Čest a sláva

Výborné historické drama H.Bočana začalo být po srpnu 1968 tak nepříjemně aktuální, že ho dodnes viděl málokdo. Snímek složený jen ze statických záběrů se vrací do roku 1648, nabízí R.Hrušínského (rytíř konvertující po Bílé hoře naoko ke katolicismu, ale snažící se především přežít, vytáhne nakonec do předem ztraceného boje) ve vrcholné formě a jeho úvodní titulková sekvence si co do působivosti nezadá s Kladivem na čarodějnice-možná ho dokonce i předčí. (25.08.2007)

Tomu sa povie pán domu, rytier s celkom nerytierkym správaním. Tá špina zanedbaného panstva, "hygiena" ranného vstávania a celá neútešnosť filmu je posilnená ťažkou dramatickou hudbou. Ale podstata je v politickej zápletke dávneho storočia, kam sa treba pridať, ktorá strana je tá správna. To ma celkom znechucovalo, žiadne Kladivo na čarodejnice sa nekonalo a ani Hrušínský to výborným výkonom nezachránil. (01.10.2014)

"Kdo neumí lhát, neumí vládnout..." Tiež mi to občas atmosférou a drsnosťou doby pripomenulo Markétu Lazorovú. Nejde tu o nejaký veľký príbeh, ale máme tu skvelého hlavného predstaviteľa R. Hrušínskeho, ktorý na seba právom strháva všetku pozornosť. Osobne sa mi jeho výkon pozdával ešte lepší než vo velebenom Spalovači mrtvol. Pochváliť treba hudbu Z.Lišku i kvalitné dialógy, ktoré z úst R. Hrušínskeho znejú ako perly. I de o menej známy, trezorový film, ale v žánri historický film ide v rámci bývalého Československa o veľmi vydarený počin. Osobne by som strašne rád videl dlhší film a pár minút navyše by som dal i postave J. Kemra, ktorého B. Bohdanová nazvala "hnusným tvorom". Film 80%. Hrušínský 100%. (12.10.2014)

Prakticky neznámé dílo celou svou výstavbou i kvalitou autorského zázemí navazuje na velmi příbuznou tvorbu Vláčilovu a Daňkovu, scénáristicky pak opět Daňkovu a Körnerovu a v mnohém i Vančurovu. Historie tehdy sloužila nejen jako výraz touhy po poznání skutečné, neheroizované tváře české historie, ale také jako konfrontace toho, co lze s jistou nadsázkou nazvat lidskou a charakterovou ryzostí. Zhruba tak, jak předvádí film, mohly Čechy, pro něž úspěšná obrana Prahy před Švédy znamenala na dlouhou dobu ztrátu tolerance a duchovní plurality, která se v nich po náboženském smíru r. 1485 postupně vyvinula, skutečně vypadat. Řadu scén je možné chápat alegoricky a to do té míry, že jejich průhlednost přímo bije do očí. Kulturní barbarství rané normalizace je vlastně další součástí této alegorie. A s ní i osud tohoto díla, které by bylo v případě dostatečného uvedení do kin nepochybnou událostí roku 1969. Říká-li Bočan, že ČEST A SLÁVU považuje za svou nejlepší práci, lze s ním jen souhlasit. (09.10.2011)

"Jste ovce a svět patří řezníkům!" Soukromá hodina filosofie, v níž se korálky cynismu, pragmatismu a zpozdilých ideálů spojí ve šperk drsné a neopracované, ale nevídané krásy. I s korunovačním klenotem po dvě desetiletí v trezoru je zřejmé, že český herecký trůn náleží R. Hrušínskému jednou a provždy. (12.03.2021)