Jmenuju se Dolemite

Eddie mě po Mr. Church opět přesvědčil, že civilní herectví mu není cizí a velmi dobře zvládá i dramatické pasáže. Film má sice vtipný momenty, dobrou vyprávěcí strukturu (konečně film kde se neskáče v čase sem a tam jak na trampolině ) , ale tu nejsilnější složku filmu má v sobě hlavní postava - člověka žijícího pro svůj sen. (15.12.2019)

Nejak sa nám roztrhlo vrece s filmami, čo slúžia ako backstage k filmom z dôb dávno minulých. Čo môžeme vidieť tu? Ambiciózneho čáva, čo sa nevzdal, začiatky standupu v Amerike, veľa ľudí pohlcujúcich svetlo a Eddieho, ktorý mi prvu polku filmu neskutočne liezol na nervy. Nebolo to zlé, niečo sa človek dozvie, ale druhý krát by som si to dobrovolne nedal. 2 z 5 (13.11.2019)

Výborný kousek, klidně i na tu nominaci na oscara, a to nejen proto že mám ty jeho staré blaxploitationy nakoukané (btw český Kouř ve své nejslavnější scéně imho dost silně vykrádá Disko kmotra), ale protože je to úžasný film o lásce k filmu, o touze tvořit film bez ohledu na talent a prostředky. Komediálnější verze Eda Wooda. 8/10 (18.01.2020)

Bylo hezké vidět na plátně opět Eddie Murphyho a v docela vážnější roli než jak jsem zvyklá. O Rudy Ray Moorovi jsem nikdy neslyšela, takže tohle pro mě byla premiéra. Musím ale říct, že jako člověk mi byl velmi sympatický. Byť už překročil tu pomyslnou věkovou hranici na získání úspěchu, nevzdával se a šel do toho. Obrovská poklona, že se mu to nakonec i podařilo. Je to ale docela dlouhé a má to hodne pomalý rozjezd. Eddie, i když ho mám ráda, tak nedokázal udržet mojí pozornost po celou dobu filmu. Je to takový průměrný životopisný film, který už asi nikdy znovu neuvidím, ani nemám tu potřebu na to znovu koukat. Vidět jednou a stačilo. (11.03.2020)

První půlka je strašně mdlá slabota bez emocí, bez funkčního humoru, bez atmosféry, bez šťávy a bez zapomenutelných scén. Teda jo, ten humor tam je, ale v tom stylu, jaký měl Rudy Ray Moore - a to je humor založený na sprostých slovech. V druhé půlce se začne točit Dolemite, už to konečně začne být nějak zajímavé a posledních 20 minut se mi i líbilo svojí pozitivitou, jen to poselství "jdi si za svým snem i přes všechny překážky" tady působí až příliš omletě. I tak z Jmenuju se Dolemite (ačkoli jsem se na něj těšil, protože Rudyho Raye Moora mám rád pro jeho až zábavně příšerné herectví) mám poměrně průměrný pocit. Eddie Murphy se sice snaží hrát komediálně i vážně a některé scény to má vtipné a povedené (všechny jsou ale až v druhé polovině), ale mohlo to vypadat mnohem, mnohem líp. Chybí tomu to kouzlo, co má třeba The Disaster Artist (na které se možná Brewer měl podívat předtím, než to točil) nebo tomu chybí aspoň výraznější filmařská práce. Nebo cokoli jiného, co by to oživilo a udělalo z toho silný nebo aspoň zapamatovatelný zážitek. Slabé 3* (01.01.2021)