Soud boží

Překvapení tenhle málo známý film z konce 30 let, jde opravdu o velice vkusně natočený psychologicko/dramatický film, natočený podle divadelní hry "Bártova pomsta" od Jiřího Hory s překvapivým a dosti působivým výkonem F. Kreuzmanna v hlavní roli sedláka a hostinského Petra Vávry. Bezpochyb jeden z těch umělecky hodnotějších snímků z konce třicátých let. (11.08.2006)

"A jak to dopadlo s tím převozníkem? Špatně! On se nakonec zbláznil, myslel si že je Charon, a chtěl převážet jen pohřby...". Klasické groteskní herectví Václava Trégla, je velmi příjemným osvěžením v jinak docela temném psychologickém dramatu. Foltýnův chystaný revenge po 20. nespravedlivých letech je doprovázený všudypřítomnou vynikající hudbou, bojem s vlastním svědomím či dobrovolným odevzdáním se do ruk osudu. Je také plný lásky k dětem a pochopení, a kdyby se film jmenoval Boží mlýny, byl by název ještě výstižnější. Vše už zde bylo napsáno od kolegů znalců. Skutečně výjimečný film, který mi nezkazila ani úvodní lehoučká naivita. Na závěr. Trest, který Foltýn dostal, bych se dnes dozajista neztratil...spíše naopak. (26.06.2013)

Vizuálne krásny, silný, ticho dramatický, tragický snímok. Ale to všetko dokazuje divákovi nenásilne, neupozorňuje sa na seba. Sama si môžem tvoriť mienku. Zapôsobili aj drobnosťami ako peknými obrazmi, keď sa do domu pozeráme z vonku cez okno a vidíme modliacu sa matku na úvod, či na záver cez rozbité sklo vidíme Terezu. Alebo keď postava stojí sama na prostred chodby a pozrie doboku... Príbeh sa zjavne odohráva v kulisách AB, no cez dvor sa "prechádzam" nevnímajúc iné, zaborená v mysli postavy a teda okolie nevadí. (som si uvedomila, že toto je 2. Korbelářov film, kde je nespravodlivo odsúdený a prepustený skôr. Ako Tulák Macoun) (04.02.2012)

František Kreuzmann v životní filmové roli. Díkybohu, protože jinak byl odkázán na různé úlisné obejdy a patolízaly, tohle je jeho satisfakce. Překvapivě dobrý, byť s melodramatickými momenty a postupy, které dnešního diváka úplně neosloví, ale přesto zhlédnutelný se zaujetím. Moje generace má prvorepublikovou černobílou tvorbu zapsanou jako "filmy pro pamětníky" - pod touto značkou byly uváděny snad už za komunismu neškodné společenské komedie, ale Soud boží potvrzuje, že v ČSR vznikaly i vážné a vážně DOBRÉ filmy. Za sebe bych zájemcům o kvalitní dramata z této éry doporučil také: Noční motýl, Bílá nemoc, Šťastnou cestu a abychom byli spravedliví k pobratimům tak i poválečné Varúj!, to je hodně dobré. A nakonec i ten prvorepublikový Jánošík byl povedený... (30.11.2023)

Kategorie "Vesnický román" zahrnuje asi mnoho tisíc svazků, z nichž většina má velmi podobný děj. Přesto jich naše babičky zhltaly za dlouhých zimních večerů bezpočet a nestěžovaly si. I tento příběh o velké nespravedlnosti nám naznačuje, že nakonec je ještě ta boží spravedlnost, na každé prase se voda uvaří a všichni svého štěstí dojdou. Život na vesnici by velmi těžký a člověk potřeboval hlavně víru a naději, aby to všechno zvládl. Film je tedy dost jednoduchý, přímočarý a charaktery postav tomu odpovídají. Přesto všichni herci ze svých rolí vymáčkli maximum. 70% (15.07.2012)