The Dark and the Wicked

Mrkev, cibule, bokeh a nehluboký děj bez atmosféry schovaný za nánosy hnědého tmavého filtru a protisvětla. Taková ta dialogová a dějová úspornost a domnělá „civilnost“, skrze něž se tvůrci snaží film prodat, tady dopadá na hodně neúrodnou texaskou půdu, jelikož ve filmu není nic, čeho by se člověk mohl chytit. Postavy nemají pozadí, motivace všech a všeho se vznáší někde ve větru a i ten dějový oblouk je ve výsledku spíše dějovou nížinou. The Dark and the Wicked ale neprojde ani jako odosobněná abstraktní žánrová sonda na téma samoty a smrti, u které by tohle všechno bylo do jisté míry jedno, jelikož by se mohla schovat za závoj relativizace. Nemůže. Nedisponuje totiž – mimo jiné – potřebnou mírou originality a schopností využít svébytné a neotřelé postupy. Když z filmu člověk odloupe všechny ty okaté vábničky, zůstane mu jenom ubíjející replikace již viděných věcí a ten Jonathan Frakes, jenž se na konci upřeně zadívá do kamery, zakroutí hlavou a řekne: „Naprostý výplod našeho scénáristy.“ Toho, který po večerech píše nástřely nových epizod Krajních mezí. (27.11.2020)

Týden na farmě plné koz? To by v tom byl čert, aby mezi nima nebyl Baphomet! Kdo vyhlíží digitálního belzebubáka s rudýma očima, nebo aspoň z kouřové clony vystupujícího Karla Heřmánka, ten se nedočká. Bertino totiž vsadil na nefyzickou přítomnost neznámého zla a i když se spousta scén ani nesnaží o originalitu, najdou se takové, u kterých se nebudete cítit komfortně. To kupení zlověstných výjevů v kalendářním rytmu postupně přidává na intenzitě a tak nějak přirozeně z něj vyplyne, proč se chodí do kostela v neděli. Hereditary se nekoná, ale liga je to stejná.. (12.11.2020)

Výborný rurální zlohoror, který dostojí svému názvu a je přesně takový, jaký to chci mít - hřejivě temný, drsný, beznadějný, krvavý, syrový, heavy, smrtí nasáklý a nesvatý, bez nějaký výplně a píčovin. A to je přesně ten problém, tím lepší, čím vyvolá víc brrr pocity. Chceš natočit pořádný horor a nebo další zbytečnou šunku, user-friendly pro co nejširší ovčí publikum? Beru to první a pojďme víc takových, přitlačit na pilu a 666. Inspirace z Hereditary/ Martyrs. (07.11.2020)

Temný, atmosferický, nervy drásající a velmi svůj a osobitý film, který je ale na druhou stranu (v pozitivním smyslu) přímočarý a jde rovnou na věc bez sebemenší vaty kolem. Má to feeling Shyamalanova The Visit a atmosféru podobnou stylu Ari Astera, dále filmu nahrává do karet solidní creepy hudební podkres, tmavá kamera a využité prostředí odlehlé zchátralé chaty. Postavy výjimečně nejsou dva hloupí kašpaři, ale vlastně vcelku šikovně budované charaktery, což se v tomto subžánru taky tak často nevidí. Je to úderné, mrazivé, místy děsivé a občas nám to nadávkuje i fajn scarejumps, ale pořád mám pocit, že oproti tvorbě výše zmíněných atmosferických mistrů je to "jen" strašení a sužování rodiny démonem v baráku bez hlubší pointy či závěru, který by se mi zaryl do paměti. Ovšem za to, že je tento subžánr nedostatkovým zbožím a za (po dlouhé době konečně!!) dekadentní finále, tu čtvrtou hvězdu s přivřeným okem přihodím. (28.12.2022)

Príbeh o rodine na odľahlej farme, ktorá sa stará o umierajúceho deda. Na rodinu však začínajú postupom času pôsobiť démonické sily, takže pre súrodeneckú dvojicu sa začína peklo - v okolí pribúdajú samovraždy a nočné mory. Bertino, režisér parádneho Strangers, sa po nejakom tom zakopnutí opäť vracia k tomu, čo mu vždy šlo najlepšie - budovanie tiesnivej atmosféry, mrazivých pocitov, že niečo je tam vonku, do toho neskutočne desivé vízie, ktoré najmä v záverečnej tretine šialene naberú na obrátkach, a nájdu sa aj skvelé krvavé scény. Nepoznám veľa režisérov, ktorí by dokonca aj takú blbosť ako zvonenie telefónu v správny moment dokázali nakrútiť tak, že sa z toho divák poserie. Ku scenáru by som možno nejaké výhrady mal, ale kašľať na to, pretože tento film bol natočený len a len za jediným účelom: Vydesiť. Misia splnená. (23.09.2020)