Opona (S13E05)

Přichází to pomalu a plíživě smutně s detektivem, který je i se svými šedými buňkami uvězněný na vozíček. Zhruba po hodině, když čekáte sentiment a slzy, přijde největší twist za 25 let a jedna z nejlepších Suchetových hereckých etud (shots in the dark). Seversky vyšeptalé barvy, dokonalý cit pro rámování, náramný záporák, prostě precizně rozdané karty. Žádná pamětnická partie hraná na jistotu, ale morální dilema překonávající slovutný Orient Express Philipa Martina. Skvělá "rozlomená" kompozice druhé půle si TEN malý sentiment v roztomilém šálku schovává na poslední možný okamžik, když už se opona skoro dotýká jeviště. They were good days. They have been good days. Do posledního. Je to opojný pocit, když letitý souputník životem odchází důstojně, bez sebelítosti a přitom ve vás zanechá pocit, že jste ho do poslední chvíle tak úplně neznali. [90%] (27.11.2013)

Závěrečná půlhodina posledního Poirotova případu je skutečně něco skvostného a na poli staromilských konzervativních detektivek nevídaně odvážného a unikátního. Tolik zvratů, a přitom snad ani jeden z nich nepůsobí vyloženě hloupě (i přestože hlavní padouch se dle mého názoru dá odhalit, jedná se o skvěle napsanou a dokonale využitou postavu). Ani první hodina není špatná, i když nářezovosti finální třetiny se rovnat opravdu nemůže. Každopádně ale rozloučení ve velkém stylu. (31.12.2014)

Kde jinde zakončit jednu éru než na úplném začátku, na zámku, který sice svou krásou díru do světa neudělá, ale který představuje tak inspirativní materiál pro stárnoucího a poněkud zchřadlého detektiva. Ví co chce, nikam nepospíchá a kam se nevleze vozíček, tam nastrčí Hastingse, takže ke spokojenosti mu chybí jenom pořádná vražda, která sice v kontextu již vyřešených způsobů zabití nějak neohromí, o to více ale překvapí rozuzlení, po jehož zhlédnutí jsem si říkal, že být vrahem v Poirotově v blízkosti není asi nic moc, obzvlášť, pokud máte rádi horkou čokoládu před spaním. (22.06.2014)

Šedé buňky mozkové zešedivěli a... A přináší jednoho z nejlepších filmových Poirotů, který je o to lepší, že tu prostě naplno funguje i nostalgie, přeci jen, tohle je poslední Suchetův Poirot... Dokonalé završení celé série, které se rochní v emocionálním a geniálně napsaném rozřešením případu (dost možná nejlepší scéna s finálním odhalením vraha v celém seriálu, díky Aghato), navíc nejlepším Poirotím padouchem všehomíra. Díky všem tvůrcům, za tolik dílů, Dík Poirotovi který se vtělil do Sucheta (nebo to je naopak?). Díky za tuhle pomalu se zatahující oponu, která má v sobě víc emocí a napětí, než drtivá většina filmů jakkoliv ačkóvé produkce. Díky. "Byli to dobré časy... " (21.06.2014)

Vskutku impozantní závěr, k němuž už ostatní napsali vyčerpávající množství superlativů. Co dodat? Opět mě nadchlo, jak Britové pracují se scenérií (i příroda pláče) a že architektura není jen pouhou stafáží, ale umocňuje celkový dojem; Poirotově zchátralosti odpovídá i zchátralost kdysi honosného zámku Styles. Mimochodem, jak to, že David Suchet nedostal za Poirota aspoň cenu BAFTA, když ne rovnou Oscara? (15.02.2015)