Strategie pavouka

,,Toto je mesto bláznov! Bláznov a starcov... a tiež starých bláznov." Aj tento film je plný samých podivných ľudí s rovnako podivnou motiváciou konania. Napriek tomu, že hlavnú dejovú líniu predstavuje vyšetrovanie vraždy (či skôr atentátu) z 2. svetovej vojny. Divák má spolu s Athosom M. mladším zo spoločnosti starých bláznov najprv pocit, že za všetkú tú podivnosť môže vojna, v ktorej si celá jedna generácia vyžiadala veľké množstvo obetí, a tak v malom mestečku prežili len starci a malé deti... aby nakoniec v postupne sa rozbiehajúcich flashbackov objavil, že za vojny s početnejším obyvateľstvom to bolo snáď rovnako absurdné, pokiaľ nie ešte bláznivejšie. Flashbackové scény, kde sa partia fašistov snaží dohodnúť na atentáte v divadle, mi vďaka prejavom hereckých protagonistov prišli doslova ako paródia. Ale prečo nie, pre podobné absurdné "bláznivinky" vo filmoch mám občas slabosť, pokiaľ neprekročia slušnú hranicu slušnosti. Toto bol náhodou veľmi kultivovaný kúsok známého talianskeho režiséra! S návratom do vážnej detektívnej a politickej rovine síce film uberá na vybudovanom spáde, ale rozhodne v rámci žánru pekný kúsok, ku ktorému sa časom vrátim. Rovnako ako v žánrovo príbuznej snímke Případ pro začínajícího kata - názov, ktorý ma dlhšie od filmu odrádzal, nakoniec nemal vôbec nič spoločného s obsahom. ;-) (75%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) (10.03.2019)

S touto Borgesovou povídkou mám jeden problém: pokaždé, když ji čtu, tak si zaboha nemůžu vzpomenout, jak to je s tím zrádcem a hrdinou. A Bertolucciho film jsem pustil, aniž jsem si povídku osvěžil, takže jsem místo sledování filmu celou dobu jen přemýšlel nad tím, jak to vlastně bylo. Teď už si to snaž zapamatuju (fixovaná vizualizace se do paměti ukládá líp, než imaginativní narace - snad...) (16.09.2018)

Tohle je snímek, který mě naprosto utvrdil v tom, že mě prostě snímky, které nejsou dějové, tolik nezajímají. Ano, na film je možné se dívat jinak, než pouze jako na formu pro vyprávění příběhu, stejně jako literatura nemá jen vyprávění, ale pro mě takový film prostě nemá tak velkou cenu jako něco, co má děj. Je mi líto, ale nebýt tohle v knize "1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete", tak se na to nikdy nepodívám. (24.07.2015)

"Tento film je ukážková podoba europského umeleckého filmu. Rozprávanie je fragmentárné, postavy sa chovajú rozporuplne, je takmer nemožné sledovať časový priebeh a miesto príbehu. V divákoch tak zostáva celkový dojem neistoty. To všetko je tu samozrejme vytvorené celkom zámerne. Bertolucci podobne ako Antonioni, Alain Rasnais a ďalší tvrcovia, mal záujem o to, aby sme museli pochybovať aj o takých prvkoch porozumenia filmu, ktoré bežne berieme ako samozrejmosť : príbeh, zápletka, čas, miesto, akcia. Je to doslova antihollywoodsky film! "- to bol úryvok k filmu z knihy 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete." (13.07.2010)

Každou Borgesovu povídku by se dalo, mohlo, možná i mělo, zfilmovat - na rozdíl id Ernesta Sabata, u něhož by každá kniha mohla vydat i na někollik filmů. Povídku "Tema del traidor y del héroe" (česky asi nejlépe "Téma zrádce a hrdiny") vydal Jorge Luis Borgesv roce 1944 v 112 čísle časopisu Sur. Třístránkovou povídku lze shrnout ve třech větách: . Fergus Kilpatrick había encomendado a James Nolan el descubrimiento del traidor... (volně: Fergus Kilpatrick - zde Athos Magnani - se svěří členům své protibritské - zde protifašistické buňky - že odhalil zrádce. Nolan nezvratně zjistí, že zrádcem je samotný Kilpatrick. Ten to potvrdí, ale chce, aby jeho trest nepoškodil vlast (tj. prospěl hnutí) --- A to je všechno. Ale v podstatě to není nic. Borges, a stejně tak i Bertolucci řeší několik zásadních otázek - některé z nich: Jaký je vztah mezi (zdánlivě) pravdivým popisem události a dogmatem nebo mýtem, zrádcem a hrdinou, pravdou a básní (Goethe)? Vyžaduje demaskování viny vždy trest (Oidipus)? To, co se stalo, je vždy reálné a musí se neustále opakovat (Shakespeare)? Hrdinské i proradné činy mají své nezbadatelné následky (Rigoletto)? (15.09.2016)