Turks fruit

Anarchie, dekadence, bavorská soft porno taškařice, černá komedie, drama, tragédie. Svoboda, destrukce, zánik. Život a smrt. Tolik symbolů a tolik protikladů. Červi, co se sypou z nádherných květů na nahou hruď Olgy, jsou předzvěstí věcí příštích. Zraněného racka lze vyléčit, ale zraněnou duši? Hlava rozmlácená na kaši, kulka v čele a úvod téměř shodný s pozdějším filmem Čtvrtý muž. Všudypřítomná nahota nepůsobí křečovitě, ale přirozeně. Je plná veselí a rozkoše. Dokud není spojena s násilím. Lze zaměnit lásku za chtíč....? Nakonec vše pomíjí, rozklad je nevyhnutelný. Plíseň, odpad, skládka. Nejhorší je, když někoho ztrácíte a při tom vidíte, že není ve vašich silách ho zachránit.... (12.12.2014)

Extrémně provokativní film plný násilí, sexu a nahoty. První větší Verhoevenův film mu přinesl velký úspěch (nominace na Oskara) a zároveň ukázal, co od Paula můžeme očekávat. Rozhodně se jedná o snímek na který se nezapomíná a zároveň mě nikdo nedonutí vidět ho znovu, protože stavy, které sem při něm měl se nedají popsat slovy a na konci sem si vyloženě oddychl. (30.05.2012)

Moje první setkání s holandskou produkcí Paula Verhoevena. Hodně živelné, místy mi to přípomínalo české sedmdesátky, ovšem ty nikdy nebyly tak dekadentní. Zatímco v časech pozdějších nechal Verhoeven penis Rutgera Hauera reflektovat pouze jako stín na zdi (FLESH+BLOOD), tady ho nechá vrnět svým ohanbím v každé druhé scéně a Hauer zřejmě vůbec netuší, že o 20 let později bude hrát v hollywoodu slepého samuraje. Krome Hauera a Verhoevena tu (za kamerou) stál i Jan de Bont (režisér SPEED, TWISTER). (14.11.2016)

Vsadím se, že nejsem jediným divákem, jenž byl tak překvapen Verhoevenou vyspělou režií (střih a tempo filmu mi přijdou modernější než jsem na 70. léta zvyklý) a sebevědomým prosazováním "toho", čemuž později u Verhoevena říkáme "poznávací znamení" (otevřená sexualita, brutalita, úchylnost, perverze). Když k tomu přidáme brilantně napsanou postavu bohémského sochaře Erica vyjde z toho mix podivných zvláštností, které dokáží být zároveň podivné, až znepokojivé, ale přitom uvnitř jaksi lidsky přirozené. Turecký med je neobyčejný, místy úchylný film, ale přesto to není žádná Lynchovina, dokážeme postavy chápat, při třoše snahy se s nimi i stotožnit, a proto nakonec funguje i emocionálně vážnější závěr... 8/10 (05.09.2012)

Vlasatý mladý Hauer uživajúci si pôžitkov, prevažne sexuálnych, do doby, kedy padne kosa na kameň a on sa zoznámi s podobne zmýšľajúcou ženskou. Príbeh plný odľahčených epizódiek, šteklivých a provokatívnych, niekedy až nechutných, nie však vtipných. Nenudí, ale ani si neviem predstaviť, že za ním stojí neskorší tvorca amerických sci-fi klasík ako Robocop či Hviezdna pechota. Zaujímavé, že Hauer, ktorému rola úplne sadla, ostal dodnes rovnaký. (04.08.2017)