Anna proletářka

„Porážka dělnické třídy r.1920, způsobená především tím, že v čele bojů nestála bolševická strana, rozhodla sice o tom, že buržoasie nastolila svou diktaturu cukrovanou masarykovským humanismem. Ale současně byla tato porážka nesmírným poučením, nesmírnou zkouškou ohněm. Vždyť to poučení přivedlo dělníky k nutnosti založit komunistickou stranu. Film „Anna proletářka“ dobře a přesvědčivě ukazuje, jak a z jakých lidí se rodilo ocelové jádro budoucí KSČ. Je nám jasně, že takoví Toníci, ale i takové Anny budou opravdovými bolševiky, které už nikdy nikdo neopije rohlíkem humanitních ideálů.“ Kino, 1953, č.15 (16.7.), EDIT:2021/12/14 - taky je to brutální nuda. (20.05.2007)

Pokud existuje král budovatelských filmů, pak jsem jej konečně našel. Slizký propagandistický blivajz, který se názvem schovává za obyčejnou venkovskou dívku, která prvorepublikovým měšťákům dělá služku. Ale ve skutečnosti Anna je ve filmu minimálně (vedlejší postava) a místo ní sledujeme Josefa Beka v roli zarytého komunisty, který válčí proti prvorepublikovým politikům, kteří jsou - optikou komunismu - jen černí a černější. Vývoj charakterů je nulový. O to zde tvůrcům nešlo. Nějaká historická věrnost je zde zkreslena politickou agitkou, a tak je nasnadě se ptát, o co vlastně zde filmařům šlo? Příběh je napěchován komunistickými hesly. Furt se zde vysvětluje co je soudružství, třetí internacionála a kde je přítel a kde nepřítel. Jakoby si autoři nebyli jisti, že je diváci pochopí. Daná moudra se opakují stále dokola. Zas a znovu. Je to únavné a bolí z toho hlava. Nechtěl bych být v kůži lidí, co na to šli do kina. Ovšem soudruzi komunisté u toho museli onanovat blahem. Co říci závěrem? Na Annu proletářku do smrti nezapomenu. Bohužel bych si to moc přál, ale nejde to. Vidět jsem ji musel s přestávkami po cca 20 minutách. Toto únavné, dvouhodinové dílo je ukázkou toho, co odporného přinesl komunismus do tuzemského filmu. Kamera je skvělá, o tom žádná. Stejně tak i zvuk a ostatní technické aspekty. Ovšem ten scénář se mi zajídá ještě nyní, když píšu tyto řádky. A budoucnost nebude výjimkou. Podívejte se na to jen v případě, chcete-li vědět, jak fungovala komunistická propaganda v 50. letech, a co se snažili komunisté v počátku své moci u nás vštípit lidem do hlav. 25% (21.12.2020)

Oslavná kantáta Ivana Olbrachta přišla tehdy, v nejtužším období stalinských represí, vládnoucí komunistické straně náramně vhod. Její filmová podoba v režii Karla Steklého totiž svým mimoděčným entuziasmem bezezbytku naplňuje žádané a žádoucí požadavky dobových ideologických poradců, kterým osud nově zrozené socialistické republiky ležel na srdci víc než vlastní život. Zkorumpovaná masarykovská policie, zlotřilí političtí činitelé, bezskrupulózní fabrikanti, vykořisťované služky, poctivé proletářské lásky. A náležitě uvědomělí herci Marie Tomášová, Jana Dítětová a Josef Bek. Koho by to neburcovalo? Máňo, prosímtě, ty tak všechno víš, pověz mi, co je to bolševik? – Tím tě straší stavitelka, né? Hólka, ty se bolševiků bát nemusíš! Jsou to samý dobrý lidi. Dělníci, chudý pracující... No, co chceš? Já jsem taky bolševik! (27.02.2009)

Hlavní linie: Příběh o vyšukání KSČ v ČSSD. Vedlejší linie: Když neměla Anička co šukat u Rubešů, šukala s bolševikem Toníkem po Praze. Po nějaké době společného pošukávání , pak v sobě vyšukali lásku k sobě a k lidu. Po zhlédnutí filmu jsem měl pocit, že bych si měl taky zašukat, když čumím na takovýhle pičoviny. (02.11.2012)

Ideologie...ze strany filmu a ze strany všech komentářů jakbysmet. O co vám jde? Taková byla doba, psal se rok 1952 komentátoři, dokáže si někdo z nás, počítám, že tu nikdo z nás není starší ročník než 1970, představit, že ty lidi tomu tenkrát ještě doopravdy věřili, že věřili v socialismus a fakt tu ještě z první republiky, byla velká spousta chudejch lidí, který těch boháčů už měli dost? Dělal někdo z vás uklízečku u nějakejch pracháčů dneska? Jděte někam s tou vaší obrácenou ideologií a to nejsem levičák, jenom nemam rád hodnotit dobovej film, napadat ideologii a nevědět nic o tom jak to tenkrát bylo. Ten film svojí hodnotu má, když budete myslet a nebudete zaslepeně kádrovat. Např. podstatně větší hodnotu než Major Zeman, když jsme u těch ideologickejch kontroverzních děl. (16.01.2004)