Blade Runner

Toto je kultovní SCI-FI. Skvělá atmosféra, depka na n-tou, Ridley Scott v nejlepší formě. Co víc dodávat. Můj film č.1, to hovoří za vše... a přitom z něj mám vždy depku... a taky strach... nemohu se zbavit pocitu, že tak to nějak bude za pár desítek let tady vypadat, megalomanská, mnohalevelová města, vydrancované zdroje energie (a že o tom něco vím) , nesnesitelná anonymita... ach jo.. (03.02.2004)

Jedna z nejneutěšenějších vizí budoucnosti, a přitom se nekoná žádný zánik civilizace, žádná epidemie, nic takového. A lidé mimo hlavní zápletku si možná ve světě Blade Runnera žijí taky celkem spokojeně...tak proč ten depresivní pocit? Je to především naprosto dokonalou atmosférou odvrácené stránky svým způsobem asimovského světa, kterou Ridley Scott načrtnul způsobem tak nehorázně megalomanským, že ve své době zkrátka neměl obdoby. Ale těžko říct jak by Blade Runner uspěl bez Vangelisova úchvatného OST... Překvapivě nejvíc na mě zapůsobil Edward James Olmos. Nehoráznost, že? Ale je to tak... Absolutně jsem nevěděl, co mám od Blade Runnera čekat...nebylo to lehké pokoukání, ale byl to silný zážitek. Duch P. K. Dicka, Williama Gibsona a jim podobných je tu. Pro někoho navždy, pro někoho nikdy. Nic mezi tím. 90% (01.06.2005)

Jak byste mohli chtít přesvědčovat někoho méně vědomého, že umíte rozpoznat i vytvořit větší krásu, než si oni umí představit, že jste nepoměrně silnější, že Vaše zkušenost bolesti i radosti a prožívání (a pochopení blízkosti zániku) je o celé vesmíry hlubší - že jste jim cizí - jak byste je vůbec mohli i jen chtít zkoušet přesvědčovat, že Vás mají nechat naživu, protože Vaše existence pro ně může znamenat jedině větší bohatství, protože Vy po nich nemáte důvod nic chtít? -- Ta moudrá rezignace na komunikaci s lidmi ve prospěch času, který tím vyzískají na prožití posledních dní/hodin/vteřin, než budou muset zemřít, v soustředění a nerušenosti, to ostré vědomí, že se nesmí nechat tím paranoidním honem rozptýlit, že musí naplno prožít každou vteřinu všeho, co zbývá, než je lidé nakonec dostanou - odtud plyne to strhující vizuálno - pořád se za ně, s nimi, klidnou kamerou díváte kolem a všechno je tam krásné, s očima dokořán otevřenýma se na sebe ten trojlístek dokonalých marionetově barevných bytostí dívá (proč by ne černý mejkap, proč by ne balerínový trikot, starosvětský závoj, proč by ne bílé vlasy a podmalované oči, svoboda vizuálna, krása, brutálně vyzískaná na anestetismu otupělých lidí, v principu, který zde souzní s užíváním násilné estetiky na obranu proti necitlivosti v Mechanickém pomeranči), i když umírají, berou si krásu, i ze smrti jedinečných dokonalých blízkých (střela do zad a pád do kartonových krabic, které se rozletí -- průsvitné tříštění skla na průsvitné pláštěnce v průsvitném dešti, klapot a pád --), i z vlastní bolesti provrtaného masa, i ze soucitu, když zabíjejí (svého stvořitele, i krutě, i mučením, jsou dokonalí, mohou si vybírat metody, unesou plné vědomí takové svobody, smutku i nevyhnutnosti), i z pádu ze střechy mrakodrapu - to jsou replikanti. Jejich očima a vědomím se Vy díváte v tom filmu - víte, že vzpomínky se dají vytvořit, víte taky, že realita a identita je to, co dokážete prožít a propojit, všechno, co umíte načerpat, jste Vy, je jedno, odkud se to vzalo... znáte svou nesmírnou moc a rozumíte té nevratné ztrátě, která nastane, když Vás nebo kohokoli z Vašich krásných zabijí ti směšně smutní, drtivě prázdní a slepí lidé, kteří se bojí o malichernosti a ničemu velkému (životu, kráse, zániku) nerozumí. A neztrácíte čas jim něco vsugerovávat, hladce unikáte, dokud to jde, pokoušíte se přežít, a mezitím tvoříte krásu - sebe... (06.05.2011)

Scifi kult pro opravdové fajnšmekry. Vzpomínám si, když jsem před lety byl na obnovené premiéře BR - Director´s Cut, seděli jsme v kině tři lidé. Vychutnat si tehdy obrazovou krásu BR na velkém plátně byl naprosto jiný zážitek, než oříznutý obraz na TV. Není to lehke pokoukání, není to popcornová zábava. Celý film se line v ambientní náladě, která se musí procítit. A pokud člověk vidí BR s perfektním zvukem, může si pořádně vychutnat mistrovský Vangelisův soundtrack a zachytit různé zvukové vychytávky v některých scénách, jako všelijaké šeptání čí ambientní zvuky, které dokreslují náladu filmu. Ridley Scott stvořil fascinující, temný futuristický svět a i kdyby poté už nenatočil nic jiného, tímhle dílem se zapsal mezi nesmrtelné tvůrce. (26.05.2002)

[FInal Cut]: Blade Runner pre mna donedavna znamenal iba meno. VIdel som ho len kedysi davno na osuchanej VHS a to bolo este v dobe, ked pre mna pozeranie filmov znamenalo iba obcasne vyplnanie volneho casu a z filmu som si nic nepamatal. Teraz, uz ako regulerny filmovy maniak, som sa k nemu konecne dopracoval a poriadne si o uzil. Na videoprojektore, s riadnou zvukovou aparaturou a rovno poslednu Final Cut verziu. A veru to bol zazitok! Blade Runner patri k filmom, ktore su akoby z ineho sveta. Audio-vizualna stranka je tak pohlcujuca, ze som film od prvych zaberov proste akceptoval ako dokonale fungujuce universum. Jasny priklad toho, ze moderne pocitacove technologie ani zdaleka niesu tym, co najuveritelnejsie dokaze sprostredkovat fikciu. Je to predovsetkym tvorcia vizia, jej pochopenie a jej prenesenie na platno vo forme, ktora je zladenim vsetkych prvkov, ktore film vytvaraju. Vizual, hudba, pribeh, postavy...vsetko musi byt navzajom prepojene a navzajom sa podporujuce. Nejde o dokonalost, ale o sulad. A taky je Blade Runner. Nehladaiac na jeho zanrove zaradenie, nehladiac na jeho vek - je to nadcasovy filmovy klenot (nevraviac o tom, ze ak mate slabost pre sci-fi a noir, uzijete si to este viac). [FInal Cut] - (10/10) (13.07.2008)