Láska z pasáže

Překvapivě dobrý film Jaroslava Soukupa, který se z počátku pouštěl do vážných témat a šlo mu to. Sonda do socialistického života, (podpultového) obchodu a především do pražského podsvětí, ovládaného zloději, šmelináři, veksláky a podvodníky. Partičky mladých povalečů, žijících na úkor druhých, štosy zelených stokorun, prázdné ulice, prázdné výkladní skříně, šedivé domy, šediví lidé (až na tu černošku). A mezi nimi příběh jednoho marného lidského života. Z dnešního pohledu trochu chybí propracovanější motivy hlavních "hrdinů", ale v době, kdy film vznikl, všichni velmi dobře věděli, jaká je realita. Lukáš Vaculík je ve své roli mnohem přesvědčivější, než Vašut či Vetchý. Miloš Vávra promine, ale v tomto filmu je opravdu nechutný (tím pochvalně myslím, že role "hajzla" mu dobře sedne). (11.02.2012)

Hustolesácké postrachy pražských paneláku a pasáží Vaculík, Dlouhý, Schuller, Vašut nebo Vetchý si jedou diskopříběhovou gangsta kruťárnu ale Jarda „Polda“ Soukup. Zatím co na druhé straně stolu za tónu céčkaře Davida, Táňa Kulíšková usrkavá kolu a háže zamilované pohledy. Něco asi jako, když už se cítíte být moc cool na Pány kluky (r.1975), ale ještě vám nezačali rašit fousy na Bony a klid (r.1987). Na druhou stranu, když to vezmu kolem a kolem, tato čorkařská lovestory patří určitě k tomu povedenějšímu z režijní filmografie Jaroslava Soukupa a jak už jsem napsal u Větru v kapse (r. 1982): „svým způsobem jde o kult“. (18.01.2019)

Už jsem tady myslím někam psal, že osmdesátá léta byla v české kultuře spíše krokem zpátky (kdo nevěří, ať si pustí Dalibora Jandu nebo od Olympicu desku Kanagom). Láska z pasáže je jedním z mnoha nablblých filmů téhle doby. Najdete v něm třeba Vaculíka s celkem solidním harlekýnem na hlavě, Vašuta jako vůdce gangu bytařů a spoustu dalších drobností, které dokážou člověka tak nějak retro-pobavit. Hvězdičky dávám jednak kvůli těmhle nechtěným vtípkům (souhlas s dobytkem - roli skořápkáře věřím Jandákovi o dost víc než roli ministra kultury), jednak ze solidarity s hlavním hrodinou, protože já taky jeden čas myl okna a výlohy. Na závěr ilustračně přidávám text ústřední písně filmu z dílny mistrů sraček Michala Davida a Františka Janečka. 1. Už je tu zas zabitej čas, táhnem s ním pasáží, príma kámoš, nedomlouvá, nenadává, dobře je člověku, volnost, mámo, s ním je mi hej, je zabitej, co pořád proti nám máš. 2. To slyším zas, zabitej čas, prosím tě nech mě bejt, znám tvou péči, jakej pak strach, na díze jsem s kámošem zabitým svůj žal léčím, co na něm mám, copak jsem sám, co pořád proti nám má. (11.05.2008)

Další z řady "pouličních akčňáků" (možná se tenhle výraz i uchytí :)) Jardy Soukupa, kde sice chybí humor "Kamaráda do deště" ale romantika a emotivní konec nikoliv. Musím uznat, že i přes vyprchané kouzlo, které musel mít film ve své době se stále jedná o zábavný snímek, který překonává minimálně polovinu současné české produkce. Ne-li víc. (10.11.2012)

Nějak mi ty Soukupovy dobové kousky z 80. let splývají. Tohle je ten, kde Vaculík myje okna, není to takový slušňák, spíš grázlík, a nedopadne dobře. A chybí tam Tofi. Ono to z dnešního pohledu celkově samozřejmě není tolik o ději, ale o tom vychutnání autentického prostředí pražských pasáží a nočních barů, kde o malá šméčka taxikářů, veksláků a skořápkářů není nouze. (01.01.2023)