Ada

Veľký bizár s dobrou atmosférou a prostredím. Ale celkový dojem je prázdny, rovnako ako tá celá pointa je vyprahnutá. A pozeranie sa na dieťa ovcu bolo miestami až negustiózne. Vôbec mi to nesadlo, vyslobodenie prišlo až na konci v podobe skvelej hudby Od Handela: Keybord Suite in D Minor, ktorá sa objavila aj v špičkovom dokumente o Osvienčime, a odvtedy ju nosím aj vo svojom Spotify. (31.10.2021)

Estetická mysteriózní festivalová jednohubka s poměrně neotřelým tématem, která je přesně taková, jak byste od ní čekali. Zhruba do první poloviny snímku se tedy nic moc zásadního neděje, nicméně v polovině druhé se Ada najednou stane osobitým, neuvěřitelně emocionálním a chytře si diváky hrajícím počinem, u něhož jsem se nemohl dočkat závěrečné pointy. Jen škoda té roztahané a prozívané první poloviny, která dozajista několik diváků od dalšího sledování odradí. (30.10.2021)

-SPOILERY-  Manželský pár žije na ovčí farmě a při jednom rutinním porodu z vyleze ze samice půlovce. A protože se manželé vzpamatovávají ze ztráty potomka, ovčího Mínotaura adoptují. Ale ovce chtějí zpátky co jim patří! Vůbec nevím, jak se k tomu postavit. Původně jsem si myslel, že je to o tom, jak ženě začne hrabat a upne se k nedomrlému jehněti, ale to jsem se mýlil a jiná alternativa mě nenapadla. Na vysvětlení nasáklé mytologií jsem tak musel čekat až do samotné závěru, který byl fajn, ale do té doby film toho moc nenabídl. Pokud tedy nepočítám běžný život na farmě a pár hezkých scenérií. Asi jsem na hledání různých alegorií a symbolismů moc tupej. 30% (26.07.2022)

Čím je Caraxova "Annette" pro muzikály, tím je "Ada" pro islandské festivalové filmy - se vším dobrým, špatným, emocionálním, bizarním, osobitým i konceptuálním. Ale o to větší smysl má film vidět na festivalu v plném sále a sledovat reakce publika, které se s filmem pere, nasedá mu na lopatu napínání v první třetině, následně propuká v úlevný smích a skrz něj paradoxně přistupuje na pravidla hry veskrze vážného filmu. (20.08.2021)

Čakal som viac, než mi LAMB/ADA mohla ponúknuť.  Čiastočne som sa nechal oklamať, toto ani zďaleka nie je horor, ale tichá rodinná dráma zľahka okorenená fantastickými prvkami. A predsa som mal permanentný pocit, že sa niečo stane... To je vlk v ovčom rúchu, alebo satan, ktorý sa skrýva pod rúškom, hovoril som si pri pohľade na bytosť s ľudským telom a hlavou jahňaťa, no môj dojem bol skôr rozpačitý a komický. Biblická symbolika však bola zreteľná a zúfalí rodičia, ktorí stratili dcéru si privlastnili, čo im nepatrilo. Dúfal som, že je zarobené na poriadnu zápletku, ale nikto sa  výraznejšie neprejavil. To podstatné som sa dozvedel za 5 minút a ďalších 100 minút som počítal ovečky a sledoval každodenný život islandských farmárov, ktorí neboli zhovorčiví. Predpokladám, že každý, kto vysoko ohodnotí tento film, pochváli jeho metaforiku a povie, že je alegorický, no mne jednoducho nesadol. (10.01.2022)