Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Zdeněk SvěrákKamera:
F. A. BrabecHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Jan Tříska, Zdeněk Svěrák, Libuše Šafránková, Rudolf Hrušínský, Irena Pavlásková, Ondřej Vetchý, Daniela Kolářová, Eva Holubová, Rudolf Hrušínský ml. (viac)Obsahy(1)
Je krátko po vojne a jednu zo škôl na predmestí Prahy navštevuje aj desaťročný Eda Souček so svojim kamarátom Tondom. Chlapci ignorujú pokusy rezignovanej učiteľky Maxovej (Daniela Kolářová) o výuku a viac než o učivo sa zaujímajú o farbu jej nohavičiek. Ani niet divu, že sa jedného dňa učiteľka zblázni a na jej miesto nastúpi nový učiteľ. Volá sa Igor Hnízdo (Jan Tříska) a vymyká sa všetkým učiteľom, ktorých chlapci doposiaľ poznali. Chodí vo vojenskej uniforme, na opasku má naozajstnú pištoľ a v triede okamžite zavedie tvrdý režim. Jeho súčasťou je aj veľmi svižný bičík a pútavé rozprávania o vojnových zážitkoch, ktorými učiteľ pretkáva preberanú učebnú látku. Napriek tomu, že jeho metódy sú prekvapivo účinné, nad prísnym učiteľom sa začnú čoskoro zaťahovať mraky. Okrem toho, že niektorí poslucháči celkom neveria jeho hrdinským historkám, začne sa u neho prejavovať i slabosť pre nežné pohlavie. Nešťastná milenka, ktorú Hnízdo opustil kvôli koketným dvojčatám Fabiánovým, napíše na neho udanie a učiteľovi hrozí trest za mravný delikt. Napriek tomu sa všetci žiaci postavia za svojho obľúbenca. Edo si začína uvedomovať, že tým pravým vzorom pre neho nie je obdivovaný učiteľ, ale jeho puntičkársky otecko Fanouš Souček (Zdeněk Svěrák) so svojím nenápadným, ale napriek tomu skutočným hrdinstvom... (TV Markíza)
(viac)Videá (2)
Recenzie (754)
Jednoduše miluju tenhle film, pro mě je to jednoznačná jednička tandemu otce a syna Svěrákových. Nikde žádné hluché místo, naprosto geniálně napsané, dokonale vykreslená doba, ve které se to odehrává, pravda, nežila jsem v ní, ale působí to na mě ohromně věrně, všechny ty vtípky tak dokonale sedí, žádná křeč. Herecký koncert všech a tím myslím jak ty nejslavnější, jako je Tříska, Hrušínský, Šafránková, Svěrák, tak představitele dětských rolí, kteří jsou opravdu skvělí. Nádherná hudba, kamera, výprava, prostě všechno. Film jsem poprvé viděla v době, kdy se dostal do kin a od té doby jsem ho viděla snad 20x, neokouká se - pro mě dokonalá poetika. Schválně jsem si tu přečetla těch pár kritických komentářů a říkám si, že jejich pisatelé jsou snad z jiné planety. ()
Nádherný Svěrákův film s neuvěřitelnou vnitřní silou a navrátilcem Janem Třískou. Ačkoli jsem v době, kdy se tento snímek odehrává nežil, cítil jsem příjemné až nostalgické pocity z toho, jak skvěle se Svěrákovi podařilo načrtnout dobovou atmosféru. Příjemný příběh z počátku těží hlavně z příjemných hlavních postav, jejichž charaktery nejsou černobílé, ba naopak kříčí do světa svou barevnost. Každičká postava má co nabídnout a dokáže diváka zaujmout. Když přestanou bavit životní osudy jednoho hrdiny, ihned je vám podstrčen druhý a stejné je to i z dějem. Široká škála témat pohybujících se od obyčejných klukovin, které rozveselí každého muže při vzpomínce na mladá léta, přes problémy v rodině středního věku, až do melancholického stáří plného vzpomínek. Každá životní etapa je tu reprezentována určitým vzorkem obyvatelstva a typem herců. Obrovským kladem je fakt, že tvůrci nekoncipovali snímek jako dobové svědectví, ale používají historii jen jako kulisu, ve které rozehrávají příjemné drama, které pohladí po duši. Ani nemohu uvěřit, že tenhle snímek byl stvořen již před více jak patnácti lety, narozdíl od jiných tuzemských děl vůbec není omšelý a překvapuje svou 100% funkčností. Jednotlivé složky nejsou vyčpělé a dokonce i ten Svěrák starší je tu snesitelný. Úchvatná komedie a nejspíš i nejlepší - či jeden z nejlepších -film od začátku 90. let. [TOP 19/15 88%] ()
Status všeobecné klasiky v pravých rukou. Bohužel, tohle není moje české číslo jedna a nějakým zvláštním způsobem, i přes všechnu kvalitu, geniální scénář a herecké výkony, není to ani pocitově můj favorit. Přesto ten film je neskutečně dobrý, český a přitom zábavný... a také nesmrtelný, jako jeden z mála. ()
Kromě abstraktního pocitu deja vu vlastní minulosti mi film nic nenabídnul. Jo, taky nás zajímaly kalhotky naší fešné němčinářky na základce, ale odpověď jsme se nikdy nedozvěděli (nosila džíny). Taky jsme odmontovávali blatníky, lízali v zimě zábradlí apod. - ale to jen pod vlivem tohoto filmu. A školník nám to dal vždy pěkně spapat. Tudíž z jistého druhu pomstychtivosti dávám průměrné hodnocení :-) A Igor mi byl protivný no jejej ()
