Vyslobodenie

Nářezový snímek Deliverance staví své hodnoty především na neopakovatelné atmosféře okolí sjížděné řeky (která tu v podstatě hraje hlavní hrdinku - jiná "žena" ve filmu není) a bombastickém výkonu Jona Voighta. Nepovažuji se za nějakého kritika, nicméně pár filmů už jsem - troufám si napsat - viděl. O to víc mne pokaždé dokáže převapit, když při sledování postarších klenotů stříbrného plátna narazím na svém monitoru na pecky, ve kterých přesvědčivě a s elánem září nynější senioři ve svých nejlepších letech. Burt Reynolds jako otrkaný polodivoch se mezi čtyřmi kamarády také neztrácí, ale Voight si pro sebe bezesporu ukradnul největší kousek koláče a náležitě si jej vychutnává zejména v poslední části filmu. První scéna s bezchybným, energií nabitým koncertem v podání kytaristy Ronnyho Coxe a postiženého chlapce hrajícím na banjo mne skoro donutila vyskočit z pohodlné židle a zběsile stepovat, a nedivím se, že je v souvislosti se snímkem tak často zmiňovaná. Je také takovou předzvěstí zla a útrap, které hlavní čtveřici potkají: vše začíná pěknou písní a končí brutálním vyčerpáním na hranici smrti. A přesně tohle udělá s divákem i film, pokud na jeho hru přistoupí. Stačí se nechat unášet zprvu sympatickým proudem, pak sjet pár napínavějších peřejí, a ke konci se odvážit do toho největšího rozbouřeného pekla, které je o to děsivější, že je nedobrovolné. (31.08.2009)

Základný kameň hixploitation síce nie je archetypálnou žánrovkou, lebo tu sa iba tvorili kontúry žánru, je to ale surový thriller o strete nafúkaných mešťanov a divokých horalov, bez sympatický postáv, s výdatnou atmosférou Apalačov a úsporným minimalistickým prístupom (takmer žiadna hudba, minimum postáv). Len tie nočné scény sú úplne na palicu. (30.05.2020)

"Vysvobození" není horor, ani dobrodružný film, a ani thriller, nýbrž na základě buranské exploatace vystavěné psychologické drama o vině a zpytování svědomí, ale především o tom, že vidíme jen to, co chceme vidět. Na filmových databázích a v recenzích se donekonečna omílají scény s bendžem a útoku. Ačkoli se jedná o zásadní momenty filmu, lépe řečeno jeho vyprávění, jejich základem není pouze vyvolávat hrůzu či šok. První ustanovuje opozici postav a manipuluje diváka k sympatizování s hrdiny, druhá představuje definitivní stržení hranic jistoty. Od té chvíle začíná opravdové drama, kde nelze jednoznačně říci, co se stalo, co se děje a především jak na zobrazované události aplikovat kritéria morálky, práva, zákona a především viny. Co se doopravdy stalo tam na řece, byl jeden z vodáků opravdu zastřelen a kdo byl onen muž s puškou? Nic z toho neví ani samy postavy, které většinu cesty absolvovaly paralyzované šokem, a ani vyprávění filmu nedává divákům odpovědi. Pečlivě volené záběry a pozice kamery dávají mnohoznačné indicie, ale nikdy jednoznačné odpovědi. Pravda zůstane pohřbena na dně vznikající vodní nádrže a každý odejde s tím, čemu chce věřit; jen někoho možná bude nejistota strašit ještě dlouho, byť fyzicky může být v bezpečí civilizace s jejími jednoznačnými definicemi práva a viny. (02.10.2009)

Jen klidně spi, to nic není.... Nejrealističtější survival v dějinách, kterým Boorman ztvrdil nový vypravěčský a tématický impulz americké kinematografie. Nikoli tak šokující, drsné a atmosférické jako soudobý Texaský masakr (který stavěl taktéž na nečekané konfrontaci civilizovaných lidí s partou násilnických buranů), ale takřka rovnocenně znepokojivé díky nepolevujícímu psychologickému nátlaku, který v některých chvílích kulminuje do sfér opravdové hrůzy a znechucení. Za nestárnoucí kvalitu režie plnohodnotně hovoří celá řada často citovaných a slavných pasáží (úvodní banjo duel; zdlouhavá debata o tom, co provést s mrtvým horalem), naopak slabiny se najdou v křečovitých dialozích a trochu také v gradaci příběhu, jehož vrchol přichází krátce po polovině, a posledních dvacet minut už jde zcela mimo rámec nastolené atmosféry a trýznivého duševního nátlaku. Spát půjdu relativně v klidu, být však v kůži některého z přeživších, asi bych si rozmyslel ještě někdy usínat bez pistole pod polštářem... 80% (18.04.2011)

Svieži dobrodružný thrillerík s peknou kamerou, prírodnými scenériami a výbornými hereckými výkonmi. Hixplo prvok bol na svoju dobu slušne spracovaný, nechýbala tu ani s ním spätá dusnota a napätie (mohlo jej byť však viac). Čo sa týka dobrodružstva na rieke tak ide o jeden z najlepších snímkov aký som kedy videl. V niečom predčí aj Divokú rieku (1994). 80/100 (21.01.2015)