Jmenuju se Dolemite

Tomuhle se říká kulturní rozdíl. Zatímco titulní postavy považují film Na titulní straně, na který jdou do kina, za nudu, pro mě je to zábavná a střelhbitá konverzačka. Zatímco hlavní postavy se smějí až se za břicho popadají při spršce tupých nadávek, které kolem sebe chrlí hlavní hrdina Dolemite, mě to připadalo tupé, nevtipné a přinejlepším dětinské. Jako, když se zasmějete, když někdo řekne: "prd.l.". Samozřejmě, s ještě drsnějšími výrazy. Těžce se mi tedy odlišovala filmová postava od toho, koho ztvárňuje. Protože vlezle dotíravý a vulgární Dolemite mi nebyl sympatický ani trochu. A jeho snažení natočit film, téměř dle vzoru Eda Wooda, mi bylo zcela lhostejné. Film o postavě, která mi nic neříká, považuji za průměrný. Vzhledem k tomu, o kom pojednává, to táhne hodnocení ještě níž. SHRNUTÍ: Když nemáte talent, zoufale se snažíte prosadit a pak vsadíte na šmíráckou sprostotu. (03.06.2021)

Eddie mě po Mr. Church opět přesvědčil, že civilní herectví mu není cizí a velmi dobře zvládá i dramatické pasáže. Film má sice vtipný momenty, dobrou vyprávěcí strukturu (konečně film kde se neskáče v čase sem a tam jak na trampolině ) , ale tu nejsilnější složku filmu má v sobě hlavní postava - člověka žijícího pro svůj sen. (15.12.2019)

O tři roky později a Eddie Murphy si opět střihl roli, která rozhodně stojí za shlédnutí a opět se mírně odlišuje od toho, v čem ho všichni tak dobře známe. Dolemite je pro mě pojem, o kterém jsem nikdy neslyšel, ale už teď mi je jasné, že ho zařadím do seznamu filmů, kam patří například kousky Ed Wood nebo The Disaster Artist. A originál jednou rozhodně budu chtít vidět! Po filmové stránce je to dlouho na tři hvězdy, ale jakmile se samotný Dolemite začne natáčet, silně mi film začne připomínat Trhák pana Bowfingera. Eddie se i naprosto stejně ksichtí a stejně tak i paroduje kung-fu. Nevím, jestli mě tento melancholický návrat k Bowfingerovi trošku nezastínil kvality filmu, ale ve výsledku jsem skončil u solidní čtyřhvězdy, kterou si tento film podle mě prostě zaslouží. (18.12.2019)

Po pravdě, už v průběhu filmu mě napadlo, že vlastně sleduji černošskou verzi The Disaster Artist Jamese Franca, s podobnou zápletkou a tématikou, pojednávající tedy o člověku, u kterého vítězilo nadšení a vůle, nad talentem a sebekritičností, i když abych zas ale v tomto ohledu až příliš nekřivdil Rudymu Ray Moorovi, neboť ten na tom totiž nebyl zas až tak katastrofálně, jako Tommy Wiseau, nicméně oba se rozhodli prorazit ve světě filmu, a přestože jejich osudy toho neměli příliš společného, tak zápletky těchto dvou filmů ano. Dolemite je ale každopádně natočen skutečně především pro afroamerické publikum, které jak skutečnou postavu R. R. Moora, tak tento životopisný film vnímá zcela jinak, dovolím si říci vstřícněji a přirozeněji, nicméně i já jsem si ho ale užil rozhodně příjemněji, než jsem očekával. Samozřejmě je to celé dost ukecané, hektické a živelnější, prostě zpracováno v klasickém černošském stylu, hodně se zde ale i fuckuje, nicméně dialogy jsou fakt zábavné, dost mě oslovila i působivá dobová atmosféra a vizuál, a samozřejmě obsazení, v čele se skvělým Eddie Murphym, který se tu herecky vážně vytáhl. Má to ale jinak i spád a koule, humoru se tu pak sice moc neobjeví, ale pokud už ano, tak je funkční a podobně je to i s dramatickými a emočními scénami, není jich moc, ale jejich kvalita filmu rozhodně neubližuje. Dolemite Is My Name je tak zkrátka takové odlehčenější životopisné drama, které sice v paměti neutkví, ale za pozornost rozhodně stojí, prostě nenudící, netuctová a hlavně zajímavá podívaná. (16.05.2020)

„Z ktorej sku*venej planéty sem spadol?!“ Žiadne „dolemitovky“ som v živote nevidel, ale toto ma bavilo. K štyrom hviezdičkám tomu niečo chýbalo, ale Eddie to zachraňuje, viacero scén je skvelých (sexuálna scéna, kaluž), dokonca Wesley Snipes je super (ale má o dosť menšiu rolu, než som čakal) a každý, kto má rád filmy o natáčaní filmov (napr. Disaster Artists, Ed Wood alebo ostatne aj Trhák pána Bowfingera s Eddiem), tak si túto jazdu užije. Bolo to trochu vážnejšie, než som čakal, ale paradoxne napokon aj to hodnotím viac kladne, než negatívne. Fakt som sa bavil. Ale ako vravím – niečo, neviem čo presne, tomu chýbalo. (23.11.2019)