Den cvoka

Koukám, že polská kinematografie skrývá všelijaké klenoty. Třeba takový Den cvoka. Koho by napadlo, že někdo něco takového vůbec kdy natočí. Jasný, že u tohohle magora se musí každej alespoň trošku najít. Taky jsem se přistihnul, že některé věci, které tam popisoval, dělám i já. Jiné třeba neznám, ale dokážu si je představit. O to je to horší…No a Marek Kondrat? To je obrovská síla tohoto filmu. Ten toho cvoka hraje tak přesvědčivě, že jsem se místy smál, až jsem se bál, že si hubu roztrhnu. Škoda ale, že takhle brutálně zvedlá laťka se neudrží po celý film. Když cvok přestane kafrat a popisovat svůj den, setká se třeba se svým synem, což už taková jízda úplně není. Nakonec se ale zase vrátí k tomu cynickému kafrání a zábava může pokračovat. (27.08.2015)

Tak jsem se spolu s Adaśem prokurwovala až k pěti hvězdičkám. Protože Adaś je velký sympaťák, i přes negativní postoj k životu a nasranost na celý svět. Při jeho běžných denních činnostech jsem se poznávala. Lišíme se vlastně jen v tom, že já už nejsem single a na všechny kokoty se sbíječkou v sedm ráno pod oknem můžeme kurwovat ve dvou. A to je úplně jiný kafe! (30.04.2024)

Marek Kondrat byl brilantní a Den cvoka je asi jeho nejlepší role. Jeden by neřekl, co všechno se může odehrávat v hlavě skoro padesátníka, totálně frustrovaného, snad jen s jednou světlou vzpomínkou ze svého života, která ho drží opravdu jen milimetr nad vodou. Vynikající satira o člověku, jehož charakter je tak těžko uchopitelný a přece v některých momentech tak blízký. Každý máme možná někdy ten svůj den cvoka, kdy nám všechno a všichni lezou na nervy. Jen pozor, aby náš život nebyl se vším všudy úplnou kopií Adaše, protože to by bylo fakt na mašli. Skvěle natočené, Poláci se skutečně vytáhli, jen s tím pejskem si to mohli odpustit. (20.06.2013)

„Vždyť pořád odpočívám, musím si přece odpočinout!“ Povedená a brutálně trefná satira. Až na pár odlišností jsem měl neustále pocit, že ten film zrcadlí můj vlastní život, tak moc jsem hlavnímu hrdinovi rozuměl a viděl řadu věcí stejně. Bavil mě jeho cynismus, film měl řadu chvilek, u kterých jsem se mohl sice hořce, ale upřímně zasmát. Politická reprezentace, puntičkářství, plánování a rozpočítávání takřka všeho, smysl pro řád, libování si v zajeté rutině, život v paneláku, potýkání se s čtyřnohými mazlíčky (a hlavně páníčky), problém se ženským pokolením, autobusová a vlaková doprava, oživování si nostalgické vzpomínky na dávnou lásku, pobyt na pláži, pás televizních reklam či Poláková modlitba (aplikovatelná i na Čecha). Jedna trefnější situace než druhá. A nad tím vším marné snažení hlavního hrdiny dosáhnout odpočinku, klidu, míru…Nadčasový film, jenž mě navíc zastihl ve správné náladě, lehce tedy nadhodnotím, dám slabších 5*. „Vlastně nemám místo na ženu svého života. Sním o ní, ale nemám pro ni místo ani čas.“ (19.02.2023)

Bojím se učit. Bojím se, že za to bude málo peněz... A co takhle napsat seznam fobií a pak to intelektuálně rozebrat? A co mám s člověkem, který je nám takhle předkládán dělat? K čemu mi má jeho seznam strachů a nadávek být? Porč o takových se točí filmy?*** Obdobně se někdy točí i tady. Nikdo nic za druhého nevyřeší. Ani za komunistů tomu tak nebylo, ani nyní tomu taknení. ***Proč tedy hodnotit někoho, kdo neumí bojovat vyšší známkou než 2 hvězdičky? Kdo se bojí, ten obvykle nechodí ani do lesa, ani necestuje, ani neriskuje . Ale je to jeho strach, ne můj.***(4.10.2.010) (04.10.2010)