Jeho dům

Možná mé velmi chladné dojmy z této duchařiny jsou vyvolány již jistým, nepopiratelně přemrštěným počtem filmů právě s touto tématikou, nicméně to nic nemění na tom, že His House není ničím výjimečným příspěvkem v tomto hororovém subžánru a v podstatě se od ostatních nijak neliší. Tvůrci sice mazaně využili současné situace s migranty, což se jim jako povedený nápad jistě nedá upřít, každopádně samotné dění v domě již skutečně nepřináší nic inovativního, ojedinělého, či jakkoliv jinak originálního. Jisté odhalení v závěru pak sice lze považovat za nečekané, ovšem ani to nic nezměnilo na pointě, která tu prostě už v takovéto formě nejednou byla a že by navíc zrovna zde nějak šokovala, tak to už vůbec ne. Co se jinak týče přímo zápletky, ta má vlažnější tempo, dějovým zvratem disponuje skutečně jen tím jedním, jinak si plyne tak nějak bez napětí a bez emocí, přímo hororových prvků se zde divák pak krom pár nefunkčních vybafnutí též nedočká a i když ústřední manželský pár je sympatický, tak abych jim nějak držel palce, tak to taky zrovna ne. Nejpůsobivější tu tak zůstává prakticky jen atmosféra, která chvílemi vyvolávala pocity zaujetí a oživení, jinak ale musím zopakovat, že tohle není opravdu nikterak žánrově přínosný snímek. (08.11.2020)

Když už ta duchařina v ošuntělém baráku začne působit na film, podpořený Sundance Intitutem podezřele jednorozměrně, scénář vyrukuje s docela silným příběhovým motivem, který to zachrání. A z filmu vzejde docela zajímavá kombinace dramatu o uprchlickém traumatu a hororového postrašení s tradičními žánrovými fígly, vytuněnými intenzivním sound designem. (06.12.2020)

Tyhle kousky asi nejsou pro mě. Jakmile se šrouby utáhly, tušil jsem, kam to bude směřovat. Tím nechci říct, že jsem tuhle metaforu o vině hned odhalil, ale jednoduše po dvou třech děsivých scénách jsem nepotřeboval další, přitom mě čekala ještě zhruba hodinka stopáže. Ale postupně. Manželský pár prchá z válkou sužovaného Jižního Súdanu do Anglie. Ovšem chladné rozbouřené moře jim vezme dceru. Smutní, ale odhodlaní v lepší příští se nenechají otrávit britskou imigrační politikou a dlouhé nejistotě, a nakonec je jim přidělen rozpadající se domek, se kterým ovšem není všechno v pořádku. A jakou roli v tom celém hraje prožité trauma? Nebo pocity viny? Atmosféra houstne, ale jak jsem psal, já to měl naopak. A ono se ani není čemu divit, když je Remi Weekes srovnávaný s jinými mladými (asi talentovanými) tvůrci jakými jsou Robert Eggers nebo Jordan Peele, jejichž kousky mi taky zrovna nesedly. Na první dobrou atraktivní, jinak ale hororová potrava, která mi úplně nechutnala. (23.01.2021)

Čakal som to omnoho horšie, vzhľadom na hodnotenia tunajšieho publika, vyskladaného z hororových znalcov, ktorí majú asi tak napozerané, ako ja odsedené počas opery v kulturáku. Neviem, či som dnes taký “senzitívny”, možno ma hneď v úvode dňa dojal Bill Gates a jeho smelé plány ako nás “vyhubiť”, pričom mi to prišlo ľúto :D no musím naozaj uznať, že niekoľko pasáži bolo po atmosferickej stránke veľmi vydarených, a i keď je záver trošku “od veci”, Ja mile rád prihodím. (09.11.2020)

Takmer päťhviezdičkové temné podobenstvo, alebo ledva trojhviezdičkový horor. Technicky je to brilantné. K výške rozpočtu som sa nedopátral, úplne nízky ale teda asi nebol. Niektoré tie výjavy (u mňa vedie kuchyňa v červenej a scéna z plagátu) som musel sledovať opakovane. Fakt krása. A ten film toho povedal veľa. Ale nie je strašidelný. A myslím, že trochu chcel byť (aj keď o horor tu, samozrejme, ide až v druhej rade). Plánujem si to kuknúť znovu s tým, že idem sledovať drámu. Ps: Nie je vylúčené, že na Wunmi Mosaku si spomenú akademici pri nomináciách. (07.11.2020)