Třetí republika, období mezi nacistickou okupací a únorovým pučem, je velkou uměleckou výzvou a šancí zároveň. Z dosavadní tvorby se toho dochovalo minimum - v podstatě některé filmy končících čtyřicátých let a pak ideologické krváky komunistické éry či kontroverzní televizní seriály typu LET PŘELOMU. Skutečná atmosféra, hřejivost iluzí i nadějí té doby, zůstávala mimo pozornost. Je velkou zásluhou Svěrákových, že z příběhu své rodinné ságy dokázali doslova vypreparovat právě onu atmosféru, která tolik připomíná památný rok osmašedesátý. Jde tedy o příběh let čtyřicátých - a nikoliv padesátých, jak tu také někdo napsal - a to o děj z rané fáze té doby, v níž jsou trvalou součástí dětského světa živé vzpomínky na poslední dny německé okupace (tábor na Bohdalci, neklame-li mne paměť) a také na nástup rychle obměňovaných nových učitelů do postupně se obrozujícího školství znovuvzkříšené republiky. OBECNÁ ŠKOLA svou jedinečnost ovšem nezakládá na kronikářském pojetí této doby. Přetavené vzpomínky Svěráka staršího jsou vlastně srovnáním dvou mužských typů - exhibicionistického svůdníka a sukničkáře Hnízda (současně ovšem skvělého bohem nadaného pedagoga) a navenek nenápadného, na první pohled až přihlouple naivního a ústupného Svěrákova otce a režisérova děda. Tato mužná verze BABIČKY Boženy Němcové postupně krok za krokem v lyricky pojatém ději filmu usvědčuje domnělého hrdinu ze lži a skrývané zbabělosti, zatímco nenápadný pozitivní tatínek se neustále posouvá vpřed - až do role Svěrákovy životní inspirace, jíž se tento skvělý herec a nápaditý slovesný tvůrce nikdy nezpronevěřil (titulní postava VRATNÝCH LAHVÍ je se světem ŠKOLY až geneticky propojena). Libuše Šafránková, jedna z nejnadanějších českých hereček střední generace, se tehdy postupně přehrávala z dívčích a princezních rolí do divadelního světa žen střední generace. Její jímavá maminka, která - byť na okamžik - podlehne svodům Hnízdovy papírové svůdnosti, je stejně lidsky bohatou a krásnou osobností jako její manžel. Zhlédnout OBECNOU ŠKOLU tak znamená nejen důvěrně poznat naivně ušlechtilou část života Třetí republiky, ale i pochopit tajemnou laboratoř něžného svěrákovského mužství. Toho mužství, jehož slovy bez přestání již páté desetiletí prochvívá jinošský van stříbrného větru měsíce nad řekou, která zvoní do nočního ticha hukotem svého splavu. Mužství, bez něhož by život nejen ženský, ale vůbec lidský byl o tolik chudší a šedší. ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (89)
- Skutečným představitelům postav filmu je věnováno speciální vydání TV pořadu Z metropole (od r. 2006), konkrétně epizoda Slatiny (2015). Pojednává o dělnické kolonii u Prahy, v níž žili scenárista Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, ale i pravý Rosenheim, a kde učil spisovatel Václav Mejstřík, předobraz Igora Hnízda. (Přemek)
- Předobraz učitele Igora Hnízda (Jan Tříska) se jmenoval Václav Mejstřík a narodil 14. července roku 1907 ve Mstěticích nedaleko Prahy. To, že do obecné školy na Slatinách přešel v roce 1940 z Vršovic z trestu, potvrzují pamětníci, projevoval totiž vždy velký zájem o mladé kolegyně. Od učitelské profese si odskočil i ke spisovatelské a napsal i dvě knihy pro mládež, a to „Negrínek“ a „Tajemství zeleného meteoru“. Každopádně všichni pamětníci pedagogických praktik Václava Mejstříka se shodují, že byl výborným a oblíbeným učitelem. Záhadou však je jeho odbojová činnost. On sám o sobě v dotazníku Svazu protifašistických bojovníků uvedl: „V posledním roce války jsem byl zatčen a vyslýchán gestapem přímo v Pečkově paláci, několik týdnů jsem pak strávil ve věznici Pankrác a v koncentračním táboře v Terezíně. Prchl jsem z totálního nasazení, skrýval se u bratra a taky v lesích okolo Kopidlna. Zúčastnil jsem se akce při zabavování vojenského vlaku a s malou skupinou se před 5. květnem probíjel do Prahy. Bojoval jsem barikádách.“ Historici zjistili, že z neznámého důvodu ve školním roce 1944–1945 neučil a nastoupil znovu na učitelské místo až 1. června 1945. Tedy časově to odpovídá, ale opravdu mohl stihnout uvedené množství odbojové činnosti za jeden školní rok? Co ale naopak jisté je, že se Václav Mejstřík za války na škole ve Vršovicích setkal s ředitelem a odbojářem Janem Zelenkou Hajským. Ten pomáhal parašutistům vysazeným z Británie, kteří uskutečnili atentát na Reinharda Heydricha. Václav Mejstřík zemřel pravděpodobně v roce 1980 v Praze bez potomků. (sator)
- Ve scéně v čase 1:06, kdy jedou kluci s dopisem nákladní vlakem, je slyšet při jejich přibližování se přejezdu výstrážné zařízení. V záběru na přejezd však žádné zařízení není, přítomný je pouze výstražný kříž. (Marrty3)
Reklama