Zlaté dno

Při sledování tohoto díla mě napadl protismyslný termín vážná komedie. Film jakoby se viditelně diferencoval do dvou vzájemně se prostupujících pásem: tradičně komediálního (vrcholem je číslo se žehlícím prknem nebo konverzační scény kolem Konstantiných zásnub) a vážných (většinová část filmu i jeho obsahu). Oproti tradičnímu spádu českého filmu té doby má DNO neobvykle rychlý spád, značnou úsečností - u Buriana neobvyklou - se vyznačuje i pojetí Putičkovy postavy. Oslava lidí zlatého středu i jejich sociálního cítění, která je včleněna do jakéhosi druhého plánu díla, má svým latentním vlasteneckým laděním i zřejmý protinacistický ráz. Zita Kabátová je stejněkvalitní Burianovou partnerkou jako Jaroslav Marvan; neobvyklu a dobře zvládnutou kreací je i Filipovského stárnoucí lékař (Filipovskému bylo v té době 36 let a od natočení CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE nebo ŠKOLY ZÁKLAD ŽIVOTA uplynuly poupouhé tři roky). Optimismus, který se může dnes jevit jako nadnesený a agitačně prvoplánový, je zřejmou reakcí na ponurou atmosféru protektorátu; film, realizovaný během 35 natáčecích dnů, záměrem, námětem, scénářem i vlastní výrobou spadá do druhé heydrichiády a hrůzy, která přetrvala minimálně do stalingradské katastrofy nacistických vojsk v zimě 1943. Do prvních českých obětí v prvních plynových komorách osvětimského (osvěčimského) komplexu koncentračních táborů na podzim 1942. Optimismus, víra, naděje, oslava pozitivních stránek bojovného plebejského češství, evokace stále snověji působící pozitivně nostalgické demokratické prvorepublikové atmosféry jsou v přímém kontrastu s vnucenou dvojjazyčností titulků i obchodních štítů a nápisů; jinak řečeno, je to velmi zvláštní protektorátní prvorepublikánství. Pozoruhodnost a ojedinělost tohoto díla ve filmografii nejen Burianově, ale i Slavínského, je zřejmá. A nepřehlédnutelná. Tuto působivost si tento film zachovává i dnes. Napříč diváckými generacemi. (03.01.2008)

Pro mě osobně asi nejsympatičtější role Vlasty Buriana. Tento snímek, i když neobsahuje tolik humoru - vás prostě pohladí po duši (opět skvělý spoluhráč Marvan a krásná Zita Kabátová). I když je to natočeno v přetěžké době - jedná se o vrcholná léta československého filmu. P.S. V tomto snímku je ona slavná scéna s žehlícím prknem a skvělá pánská anekdota. (12.04.2014)

Do téhle komedie se už Burian hodil víc ,přesto bych si tam stejně jako ve filmu Ryba na suchu dovedl víc představit Jindřicha Plachtu. Ten měl na tyhle role prostě povahu či náturu nevím jak to přesně specifikovat. Ano jak je tu již uvedeno je to spíš moralita o tom ,že řemeslo má "zlaté dno". Za zmínku určitě stojí Zita Kabátová ,které to jako vždy velice sluší. (23.12.2007)

Vlasta Burian v hodně nedoceněném filmu, který ukazuje to, co v současné době chybí velké většině soukromých podnikatelů. Lidský přístup k zákazníkovi a především to, že svoji práci musíš milovat a plně se jí odevzdat. Z mého hlediska - pokud na takového prodavače narazím, rád si často koupím i to, co nutně nepotřebuji a odcházím z krámku z dobrým pocitem ... :-) (15.10.2017)

Tento film jsem viděla 2krát a musím říct, že pořekadlo "čím víc, tím líp", se v mém případě dokonale osvědčilo. Film "Zlaté dno" mi zpočátku přišel celkem nudný a šedivý, vzala-li jsem v potaz jeho prvorepublikovou filmovou konkurenci. Později jsem v něm však objevila spoustu věcí, které mi přirostly k srdci. Kouzelné jsou scény, kdy pan Putička(V.Burian) pomáhá ovdovělé paní Jarmilce (Z. Kabátová) s chodem jejího v dluzích se topícího papírnictví, které však začíná pomalu, ale jistě vzkvétat. Anebo příchod pana Putičky do "vysoké pražské společnosti". Až příliš mentorsky sice vyznívá závěr filmu, kdy se děti poslušně vrací k otci, protože ona vysoká společnost je zklamala... Přesto je to film nad průměrem a s ohledem k době, kdy vznikl a jaké měl vlastně poslání, můžeme hovořit o velmi zdařilém dílku. (17.01.2008)