I na kovbojky občas padne smutek

"Věřím ve vše a nic není svaté. Nevěřím v nic a všechno je svaté." (citát nadrženě uchechtlého sameččího mudrce Chinka) -- Feministická síla ráže 45 zasunutá proklatě nízko u pasu odjištěna v boji proti šovinismu mužského světa zalitého prorockým oparem mírotvorných oblbováků. Cease and peace, please? I na kovbojky občas padne smutek (netradičně dlouhý, přesto však původnímu názvu věrný překlad) je v jádru funkční film. Má odvážný záměr neubírat se prošlapanými cestami "obyčejných" komedií a nastupuje raději na stezku zarostlých končin, kde se pracuje s jedinečností charakterů, jejich vzájemných pout a bizardních vztahů, zdánlivě triviálním posláním a mnohem komplikovanějším světem uvnitř, kde toho tak moc k smíchu zase není. Pokud je tedy film vtipný, je to spíš stylem jeho pojetí a vybranou formou než konkrétními situacemi. Van Sant to celé dokonce stylizuje jako pohádku, když nechává přiběh vyprávět anonymním vypravěčem jako další z houpavých povídek pro lepší spaní. Tím se dostatečně ospravedlní jakákoli podivnost, kterou nám divákum v různých fázích hází pod postel. (už jen kvůli postavě tranzvestitní hraběnky a její ladné chůze - mimochodem výborný John Hurt - se párkrát na té své nervózně převalím). Je také dosti škodolibý a divácky ne vždy vstřícný, vždyť v titulcích na prvních místech uvedený Keanu Reeves se tu sotva jen mihne v silně dusivě rudé astmatické poloze a pak navždy zmizí, jakoby měl dokládat kontrolu a převahu jakožto artibuty, kterými sebevědomý režisér této story dominuje. Potud v pořádku. Stinné stránky nastoupí, když si uvědomím, že snímku tak nějak chybí hlavní tahoun a že film nedrží pohromadě víc, než by se dalo zařídit. Uma Thurman nabídne zajímavý úvodník a nádech k velkému sólu, ale Van Santův scénář s ní má trochu jiné plány - a sice s počínajícími minutami příštími sekundovat na lokalitě ranče revoltujícím a mírně zkouřeným kovbojkám/lesbičkám/idealistkám, které sice táhnou film ke konci větší silou, ale zase by zasloužili ještě větší prostor. Navíc filmu přeci jen schází tvrdší vyjádření se filmovým jazykem, který by obohatil zvolený postup o zasloužilou mezigradaci a jasnější dupnutí si (dočkal jsem se jen dvakrát: když to hraběnka schytala obřim palcem do xichtíku a když se mudrc Chink hurónsky valí z kopce dolů), protože samotné téma není příliš vyhřezlé na povrch, aby film samo zalícovalo. Tento film zkrátka trochu připomíná obálku se slovně bohatým, formálně dobře stavěným rukopisem, kterou někdo zapoměl zalepit a obsah trochu nevkusně čouhá ven. Smíme si ho prohlédnout, ne už však donést na místo určení - a jako takový správného cíle těžko včas dosáhne. (08.01.2010)

Postavy sú všetky do jedného karikatúry. Dialógy sú adaptované štýlom Rozhovor s nepriateľom - ergo, nie sú adaptované vôbec, len prepísané do scenára, takže repliky postáv vyznievajú školovane, umelo a komicky. Akonáhle sa na scéne objaví celá zápletka so zdrogovanými žeriavmi (dáva to aký-taký zmysel v rámci kontextu), idú akékoľvek snahy filmu o serióznosť von oknom... (01.04.2013)

"Drahá madam možná by vám pomohlo, kdybyste si zapamatovala slova Paula Gauguina.. Ošklivé může být i krásné, ale hezké nikoliv !! Ale to vám asi mnohé neřekne.." Za tohle prostě při nejlepší vůli provokatérovi a experimentátorvi Van Santovi dát palec nahoru dát nemůžu, protože tenhle pokus dopadl ještě hůře než remake Hitchcockova Psycha a v mých očích se jedná o pravděpodobně vůbec nejhorší filmovou adaptaci knižní předlohy, jakou jsem viděl, byť Tom Robbins skutečně nepatří se svými jen těžko uchopitelnými mnohovrstevnými bizarními příběhy mezi nejsnadnější autory.. Zásadní otázkou zůstává, proč vlastně Van Sant často takhle hazarduje se svou pověstí.. (29.01.2015)

I bez těch bizardně velkých palců hlavní hrdinky, by to byl špatný snímek. Takhle to byl špatný bizardní snímek. Uma nám všem ukázala, že velké palce jsou nejen dobré ke stopování, ale i ke krácení dlouhých chvil mezi stopováními. Pokud jsem film sledoval (i když to bylo těžké) dobře, nic víc tam nebylo. (09.03.2010)

Hravý, vtipný, potrhlý i moudrý a šťavnatě bizarní Tom Robbins dokáže spolehlivě rozkmitat mou bránici a potěšit mou duši. Převést jeho příliš vrstevnatou předlohu a její působivou atmosféru na filmové plátno je asi zatím nad síly filmařských možností a umu. Jednu hvězdičku dávám za pár úsměvných scén a tu druhou za snahu.Tak snad někdy příště, a lépe - třeba u Parfému bláznivého tance;-)? Zda-li to v případě knižních předloh autora formátu Robbinse vůbec jde. (04.12.2015)