Obřady, černá magie a tajné orgie 14. století

Než jsem film pustil, měl jsem za to, že ho natočil Jess Franco. Ve finále ale je to jeho tvorbě dosti podobné. Od Polselliho jsem pár věcí viděl, tudíž zaskočen ani překvapen jsem nebyl. Obskurní fantasmagorie, jíž dominují krásné poloobnažené ženy, nabízí dva střídavě se proplétající příběhy. Jeden středověký, druhý ze současnosti. V obou je hlavní postavou Isabela obviněná z čarodějnictví a následně upálená. Ještě před tím ji do hrudi natlučou kůl. Samotné upálení nijak efektní není, zato dlouhé je dost. Náplní současné dějové linie je snaha přivolat Isabelu zpět. To obnáší zdlouhavé obřady se ženami, jimž je vytrháváno srdce. Vatou jsou konflikty postav, sex, vraždy. Vše v barvotiskovém podání připomínajícím snové halucinace. Obrazy se překrývají, vracejí a násobí (oblíbený prostředek experimentálních filmů zjm. 60. let). Prostě jedno z typických děl italské kinematografie 70. let a Polselliho rovněž. Pro dnešního diváka nejspíš chaotické, obtížně srozumitelné a místy pomalé. Polselli totiž předkládá obrazy a výjevy a nechává na divákovi, aby si je sám řadil, uspořádal a přemýšlel o nich. Mozaikovému dojmu ještě nahrává hudba, která je tu mysteriózní, tam kolotočářsky rozverná, jindy připomene italské komedie a nakonec se ozvou ostré kytary. Téměř vše je v náznacích - sex, lesbický sex a hlavně upíří hrátky. Pořád jsem čekal na prokousnuté krční tepny, jenže nic. Ale na krev samozřejmě dojde stejně i na gore - srdce a kůl. Mužské postavy jsou z větší části panoptikem držek. Pokud jsou ženy krásné, tak muži až na výjimky odporní, znetvoření, vyšinutí... ocení jen žánroví fanoušci a sběratelé. (02.06.2022)

[FOD 2022] Totálně neumětelská, bizarní a nesmyslná podívaná, která dokonce ke konci otevřeně přiznává, že to nedává smysl. WOW! Film plný toporných hereckých kreací, významných dlouhých záběrů obličejů s vážnými, stupidními i úchylnými výrazy (výbuchy smíchu included). Do toho fajná psychedelická atmosféra a nadpozemsky bizarní hudba, která z atmosférického psycha častokrát sklouzává do surreálný rozjuchaný grotesky, která ve mě startovala další nezastavitelné záchvaty smíchu! Za tu hudbu, která atmosféru snímku zručně přepíná mezi naprosto nesourodými módy šílenství, bych dal Reverberimu z fleku Oscara! Představte si neuvěřitelně natahovanou scénu, do které hraje hudba a najednou ustane a myslíte že je konec a ona ta hudba začne znovu a to hned několikrát v rámci scény. Masterpiece! (04.03.2022)

Skutečnost, že snímku „Riti, magie nere e segrete orge nel trecento...“ chybí nějaká přehlednost, že ta dějová linka se ztrácí, může být celkem velkým problémem pro některé diváky, kteří prostě nebudou mít zájem se na něco takového koukat. Musím ale říct, že mě tohle tentokrát nevadilo a prostě jsem si užíval to, co jsem viděl. Je to pořád ještě eroticky jemnější, ale ten chtíč tu zajímavě probublává. (28.02.2015)

Pre "otrlejších" euro fanúšikov, keď už máte nejakú skúsenosť s, povedzme, Jessom Francom. No, aj tak je dej dosť poprehadzovaný a neprehľadný, zachraňuje to pekná hudba, prostredie hradu a jeho horské okolie, pekné, a často odhalené, herečky a nejaké to, na svoju dobu, o.k. gore. Zlé to nie je, ale aj na "zvláštny" film mi to prišlo mierne zmätené. Na druhej strane, ten menovaný skúsenejší 70s euro fanúšik si príde na svoje, aj keď s menovanými, subjektívnymi, nedostatkami. (31.05.2022)

Mám veľmi rád talianske horrory,ale tento mi nie je nijak po chuti.Ťažko sledovateľný,mätúci,šialený.Všetci muži ktorý sú na starom hrade ako hostia,sú vlastne reinkarnované historické postavy alebo upíry.O ženskú nahotu v tomto filme nie je núdza,nechýba ani lesbická láska.Násilie tam je,ale ako keby falošné,tiež nechýba ani humor,ale taký nechcený,alebo neumyselný,ťažko posúdiť.Niekedy film pripomína upírske filmy,inokedy gotický horror.Jednoducho povedané veľmi podivný horror,ale keď doteraz z neho nie je kultový horror,asi nebude nikdy. (23.05.2011)