Kolonie Lanfieri

Filmový příběh je sice vyprávěn velice zdlouhavě, nicméně snímek je rozhodně zajímavým příspěvkem mezi dobrodružné filmy. Děj by se dal určitě zkrátit, v tomto ohledu doporučuji spíše Claim na Hluchém potoce. Škoda také, že hlavního hrdinu jsme museli hledat v zahraničí (kde byl Radek Brzobohatý?), a z českých herců zaujme pouze blázen Václava Neckáře. (23.12.2016)

Tohle podle mě mělo být barevné, protože pak by ten film víc vynikl. I tak ale musím říct, že mě Kolonie Lanfieri docela příjemně překvapila. Má to velmi zajímavou (a docela i podmanivou) atmosféru, příroda je zde pěkná, je to i dobře zahrané a velmi dobře natočené, takže po téhle stránce se mi to líbilo. Vymyká se to i klasickým československým filmům, což ocenit prostě musím. Vadilo mi ale, jak se zničehonic zhruba v polovině filmu naprosto změnil charakter hlavního hrdiny, aniž by to k té změně nějak vedlo a divný byl i ten přerod z dobrodružného dramatu na western o posedlosti nalezeným zlatem (i když, odehrává se to na východě, takže správně by to byl eastern? existuje vůbec něco takového? evidentně jo). Sice to finále je povedené a velmi dobře natočené, ale ta vybraná hudba se k němu absolutně nehodí, byla spíš jak z nějaké komedie, byť to finále je dramatické. A taky jsem čekal, že zde bude víc zakončen osud toho blázna. Ale jinak se mi to líbilo a něco do sebe to rozhodně mělo. Btw, žánr akční mi připadá poněkud mimo, to spíš western je k tomu blíže. Silné 3* (21.04.2020)

Film jsem viděl podruhé, zhruba asi po třech letech; a tentokrát jsem si z něho odnesl mnohem příznivější dojem. Alexandr Grin byl se svými dobrodružnými příběhy dost podobný Jacku Londonovi, v ruském balení ovšem. Bereme-li příběh tak, že se odehrál někde na neznámém ostrově, bůhví, v jaké části světa, kolem ostrova občas proplula nějaká obchodní loď, nezajímáme-li se, odkud se na ostrově vzalo těch pár kolonistů - skutečně jich bylo jen pár, pak vlastně abstrahujeme to nepodstatné, a pochopíme, co tím chtěli tvůrci říci. Že totiž každý, komu se protiví společenství lidí, u nichž hraje hlavní roli majetek a peníze, a uchýlí se do samoty, stane se podezřelým podivínem... Zde k němu nachází cestu jen dívka Ester a pak blázen, krásně sehraný Václavem Neckářem (tahle role mu sedla a v celém filmu to byla nejlépe sehraná role)... Ale pak ten člověk náhle objeví zlatonosný potok. Náhle se touží vrátit domů, k dívce, která ho opustila právě pro to, že se chtěla vdát s boháčem... Ale zlatem si nakonec pouze vykoupí život; a odchází zase zklamaný a bůhví na jaký konec světa. Člověk u tohodle filmu musí myslet, to jsem poprvé nedokázal. (03.02.2016)

"No, neboj se !! Já tě nekousnu.." ;) Zvláštní film.. Jakkoli se domnívám, že Jan Schmidt platí za silně nedoceněného tvůrce, byť ne na poli televizní krimi, díky níž je široké veřejnosti nejvíce známý, právě zprvusovětobratrská rádoby umělecká Kolonie Lanfieri moji teorii příliš nepotvrzuje.. Ačkoli ani ne tak vinou režisérovou, který se ani netají tím, že nikdy neměl žádné ambice pro nějaké metafyzické hlubší umění, jako zejména pro tu známou nešťastnou souhru historických událostí.. Jako adaptaci knižně povídkové látky hodnotit nemohu, a v případě Greenově ani nechci.. Menzelův (ne)herecký oblíbenec Vašek Neckář však zaujme jako téměř vždy.. (29.04.2016)

Krásně čistý dobrodružný příběh s výrazným česko-slovenským obsazením a absolutně "ne-československou" atmosférou k tomu se může pýšit nejen osobitými scenériemi z vychodoasijského Ruska, ale také stylovou hudbou jako ze západních westernů a kamerou na světové úrovni. Když poutník vypráví krásné Ester se zavřenýma očima příběh o lovci a jedné ženě, zde kamera kouzlí jedinečné záběry, když prochází kolem tváře mladičké Zuzany Kocúrikové ze všech stran skrze polní obilí. Nemohu si pomoct, vnímám v tomhle filmu vizuální záblesky Vláčila, Kurosawy a možná i dalších velikánů, ale Kolonie Lanfieri je rozhodně nevykrádá, dokonce nepřipomíná moc ani tradiční sovětskou tvorbu a jde si vlastní cestou. Děj plyne pomaly, někdy přes dlouhé komorní dialogy, jindy přes čistě vizuální vyprávění, aby nám detailně představilo prostředí v divoké přírodě, všechny hlavní postavy (mezi nimiž nejvíc utkví v paměti mentálně zaostalý domorodec Bekoko v podání Václava Neckáře) a vztahy mezi nimi, ale rozhodně nenudí. Zastaví se i u velmi originálních kouhoutích zápasů a vyvrcholí v závěru nemilosrdnou akcí. *** Již ve svém celovečerním debutu Konec srpna v hotelu Ozon (1966) nabídl Jan Schmidt zcela osobitý kousek, ale naprosto mne minul a neoslovil. Tentokrát svůj svébytný styl Schmidt předvedl v kousku, který mne zaujal od počátku, vytrval až do konce s dojmem velmi pozitivního filmového zážitku a já si po dlouhé době od zhlédnutí jeho Vracenek potvrdil, že šlo o režisérského génia... možná jen aktivního na nesprávném místě, v nesprávnou dobu. 90% (10.09.2020)