Réžia:
George C. WolfeKamera:
Tobias A. SchliesslerHudba:
Branford MarsalisHrajú:
Viola Davis, Chadwick Boseman, Colman Domingo, Glynn Turman, Taylour Paige, Jonny Coyne, Michael Potts, Jeremy Shamos, Joshua Harto, Dusan Brown (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 1927 se v nahrávacím studiu v Chicagu sešla Ma Rainey se svojí kapelou, ale brzy tam zavládla napjatá atmosféra. (Netflix)
Videá (1)
Recenzie (53)
Technicky, aj keď skôr komornejším spôsobom, je tento snímok skvelý. Herci možno trochu prehrávajú ( zrejme im niekto našuškal, že z toho môžu padať Oscary ), ale predsa ide o vysoký štandard. Netflixovská rýchlovka, odohrávajúca sa v jedno dusné poobedie, kde nielen horúčavy spôsobujú medzi bratmi a sestrami konflikty. ()
Mohla se pochlubit majestátním frázováním a silným hlasem, jejím stylem se prý inspirovali Louis Armstrong nebo Janis Joplin. Co na tom, když je tahle „matka blues“ plná dialogů o životě, rasách nebo umění, které nám ovšem nic moc nedají? Pochopitelně se na pozadí setkání v nahrávacím studiu v Chicagu dotkneme nejrůznějších bolístek Afroameričanů, pěkně pozvolna a od podlahy, protože vše začíná a končí u rasismu. Takže bacha, Akademici. Navíc se tvůrci zoufale drží divadelních základů. Ačkoliv je bluesová zpěvačka tak „nahoře“, že nahrává alba pod záštitou bílých producentů, tohle setkání kvůli několika neshodám nedopadne dobře. A to i kvůli egoistickému a zároveň naivnímu trumpetistovi, kterého ztvárnil pohublý Chadwick Boseman (výkon fajn, ale víc než fajn nikoliv). Herecky role sedla také potící se a přehnaně namalované mašině Viole Davis. Výsledek je ovšem strnulý, chybí mu energie i tempo. Místo toho, aby se v závěru blížil nějakému vrcholu, se divák jen ušklíbne, že je vlastně dobře, že skončil. Dvě až tři hvězdy. ()
Černoši si vzpomněli na pramáti blues - Ma Rainey a tak o ní natočili film, kde se spíš dohadujou, jak co má kdo v kapele hrát, než aby se zpívalo a veselilo. Na tři hvězdy ale v pohodě. Je to tak správně špinavé, Viola Davis byla skvělá a Chadwick Boseman se hezky rozloučil. Atmosférou mi ten rok 1927 navíc neskutečně připomínal legendu mezi počítačovými hrami - Mafii, což je vlastně plus. ()
"This would be an empty world without the blues. I try to take that emptiness and fill it up with something." ____ Tuhle optimistickou rošádu nelze signifikantně definovat jednoduše, ale já bych osobně tuto filmovou verzi teatrálního dílka 'Ma Rainey's Black Bottom' identifikoval jako hédonistickou derniéru a pokornou rozlučku s Chadwickem Bosemanem, velmi talentovaným afro-americkým hercem, jehož brzká smrt musela emočně zasáhnout i člena KKK - o globálním a kulturním impaktu nemluvě. Snímek 'Ma Rainey's Black Bottom' totiž slouží jako submisivní pocta determinující kulisy tzv. golden age éry blues a černošské muziky v úzce subjektivně diegetickém časoprostoru, a v komparabilitě tvoří velmi excentrickou muzikální retro serenádu, která efektivně exponuje na participovaných dialozích, interiérových pasážích, a modestně komorním zázemí - přeci jen jde o plnohodnotnou adaptaci stejnojmenné divadelní inscenace, jež je navíc ověnčena prestižní Pullitzerovou cenou. Chadwicku Bosemanovi, který se zhostil ambiciózního entuziastického trumpetisty a lze říct že je jakýmsi středobodem, excelentně herecky sekunduje Viola Davis, bohémská múza se zlatým úsměvem, a v onom éthosu bluesové extravagance ztělesňuje sebevědomou emancipaci a neobyčejně osobitý šarm s nímž si každou danou scénu legitimně krade pro sebe.... Z hlediska poměrně konvenční formy není snímek arbitrárně ničím výjimečný - dějově též, jelikož narativní rovina lamentuje na monotónní notě - no a antiklimatický závěr dekonstruuje celkový dojem - zato finální scéna rafinovaně parafrázuje ono kulturní vykořisťování černošské muziky bělochy. Ale kolem a kolem se může tato netflixovská jednohubka určitě řadit k těm víceméně kvalitnějším reprezentantům letošního filmového roku.... // VERDIKT: 7,3 nedotknutelných mokasín z 10 // ()
Veľmi silná a úctivá rozlúčka so skvelým hercom Chadwickom Bosemanom, ktorý tu podal podľa mňa výkon svojej kariéry. Bez debaty, toto bolo absolútne perfektné. "Ma Rainey's Black Bottom" je opať podľa scenára Augusta Wilsona, od ktorého som mal už možnosť vidieť pár rokov dozadu film "Fences". Tento film je rovnako skvelý, ak nie ešte lepší. Ako som už povedal, Chadwick Boseman sa v tomto filme s nami rozlúčil s absolútnou cťou a podal najlepší výkon svojej hereckej kariéry. A je mi veľmi ľúto, že už nie je medzi nami. Rovnako vynikajúca je aj fantastická Viola Davis, ktorá podáva svoju rolu absolútne fenomenálne. Skoro by som ju v tomto filme nespoznal. No čo je najsilnejším elementom filmu sú jeho dramatické momentky. Medzi kapelou vládne silné napätie a sú tu minimálne 2 scénky, kde som úplne zabudol dýchať. O obe sa postará práve Chadwick Boseman a boli prekvapivo silné a hrozivé. Nečakal som, že sa film bude uberať touto cestou, no bolo to perfektné. A hudobné čísla sú rovnako skvelé. Ale priznám sa, bol som vďačnejší, keby ich bolo vo filme viac. Nakoľko je to film podľa divadelnej hry, tak scénky sú krásne dlhé, plné veľkých monológov, ktoré rozprávajú skvelý príbeh. Myslím si, že sa tým hodnotením nenechajte odradiť a film si pozrite. V mojich očiach ide o silný zážitok. Hodnotenie: A ()
Galéria (29)
Zaujímavosti (15)
- Na rozdiel od hry, kde nejaký čas uplynie pred príchodom Ma, tu sa Ma Rainey (Viola Davis) objavuje od samého začiatku v scénach vymyslených len pre tento film. (belinko)
- Týmto filmom sa Chadwick Boseman (Leeve) stal ďalší posmrtne nominovaný herec na Zlatý Glóbus a Oscara za herecký výkon od roku 2008, kedy bol takto posmrtne nominovaný Heath Ledger za snímok Temný Rytier (2008). Chadwick sa taktiež stal prvý herec tmavej pleti, ktorý obdržal posmrtnú nomináciu na toto prestížne ocenenie, avšak narozdiel od Heatha nomináciu nepremenil a Oscara za najlepší mužský herecký výkon si na 93. ročníku odovzdávania cien odniesol Anthony Hopkins za snímok Otec (2020). (belinko)
- „Black Bottom“ je tanec, ktorý vznikol medzi Afroameričanmi na vidieku na juhu v prvej dekáde 20. storočia. Nakoniec si ju osvojila americká mainstreamová kultúra a v 20. rokoch sa stala "národným šialenstvom". (belinko)
Reklama