Jedna ruka netleská

Komedie plná lidí s nejlepšími úmysly, kteří to myslí smrtelně vážně (kromě ústřední postavy Macháčkovy, která jako obvykle nemá žádné úmysly a nic nijak nemyslí), přičemž některé z těchto postav jsou extrémním modelovým ztělesněním jistých postojů či kulturních a společenských segmentů a jevů v jejich skryté radikalitě - nejtypičtěji Tříska (jako herec par excellence) a Dlouhý (jako důsledný protagonista televizního šmírování), ale i podezřele pohodový psychiatr.. Podobně můžeme kategorizovat i u obou dívek: Dlouhého dcera (extrémní poloha druhé strany jeho svaté války proti právu na soukromí) a její kamarádka ("emo" nikoli ve své podstatě, ale jako zvláštní atribut nereflektovaného netušení kudy kam). Item plus more psychologico Trojan a jeho děti. Zajímavou složeninou "autoritativismu" a "alternativismu" je Trojanova manželka - do fašistického fanatismu ústící fobie ze škodlivin světa, nebo původně fašistická forma osobnosti, která si pouze nachází konkrétní fanatický obsah? Trojan jako její antipod představuje ve velkolepém skloubení jak násilnou vzpouru (exkluzivní masožroutství), tak ejakulaci téhož fašoidního pudu, korespondující u něj s potlačenou odvahou k sbeprojevu a vlastní identitě. Celá rodinka je vhodně zkombinována - obě děti jsou jednak protiklady navzájem, jednak pospolu tvoří extrémní protiklad rodičovské dvojice. To bychom měli analýzu. Syntézu jsem původně žádnou nenalézal, což korespondovalo s pocitem, že filmu chybí jak koncepce, tak i nějaká bytelná báze, čehož jedním z projevů mi byla dosud nezmíněná postava Taclíkova, neboť ten na rozdíl od ostatních (leda snad krom Matáska) představuje typus ryze kulturní, totiž hrdinu akčních filmů a to se vším všudy. Posléze jsem si ale uvědomil, že právě zde tkví klíč k syntéze. Tento hrdina, který se do všeho míchá, aniž byl žádán, aby tím, jak všechno kurví, posunoval děj dopředu, totiž implikuje, že se jako reálný soubor socio- a psychotypů neobejdeme bez vztahování se k suprareálnému typu kulturnímu, konkrétně např. k ideji hrdiny. Matáska lze pak polarizačně doplnit jako zloducha, přičemž není bez významu, že je zde pouhým vykonavatelem. Excelentním antipodem zcela jiného druhu je právě Macháček, o němž viz v úvodu. Že je celý film přínosným příspěvkem k problému identity, nemusím už snad zdůrazňovat. Původně tři hvězdy, protože z podobných českých filmů z přelomu tisíciletí už se stalo subžánrové klišé a jinak jsem Jednu ruku vnímat nedokázal, ale na základě spacylemonova a svého vlastního komentáře přidávám čtvrtou. (18.08.2016)

„Andreo, co myslíš, jaký lidi končí na dně přehrady?“ – „Myslím, Martino, že lidi, který se do něčeho namočili.“ Tak tady jsem s očekáváním, pravda, dost přestřelil. Nevím, proč se mi Jedna ruka tak dlouho vyhýbala, nicméně Samotáře a Šeptej jsem viděl před dlouhými 7 lety, a úplně jsem zapomněl, jakým typem humoru se Ondříček prezentoval. V případě tohoto filmu jsem se totiž smál tak často, až mi tekly slzy. Tak skvěle napsané (záměrně) dementní dialogy a vypatlané postavy se často nevidí, a těch zabijáckých hlášek! Ale zpátky k postavám; čtveřice „vyšetřovatelů“ sice občas zahraje na jednodušší, avšak rozhodně funkční notu, Matáskův „řezník“ si vystačí s jedním zdrcujícím výrazem a větou, pod odpověď Myšičkova psychouše bych se zlomyslně podepsal, Třískův divadelník dostal minimum prostoru a přesto stačil „zaválet“, ale hlavní tahouny vidím jednoznačně v Trojanových (ty jejich dialogové výměny….vrcholící při groteskním milování!). Šílená matka a její metody výchovy jsou super, ale to co předvádí Trojanův Zdeněk…nejde jen o pasáž s projevem, vždyť ten zářil snad v každé scéně. Jistě, sem tam se najde hlušší místo či něco mírně vyšumí do ztracena, ale celková zábavnost téhle černohumorné, absurdní, bizarní a lehoulince zvrhlé (scéna s pejskem asi nesedne každému…že?) šílenosti dává na tyhle místa celkem v pohodě zapomenout. I když jak si tak čtu některé zdejší komentáře, asi musíte být správně „úchylně“ naladěni…a to já teda rozhodopádně byl! A když si k tomu všemu připočtu pohodovou hudbu včetně melodie doprovázející Vůdce (ta mi ostatně hrála v hlavě ještě dlouho po zhlédnutí), rád nadhodnotím a těch slabších 5* filmu dám. „Co to je?“ - „Rukavice…“ – „Na co?“ – „To sou rukavice…které jsou na rukavicích. Jsem unavený, dobrou noc.“ – „Dneska je čtvrtek…!“ (20.07.2015)

„SEJDEME SE ZA DESET MINUT.“ … „ALE JÁ NEMÁM HODINKY.“ … „DOBŘE, TAK ZA PATNÁCT.“ /// Možná nejšílenější (porevoluční) českej film, kterej ukazuje, že jíst lidi není správný. Ondříčkovo-Macháčkova exhibice, která se nevokouká. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) V devětadevadesátým jsem dělal jeden kšeft. 2.) Zjistím, že z Honzy Třísky by nebyl dobrej zpěvák (a že jednou rukou nezatleskám – a když, tak blbě!). /// PŘÍBĚH *** HUMOR *** AKCE ne NAPĚTÍ ne (04.02.2016)

No me se to libilo malinko vic nez Samotari, ale je to cele takove zmatene. Chvily je spousta cernohumornejch scen a chvily jsou hlucha mista kde se absolutne nic nedeje. Vsechno zachranujou herci, vynikajici Machacek i Trojan, ale i ostatni za nima moc nezaostavaji. Kdyby Ondricek trochu vic zapracoval na scenari, dal do filmu nejaky silnejsi pribeh a hlavne neudelal z kazdeho cloveka, ktery se ve filmu objevi magora, mohlo to byt jeste lepsi. (05.09.2005)

Film, ktorý má zachrániť pár rádoby vtipov a tupé ksichty Macháčka s Taclíkom. Dej nikoho nezaujíma a vlastne tu ani žiadny poriadny nie je. Vzhľadom na to sa preto neštítia ukazovať obludnosti. Chlapca navlečú do dievčenských šiat, aby vyhoveli homo lobby. Psa nechajú lízať rozkrok. Normálnemu človeku je z toho hnusne. Nerozumiem, kto sa mohol smiať na tejto "komédii". Za Trojana a nielen jeho hitlerovský výstup dám jednu hviezdu. (14.03.2017)