Madla z cihelny

Z filmů pro pamětníky určitě jeden z těch nejslabších a to říkám jako někdo, kdo má snímky z této éry ve velké oblibě. Nedošinská je mi nesympatická úplně ve všem, mladá Baarová zde hraje retardovanou Madlu strašně naivně, o nějakém ději se snad ani mluvit nedá a tak z bídy vše tahá pouze výborný Hugo Haas, ten nezklame nikdy. Dvě a půl hvězdičky. (02.05.2021)

"Sedím na pelesti a bimbám nožičkama." Cože to děláš, Madlo? Sedíš na posteli a bimbáš nožičkama? Aha, ty už nejsi Madla, ty jsi dáma Madeleine, tak to je jiná. A já bych lhal, kdybych tvrdil, že jsem se nebavil, protože bylo opravdu hodně zábavné přestěhovat trdlo Madlu na zámek a změnit rozvrh jejích činností z "vaření, uklízení, dojení, plácání hlíny" na "rytmika, plování, čeština, frančtina, jízda na koni". Takže Madlo, braň svou čest, kousej, škrabej, křič a bav mě tak naivně, jak to jen ty umíš. (18.08.2017)

Zbytečně dlouhé, některé scény i na 30. léta se táhnou jak smrad (nebo med, podle libosti), zbytečně se spousta věcí okecává, která je všem jasná, a oni si to ne a ne nějak naznačit, aby nakonec místo srdceryvné usmiřovací scény následoval šílený střih o pár let později... Postavy se často chovají jako pitomci, a pokud jde o tu část jakoby Pygmalion, tak Falešná kočička je daleko zábavnější. Co je tristní, že chvílemi tu nefunguje ani charisma Hugo Haase (ačkoliv si myslím, že většinu těch fórků, vtípků, dvojsmyslů a skvělých střihů vymyslel on), ale to jen proto, že prostě nemá co hrát. Příště by to možná chtělo méně scenáristů a více střihů a údernějších dialogů. Nejlepší scénou tak je nadávající sluha, naopak sólo Lídy Baarové, kde ke konci vysvětluje, jak nikomu nezáleželo na jejím srdci, jen odkrývá, jak afektovaně hysterické hraní předváděla, a že herečkou byla asi tak jako Aňa Geislerová (jakože Aňa fakt herečka není, spíš jen hérečka). (02.06.2018)

Je to zcela jistě jeden z nejhorších filmů zlatého fondu první republiky, zároveň je to ale zajímavá příležitost k úvahám nad člověkem své doby. Především by mě zajímalo, kdo byl diváckou cílovou skupinou. Kdo se necítil uražený satirou na úkor chudých, kteří mohli své děti sotva uživit, byl přitom však dostatečně prostý, aby pro něj fiktivní přání aristokratických kruhů změnit svůj osud za pomoci toho, co je pro chudého přítěží, mohlo být vůbec dostatečně aspirtivní, a nakonec současně tak bystrý a otevřený, aby překonal výsměšný kontext předestřených majetkových rozdílů spojených napevno a úmyslně s mentální způsobilostí a stylem chování a byl ochoten přijmout, že množství peněz skutečně nemá vliv na dokonaný pocit lidského štěstí? Těžko soudit. Příběh prostinký až primitivní snad mohl nakonec nejvíc zaujmout udatné čtenářky červené knihovny pokročilého věku, které se ve vlastním životě nepotýkaly ani s jedním z nastíněných problémů, ale zvykly si oddávat se při četbě či v kině nejrůznějším, i hodně vzdáleným snům… ;) (01.01.2022)

Jedna z těch příjemných komedií z počátků zvukového filmu. Olga Scheinpflugová se při psaní svých her viditelně bavila, Vladimír Slavínský poskytl mimopražskému publiku notně lidovější verzi. Autorku námětu nahradila tehdejší star s mandlovýma očima Lída Baarová, Haas a Nedošinská zůstali ve svých rolích. Díky ústřednímu trojlístku se film drží na vkusné, střídmé a vtipné úrovni (i když radši mám Okénko). Ostatní spoluhráči byť na malém prostoru selhávají. Naprosto zoufalý je pak další milovnický pokus Vladimíra Borského, scénáristicky nevyhovující je vztah synovec-strýc a odchod-návrat Madly na zámek bez jediné scény vysvětlení a vyznání lásky. Při sledování pamětnických filmů asi senilním, ale neodolejte, když Lída Baarová sedí na posteli a "bimbá nožičkama". (03.09.2003)