Tancuj Matylda

O strastiach patologickej zábudlivosti a ľudskej premeny exekútora, čím sa jasne od začiatku naznačuje, že ide o nečloveka, v aspoň čiastočného človeka, kedy až nešťastie, choroba či nepriazeň osudu dokáže vyhĺbiť z neho aspoň niečo citlivé. Pre mňa to ale až taký veľký film nie je, je dobrý, ale nie strhujúci, taký bežný v nebežnej téme s odkazom, že ten sociálny systém u nás nie je ideálny. (02.04.2024)

Film mě pozitivně překvapil. Čekala jsem totiž, že mě neperspektiva a náročnost diagnózy semelou, ale naopak, scénář má celkově pozitivní vyznění, je tam vyjádřená naděje, že se ta situace dá zvládnout. Pokud jde o výkony, K. Roden skvělý, R. Rázlová nezklamala, ale ve srovnání s nimi vedlejší role nic moc k obdivu. Nesouhlasím s označením filmu za komedii. (15.12.2023)

V kolika verzí, kolik zpěváků, v kolika stylech a aranžmá u jedné písně, Waltzing Matilda; a právě tolik - ne-li mnohem víc - je variant milostného trojúhelníku: matka, její syn a jeho žena, ale tahle píseň se jmenuje Stárnutí k smrti (Alzheimer je jen subvarianta). Slavík v zájmu košatosti příběhu přibírá vnuka (ti většinou v chybí) a ošetřovatelky (v širším smyslu, ty chybí jen zřídka). Vyuštěním jsou jen dvě možnosti: matka zemře doma, matka zemře v ústavu. Pokud zemře doma, potom v mezidobí dojde k rozchodu muže a ženy. Žena argumentuje: když v obou případech zemře, proč ji mít doma? Protiargumentace je obtížná. Pokud se zdaří, následuje další argument: proč si tím ničit vlastní života? Na to se už sotva co dá říct. (03.05.2024)

Funkční intimní drama, které si sice nese "tíhu" pozitivního poselství a tak rozhodně nepotěší ty, kteří ve svém neradostném životním údělu hledají tu pravou filmovou kvalitu a naděje či nedej bože láska jsou pro ně sprostá slova.  Ovšem nás ostatní, takové ty normální, možná i sangviniky, nemohl tenhle střízlivý herecký koncert páně Rodena, Rázlové a nadějného Šoposkiho nepotěšit.  Nenápadně si Matylda, jak jsem koukal, posbírala i nominace na České lvy a byť si kromě hudby nic neodnesla, tak cítím naději, že by to ani s českými filmovými cenami nemuselo být do budoucna tak špatné. Pan Alzheimer je a asi i dlouho bude vděčným filmovým tématem, poněvadž na stará kolena si s ním nikdo z nás povídat  jistě moc nechce a po padesátce se stává noční můrou častěji než anorektická dáma s kosou a tady pan Slavík o něm zpívá docela poctivě.  Nejsilnější scény: Hovno! a Pomoz mi.  K pětce mi chyběl pohled Otce.. (21.04.2024)

Musím dát plný počet. Již několik týdnů ve mně tento film rezonuje a já stále marně hledala slova, kterými bych vyjádřila svůj vztah k němu. Není to největší filmový zážitek všech dob, dokonce to rozhodně není ani film roku, ale je to neskutečný citový zásah pro nás, kolem kterých prošlo něco podobného. Prožít si svůj film vytvoří možná silnější pouto, než by dokázalo vytvořit to největší umělecké dílo. Moje maminka mě přivedla k všemu krásnému, co může umění nabídnout. Dala mi nahlédnout do tajů literatury, představila mi hudbu a seznámila mě s filmem. Byla mým trpělivým průvodcem po křivolakých stezkách umění vinoucích se mezi haldami nevkusu. Nebála se mi ukázat to špatné, abych ho dokázala odlišit. Na sklonku svého života prodělala operaci a narkóza ji připravila o ducha. Nebylo to postupné, tak jako v případě Matyldy. A já možná Karlovi tak trochu závidím, že měl čas se s tím vyrovnat, že měl možnost ještě ve světlých chvilkách své mámy najít její původní já. Filmového Karla situace hodně změnila, z nesmlouvavého exekutora se stal chápající člověk. Připouštím, že tenhle přerod mi přijde poněkud umělecky nadnesený. Ale je to jediná drobná vada, kterou na snímku nacházím. Regina Rázlová vyzrála v naprostou hereckou špičku. Majitelka jedněch z nejkrásnějších nohou československého filmu sedmdesátých let se nezdráhá promenovat před kamerou rozčepýřená, s vykasanou noční košilí a bez mejkapu zakrývajícího brázdy vrásek. Ve chvílích, kdy je Matylda zmatená, máte chuť ji nabídnout pomocnou ruku a odvést si ji domů, tak zoufale působí. I když jsou filmů s podobnou tématikou spousty, jen hrstce z nich se daří to, co se povedlo Waltzing Matildě, vystříhat se citovému vydírání a patosu. (01.05.2024)