Jmenuju se Dolemite

Tupý teplý negr s hubou jak Mig Džegr proslul hlavně tím, jak debilně kurvil rým a rytmikou otevřeně pohrdal, jen aby co nejvíc matkojebů, pičichvostů, kokotích hlav, vylízaných kund a pocákaných koz do jedné strofy namrdal. Trapnosti měl za tři, však vzdělaní čokoládoví bratři na retardaci nedbali, a děsně se mamrdovi hihňali, páč nic intoše tolik neláká jako tumor zfetovaného bezďáka. A tak ten narcistický pičus a jeho zpychlá černá skvadra splácali si filmík, no Dz Rum totál hadra. Obskurní hloupou sračku, co ale v ghettu šla na dračku snad ještě víc než krek, a než bys mentálplotejšn řek, tak mocná černá síla měla svého debila. Dole majt, nahoře pusto, ale proti žádný dišputát, vždyť je to negerské gusto! *** Ač postavené na kultu totálně trapného a slizkého dementa, jenž následně ztrestal zkurveného rasistického otrokáře kulturní syfilidou jménem rap, pořád roztomilé a veskrze vyňuňané retro, kde konečně řádně exhumovali z žump posledních let dokonalého Edýho, který je pořád ve formě a tomu vymatlanému čokočtverákovi rozhodně dodal notnou dávku šarmu i sympatií. A dokonce i Veslymu jeho kurátor konečně vyjednal kloudnou roli! (26.10.2019)

První půlka je strašně mdlá slabota bez emocí, bez funkčního humoru, bez atmosféry, bez šťávy a bez zapomenutelných scén. Teda jo, ten humor tam je, ale v tom stylu, jaký měl Rudy Ray Moore - a to je humor založený na sprostých slovech. V druhé půlce se začne točit Dolemite, už to konečně začne být nějak zajímavé a posledních 20 minut se mi i líbilo svojí pozitivitou, jen to poselství "jdi si za svým snem i přes všechny překážky" tady působí až příliš omletě. I tak z Jmenuju se Dolemite (ačkoli jsem se na něj těšil, protože Rudyho Raye Moora mám rád pro jeho až zábavně příšerné herectví) mám poměrně průměrný pocit. Eddie Murphy se sice snaží hrát komediálně i vážně a některé scény to má vtipné a povedené (všechny jsou ale až v druhé polovině), ale mohlo to vypadat mnohem, mnohem líp. Chybí tomu to kouzlo, co má třeba The Disaster Artist (na které se možná Brewer měl podívat předtím, než to točil) nebo tomu chybí aspoň výraznější filmařská práce. Nebo cokoli jiného, co by to oživilo a udělalo z toho silný nebo aspoň zapamatovatelný zážitek. Slabé 3* (01.01.2021)

"He look like one of 'em Hitchcock muthafuckers." Wesley Snipes killed this. “I see no reason to do it again” Příjemné retro, speciálně pro fans blacksploitation a nebo béček obecně, které se snaží kvalitně rekapitulovat vznik kultovního Dolemitea (kterého jsem samozřejmě dodnes neviděl, kromě klipu: ODB - "Baby, I Got Your Money" ale jeho význam pro black community chápu). Upřímné zaujetí k originálu ze strany zúčastněných nelze popřít, jen to není tak dobře dotáhlé do konce, aby se to dalo prodat lépe i u kritiky, awards show and shit, je to hodně dobrý, ale mohlo to být lepší, kdyby to mělo jistější režii (v tomhle ohledu budíš ironií, že je film napsaný i režírovaný bělochy). (04.02.2020)

Za posledních 20 let se objevil kdysi tolik populární černý tlučhuba Eddie ve dvou obstojných rolích, a to coby Mr. Church a nyní Dolemite. Je to dobře a přeji mu to, protože to v sobě pořád má, stejně jako třeba Wesley. Celkem "půvabný" film s vynikajícím soundtrackem. Hned se jdu mrknout, jestli se dá někde splašit Dolemite z roku 1975 :-D ... 75% (22.02.2020)

Kdo tvrdí, že Eddie Murphy v posledních 10ti a více letech nic nepřevedl, měl by si naordinovat pecku Mr. Church. Fakticky si dal tvůrčí pauzu, aby nyní natočil své vysněné filmy a vrátil se ke klasikám (Policajt z BH 4, Cesta do Ameriky 2). Dolemite je rozhodně film pro úzkou cílovou skupinu, osobně jsem ztrácel, jelikož o subžánru Blackpotation nic nevím, ale dá se to brát jako pohodový netflixovský feel good s dobrými herci ve vedlejších rolích. Nic, co bych si za pár let chtěl zopakovat, ale za nahlédnutí pod pokličku a několik humorných scén díky...7/10 (26.12.2019)