Ako utopiť dr. Mráčka alebo Koniec vodníkov v Čechách

Prý pohádka, pche. V dětském věku jsem tenhle film vnímal jako smutné drama. A to nejen kvůli hořkému konci, ale především pro celkové vyznění. Chudáci vodníci se přežili a v moderní společnosti pro ně není místo. Alespoň lidé kolem působí, jak kdyby se vyloupili z pravověrné pohádky. I když jsou konfrontování se sebenemožnější situací, nepřijde jim to vůbec divné. Po letech jsem docenil mazaně vymyšlený scénář, který sice nenabízí přehršel vtipných scén, ale zato obsahuje několik silných vypravěčských linií. A i toho humoru je v něm dost. Jakési pachuť filmu ovšem zůstala. (01.07.2017)

Tenhle snímek prostě zbožňuji. Je to krásně hravé, ujeté a zároveň to má příběh, který má hlavu a patu, je zde spousta gagů, ať už spojených se psem, anebo s vodnickou podstatou, které jsou skvělým kořením filmu. A v tom všem hrají naprosto skvělí čeští herci. Jako dítě jsem ten film miloval, po letech se nic nezměnilo. (07.11.2014)

Dnes tenhle styl komedií není schopen spíchnout ani sám Vorlíček. V době, kdy byl ve formě, se ukazoval jako režisér s vytříbeným režijním stylem, citem pro správné podání gagu a dokonale uměl pracovat s herci. Krásně naivně vzhledem k dnešním nárokům publika se jeví i po letech poměrně působivá triková stránka filmu. Občas film působí jako nějaký lapač, který chytá a do popředí staví především ukázkově absurdní situace, a tak se pro diváka, toužícího vidět něco "normálního", stává až nestravitelnou komedií, ale tvůrci naštěstí z toho jako nějakým zázrakem umí vyplout zase na hladinu. A jako poctiví vodníci zůstanou suší. 80% (01.01.2012)

Další skvělá československá komedie, která potěší i po letech, i když některé scény jsou zde zbytečně natahované (především s prof. Ikebanou, ale taky než bytovému referentovi dojde, s kým má tu čest). Vlastně je to smutná komedie, když ji vezmeme jako podobenství o tom, jak se vytrácí fantazie z našich životů a její místo zaujímají všední a obyčejné věci, nejlépe znormované a oštemplované. Líbí se mi trio sloužících vodníků, líbí se mi ta letní pohoda, ta touha žít naplno. Ano, je to pohádka, ale i pohádky mají svůj význam. (01.07.2019)

Evergreenová klasika mezi československými komediemi, fantazijně opojný, vpravdě geniální a neskutečně vtipný snímek nestora české filmové crazy komedie Václava Vorlíčka aneb další část traktace o tom, kterak smutná doba plodí nadčasová humorná díla (viz kupříkladu Saturnin a doba okupace...) Moderní autorská pohádka poplatná své době, je nanejvýše jasné, že námět mohl v roce 1974, tedy ve vrcholící normalizaci, projít jedině díky průhledným ideologickým alegoriím - vodníci jsou poslední reakční protisocialistická složka socialistické společnosti a jako takoví jsou hodni jen převýchovy (těžkou manuální prací) nebo vyhubení, všichni ostatní (rozuměj normalizovaná pokroková socialistická společnost) tančí na parníku a pluje vstříc šťastným komunistickým zítřkům... Naštěstí ovšem Václav Vorlíček s Milošem Macourkem byli schopni tíživou dobu přelstít autorským útěkem k dada poetice a normalizovanou realitu přetavit do crazy nadsázky, která se ukázala jako absolutně nadčasová a tak zůstal Konec vodníků v Čechách jedním z mála snímků té doby, který umělecky přežil a dá se na něj dívat i dnes... (22.05.2007)