dost překvapivý, co? :o) ), takže žádná hezká krajinka nebo něco takovýho. Teď už si můžu s klidnou duší říct, že sem dal Poarótovi šanci, kterou ani na druhej pokus nevyužil. Je to divnej vyšetřovatel, kterej mi nemá co nabídnout. (18.01.2016)

Od televizní adaptace slavné Vraždy v Orient-expresu jsem čekal ledacos, ale tohle mě dostalo! Neskutečné! Tvůrci celého cyklu Hercule Poirot se navzdory všem moderním technologiím, vizuálním efektům a nekonečným možnostem natáčení stále drží počáteční koncepce z konce 80. let a je vidět, že se to stále vyplácí. Celý snímek na mě místy působil ještě magičtěji než slavná Lumetova adapatce z roku 1974 - hlavně po herecké stránce. Geniálně jednoduchá a mrazivě působící hudba mě uhranula a herecké výkony, jichž jsem se trochu obával, byly vynikající. Proč tvůrci neudělali výjimku a neposlali tento film do kin, stačilo jen vrazit více peněz do výpravy, trošku popustit stopáž a udělat tomu solidní reklamu...A na stříbrném podnose se mohli servírovat Oscaři:-) Minimálně pro Davida Sucheta, protože jen v jeho fantastickém podání je Poirotova závěrečná netypická proměna sice nečekaná, ale navýsost uvěřitelná. Možná proto si na ni v roce 1974 netroufli, jednoduše z toho důvodu, že neměli toho správného Poirota...Já to prostě zhltl i s navijákem... (11.10.2010)

Tenhle příběh mě naprosto dostal, a to nejen Agathiným skvělý základem, ale i provedením. Nesmírně temný příběh, kdy se Suchet rezervuje a většinu doby zastává pouze jednu hereckou polohu, která ještě přidává na depresi. Celkově je prostředí skvěle nasnímáno a přidává celkovému dojmu z příběhu, který je rozhodně netradiční a silný. (26.05.2015)

Jeden z nejsilnějších a dost možná že i nejlepších filmových Suchetózních Poirotů (zlehka máváme jisté dvouhvězdičkové knihovnici, kterou tímto litujeme, že si nemohla Vraždu v Expresu užít a krom toho jsme se rozhodli, že začínáme užívat pluralis maiestaticus), který brilantně těží z neskutečně silné atmosféry, syrovosti a jisté zasněžené pochmurnosti, kterou dodává jak zvolené prostředí, tak především (jak jinak) děj a předloha. Prostě a jednoduše je zábavné pozorovat Poirota v takových stavech, ve kterých se zde objevuje, ve své vážnosti a v rozjímání nad etikou smrti. Výsledku hrozně pomáhá mimo jiné výtečná hudba, která je mnohem lepší, než v drtivé většině dalších Poirotovek. (12.08.2014)

Se sklonkem Poirotovy kariéry i seriálu jsem se právě na „Vraždu v orient expresu“ těšil nejvíc; ač jsem o jejím ději nic bližšího nevěděl, patří mezi ty nejznámější a své vykonalo i zdejší vysoké hodnocení. Tento díl je předně mistrovsky natočený, v duchu těch lepších z nových dílů. Prostředí Orient expresu se svou různorodou vznešenou společností, luxusem, krásnou ubíhající krajinou a obzvlášť stísněností je pro Poirotův případ jako stvořené; film překypuje tajemstvím, jež s sebou jednotliví cestující nesou, napětím, je temný a vhodně dramatizovaný (zejména hudbou). Má spokojenost však vyprchala úměrně odhalování zápletky; nečekal jsem, že právě takto ceněný příběh bude možná úplně nejvíc trpět tím největším nedostatkem Christiiných předloh - nesmírnou nepravděpodobností. Její míra je zde tak vysoká, že děj prakticky opustil pozemskou skutečnost a stal se spíš podobenstvím, což je jednak krajně nezvyklé (ale ne nutně špatné), jednak konkrétně zde pochybné. Zatímco soudní porota by měla (sic) rozhodovat nestranně na základě faktů, ta zdejší je na celé věci osobně zaujatá, koná z emocionálních pohnutek a její trest představuje hlavně odplatu; Poirot na jedné straně odmítá spravedlivý trest provedený prostým lidem, protože by se tím společnost navrátila do barbarského středověku, na druhé straně však hájí ukamenování cizoložnice zběsilým davem, neboť překročila zákon. Úvahy o morálce a pozemském/božím trestání do Christiiných příběhů nesedí a výsledek na mne působí nejvíc jako nepřirozený konstrukt, jehož účelem je nabídnout závěrečnou nesmírně dramatickou a efektní scénu váhání a těžkého rozhodování modlícího se (sic) Poirota. „Vražda v orient expresu“ tak je jedním z jeho nejzajímavějších případů, ku prospěchu jí to však příliš není. (17.05.2015)