Sputnik

Vizuálně podmanivé dílo, se s píše minimalistickými prvky, dokáže zejména na začátku napnout a překvapit. S postupem času to ale ztrácí rytmus a integritu. Ani ne tím, jak se odhaluje pozadí tvora, ale tím, jak se hlavní ženská postava začne vymykat mantinelům zobrazených na začátku. Její chování na konci příliš nesedělo do zobrazení v první hodině filmu. Jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout a ke konci si uvědomili, že jim schází ryze kladná postava. Násilně pak namontovali naivitu tam, kam se naprosto nehodí a tím rozhodili správně směrování hlavní linky. Mám problém i úplným závěrem. Nehodí se k předchozím věcem. Celkově linka dítěte je zbytečná a s klidným srdcem se mohla vynechat. Výsledkem je pak vizuálně podmanivý film (místy mi to připomínalo herní Control), kterému trochu došla šťáva. Neměl by se však zatracovat, neboť působí rozhodně lépe než Prometheus a Alien: Covenant. (23.08.2020)

Jaká je pravděpodobnost, že rusáci během jednoho roku natočí zároveň vykrádačku Věci i Vetřelců? Oproti mysterióznímu Superdeep je Sputnik zvládnutý lépe především produkcí, ktera americkému vizuálu šlape spěle na paty a ještě u toho zíve. To samé platí pro velmi solidní efekty. Jinak je to ale docela nuda a práce s gradací příběhu je takřka nulová. Kdyby to do ruky dostal nějaký potentnější režisér, americký scifi trademarky by moh utrpět docela vážné šrámy. Takže snad příště! (16.01.2021)

Vasil Kosmonautovič Velkožaludkin chytil na orbitu tasemnici, která z něj po nocích vylézá opačným koncem přes hluboké hrdlo. Vypadá skoro jako červ z MIB, akorát se bere dost vážně, tolik nechlastá a nečumí na porno. Doktorka kdovíčeho Maria Šarapovovna Kozohravá je na dobré cestě chytit od Vasila kapavku a založit s ním multigalaktickou rodinu ve složení máma, táta, retardovaný synek a kosmoparazit. V cestě jim však stojí bezskrupulózní soudruh Leonid Gulagovič Zmrděnko, přes mrtvoly odhodlaný tasemnici ochočit a vyhladit s ní světový imperialismus. Otázka zní, jestli si s takto klišovitě rozdanými vjesjolymi kartinkami zaprat večer, nebo si s nimi vytřít prdel, a jít raději píchat nějakou pyjonýrku. No s odřeným nevkusem asi za a). Nápad to má vcelku dobrý, udělané je to hezky, atmosféra sice na hovno, dramatizace nezáživná a místy pruda, ale zase se u toho moc nenadřete a v krku vás pak nedráždí pelichající bobr. Takže 4:3 pro Sojuzmultfilm. (08.06.2020)

Být to kratší, budu s hodnocením vstřícnější, ale žel vaty je tu dost. Na druhou stranu je monstrum slušně animované, Alla Pugačeva a její píseň je ironické mrknutí očkem na znalé minulého režimu, a hlavně má film velmi dobrou atmosféru, zvláště na té základně. Jen konec mě poněkud překvapil, protože jak? Jak se tam dostal? A kdo to vlastně je? Asi mi něco uniklo při představování obou kosmonautů. (07.05.2021)

Sice jsem na to hleděl tři dny, ale to neznamená, že to nebylo lepší a sympatičtější než většina novodobých sci-fi ze západních proveniencí. Prospěšná byla hlavně dějová suchost a očištěnost od zbytečných vedlejších dějových linek, motivů a nejrůznějších podtextů, samozřejmě i vizuálních efektů...jednoduše se týpek nevrátí z vesmíru sám, problém je na světě a je to, proč tam motat věci navíc. Navíc atmosféru sovětských osmdesátek pomocí lokací (a především setrváváním v nich, tzn. žádné neustálé přestřihávání třeba na základny v Riu a Johannesburgu) a různých pečlivě zabíraných dobových rekvizit to podle mě navozovalo funkčněji než nedotknutelný a přesto lehce papundeklový Černobyl. Agresivně rytmizovaná hudba plná ostrých zvuků mi taky nezněla úplně genericky, Akinšina hrála příjemně uměřeně a na plátně rozhodně nepřekážela, a že jedna z hlavních postav je TEN ruský blokbástrmástr Bondarčuk jsem s údivem zjistil až po filmu, s tím nalepeným šedým hárem bych ho vůbec nepoznal. Takže jo, v rámci toho, co se od takového filmu dá čekat, to bylo docela pozitivní překvapení. (08.06.2020)