Paralelní světy

Drama, které se nás dotýká, i když si to nepřipouštíme. I partnerský vztah má určité krizové okamžiky, kdy každý z nich chce něco jiného. Tereza chtěla zakotvit - mít rodinu a naslouchající protějšek, Kryštof hledal naplnění v kariéře a svou rozpolcenost zparalelnil na dvě strany. Došlo k odcizení. Terezka upadla do duševní propasti, kde radikálně rozhodla o životě svého dítěte. Kryštof jakoby byl zcela slepý. Jejich světy se zákonitě rozdělily. Terezka našla sílu vyjít mezi lidi, rozvíjet se a být spokojená sama se sebou. Kryštof utekl před vším do Anglie i přesto, že Terezka pro něj byla vlastně životní inspirací. Karel Roden a Lenka Vlasáková jako citlivě zahraná dvojice. (11.02.2013)

Vztahové drama, které se blíží skutečnosti, až z toho občas mrazí. A to díky preciznímu scénáři, kde není místo pro předvídatelné momenty a ohrané situace, úžasné herecké dvojici v hlavní roli a suverénní režii doslova propojené s dobře odvedenou kameramanskou prací. Pak je jedno, že film nemá gradaci, divák se v něm ztrácí a jeho otázky zůstávají nezodpovězené. Jde jen o vnější sledování rozpadu dlouholetého vztahu, v němž se zničeho nic objeví těžko definovatelná trhlina a ta sebou nese lavinu rozhodnutí, jež vedou k neefektně zdrcujícímu konci, v němž je však možná i naděje, chce-li v něm něco pozitivního divák najít. Více než desetiletá pauza P. Václava po tomto pozoruhodném snímku je jednou z největších nespravedlností a ostud naší kinematografie. (05.09.2012)

Příjemný komorní příběh dvou vzájemně se odcizujících bytostí, který mě odzbrojil svojí upřímností, uvěřitelností a skvělými hereckými výkony Karla Rodena a Lenky Vlasákové. I přes obrazovku (plátno) bylo hmatatelné vnitřní pnutí Kryštofa například ve chvílích, kdy nemohl realizovat svou práci a musel se opakovaně přizpůsobovat přání klienta. Stejně tak byla fyzicky velmi nepříjemná scéna návštěvy Terezy u gynekologa... (06.01.2009)

* architekt kryštof a překladatelka tereza jsou spolu svázáni ve vztahu, který nesedí ani jednomu z nich * je to film o vztazích, nepochopení, odlišnosti vnímání osobní spokojenosti postav a rozdílnosti mezi aktivními, nadřazenými /alfy/ a pasivními, nejistými /bety/ * lenka vlasáková nic nehraje - podle mě rodena evidentně /aspoň po dobu natáčení/ doopravdy miluje * jitka schneiderová hraje jen malou epizodu, ovšem roli alfy ztvárnila naprosto přesvědčivě, stejně jako marek daniel zvládnul roli bety * herecké výkony jsou vůbec velice přesvědčivé a přirozené * pracovní jednání obou architektů s klientem zřejmě vychází z přesně odpozorované reality, stejně jako způsob života a názory kryštofovy milenky i obou terezčiných kamarádů * londýn v terezině snu vypadá jako vyprahlá poušť * ve snových scénách je použit snový, postsynchronní dabing /něco jako ve filmu jablka stromů rajských jíme od chytilové/ * vize živých polodomů - polozvířat, které se natáčí ke slunci podle počasí * kryštofova snová scéna je svou atmosférou téměř srovnatelná se hřbitovní scénou z filmu easy rider * v závěru filmu jsme svědky změny terezy - bety v nezávislou alfu * (26.05.2004)

Tváří se to hluboce, smysluplně a je to vlastně prázdné a nicneříkající. Ona je nešťastná ve vztahu s mužem, který na ni v podstatě kašle, ale ona neumí říct, že je něco v nepořádku, soustřeďuje se jen na podivné iritující kňourání, které partnera pochopitelně sere. Vztah se rozpadne, protože se oba v podstatě stále míjeli a nekomunikovali, což je ovšem běžná příčina rozpadu vztahu. No a co? Dozvíme se něco nového, uvidíme nějaký neotřelý pohled? Ne. Jen koncentrovaná nuda o dvou lidech, kteří spolu už dávno být nemají a kterým není jako páru pomoci. Herci se mi oba líbili, byť postava Lenky Vlasákové mi lezla na nervy, což beru jako plus, je vidět, že to Lenka zahrála dobře. (13.04.2015)