Akira

Řekl bych, že v Akiře nabylo japonské obsesivní téma energie jednu z nejdokonalejších podob. Tvořící, ale hlavně ničící podstata nekonečné síly obsažená v každé věci ve vesmíru je zde personifikována v několik postav. Ti moudřejší s ní dokáží nakládat s menší mocí, ale zato bezpečně a uměřeně, pokud ji však někdo zneužívá svévolně a za účelem destrukce, stává se i pro něj nekontrolovatelnou a nebezpečnou... Když jsem si Akiru pustil, ze začátku jsem se ošíval, protože se mi ani za nehet nelíbila dnes už poněkud zastaralá animace. Později, když jsem už dostatečně nasákl strhujícím tempem a napětí a zvědavost vzbuzující narací, došlo mi, že k tomuhle příběhu se hodí dokonale. Kaneda, Tetsuo a Kei a tři zvláštně nadané bytosti v tělech malých dětí. S nimi nějak souvisí katastrofa (atomový výbuch?), který roku 1988 zničil Tokyo a dítě (?) jménem Akira. Jestli chcete vědět jak, podívejte se na tohle strhující dílo, odehrávající se po III. světové válce ve městě New Tokyo, kde se po ulicích prohánějí dětské gangy na motorkách, skupiny teroristů čím dál častěji napadají veřejné cíle, ve světě, který je stejně hrozivý, jako je podmanivý. Zážitek. 90% (02.07.2006)

Ak by som mal menovať jednu anime klasiku, ktorá mi vyložene nesedí, tak voľba padne bez rozmýšľania na Akiru. Pôsobivé prostredie rozpadajúceho sa Japonska u mňa nemôže vyvážiť vlečúce sa tempo a zmätený, hoc v zásade jednoduchý príbeh, ktorý v druhej časti nahradí podivná prehliadka štylizovaného násila. Akira ma skrátka atmosfericky aj filozoficky minul a údajná genialita pre mňa, bohužiaľ, zostáva záhadou. (29.01.2007)

Korupcia, terorizmus, fanatizmus, násilie, policajný štát, gangy, psychologické experimenty, srach s jedným spoločným menovateľom. Príchod spasiteľa. Akiry. Cyber-punk. YES!!! V roku 1988 vznikla pod rukami režiséra Katsuhira Ôtoma filmová verzia (s kľudným svedomím môžem povedať legendárna) pôvodne 6-zväzkovej manga predlohy Akira. Príbeh zasadený do Neo-Tokya 30 rokov po 3.svetovej vojne. Mesta znovu obnoveného, ale nestabilného, ale od základu prehnitého všemožnými štruktúrami a živlami. Tu sa rozohráva príbeh Testsua, člena pouličného gangu, v ktorom sú neštastným experimentom prebudené nevídané psychické schopnosti. Celý príbeh a depresívna atmosféra Akiry je v silnom kontraste s napr. Miyazakiho snovými úletmi. Áno, aj tak to mám rád. Aj sci-fi, aj temno, neistotu a s ňou spojenú nádej. Ak keď je to citlivo zmiešané a intenzívne podávané, nemôžem ináč ako za plný počet. Verím, že s ďalším pozretím to bude ešte krajšie. (01.11.2005)

Něco málo pro intelektuály, něco víc pro divné diváky a opravdu mnoho pro akcechtivé nátury. Sám jsem od každého kousek, tak se mi Akira také líbil. Nechápu, co by na příběhu mělo být složitého, jak tu mnozí píší. Snad jen kdybych se chtěl zamýšlet nad všemi těmi evolučními a morálními narážkami ještě během filmu, tak by mi nezbylo moc času na příběh. Sám jsem nejvíc asi přemýšlel, proč děti vypadají jako zombie opičky, což mě řadí jasně do skupiny 3. Zbytek není tolik na očích, a tak se dá řešit až po skončení. No s remakem to budou mít amíci děsně těžké. Jak chtějí nahradit nějakou tu brutalitu a hlavně kde sehnat všechny prachy na některé ohromné scény, je otázkou. Ale i tak se moc těším, jak se s tím popasují. (07.01.2009)

Poprvé v životě jsem se podíval na nějaké japonské anime... Nevěděl jsem předem o jeho obsahu nic (kromě toho, že má jít o sci-fi) a spočátku mě upoutala originální atmosféra, pěkné animace (zvláště pokud jde o prostředí) a zůstal jsem v úžasu nad tím, jakou výraznou hloubkou film rozehrál v příběhu o počínání mladistvé rebelské party a terorismu s částečně pozitivními úmysly v konfliktu se zákonem... protože něco podobného bych v animáku s akčním nádechem nečekal a dlouhou dobu to na mě i úspěšně fungovalo. Nebyl jsem sice stoprocentně nadšen, třeba po 10ti minutách jsem se bál, aby z Akiry nevzešla jen animovaná přehlídka jízd Tokyem na motorkách a jiných akčních scén. Po hodině a něco pak nastalo nemilé překvapení, když se celý děj překlopil do dost trapného superhrdinského příběhu, kterému nechyběly ani scény plné výbuchů a řady WTF akčních scén, které zde zastřešují jakási zemetřesení vyvolaná během bojů s protivníky nadpřirozenými sílami hlavního hrdiny. Jak jsem byl během první poloviny příjemně překvapen, z té druhé jsem navzdory několika pořád zdařilým prvkům a scénám zůstal zklamán a samotný závěr mi připadal (velice mírně řečeno) nevýrazný a nedůstojný vůči tomu, co vše Akira dlouhou dobu před tím zdařile rozehrává. *** Hodně zajímavé je pro mě si někdy porovnat své dojmy s jinými, mezi nimiž se tu na 1. straně objevuje komentář uživatele, kterému první polovina připadala strašně nudná, ale ta druhá ho zas nadchla natolik, že sáhl nakonec po plném počtu... holt je jasné, že každý oceňujem něco jiného. Otázkou však je, jestli nepramení problém i z toho, že se Kacuhiro Ótomo snaží zavděčit hodně širokému publiku, ale vzhledem k extrémnímu rozpolcení snímku mezi něčím hlubokým i politickým + něčím hodně infantilním a naivním nevznikl úplně vyrovnaný snímek. Pak už ani nepřekvapí, že se tu Akira často dočkal největšího úspěchu u těch, kteří příznávají, že to úplně nepobrali. :o) [65%] (22.01.2022)