Cry-Baby

'Electricity makes me insane.' 'Why, Cry-Baby, why ?' 'Electricity killed my parents !' 'They died in electricity chair ?!' 'That's right, Allison. My father was alphabet bomber. He may been crazy but he was my pap. Only one I've ever had.' 'My God, I've heard about the alphabet bomber. Bomb's exploding in the airport and the Barbra shop and....' 'That's right. In alphabetical order. Car wash, drug store. I used to lay in my crib and hear him screaming asleep: A, B, C, D, E, F, G...' :-DDDD Nějak se mi to vymklo z rukou. Myslím, že to začalo, když jsem byla v kině na Dark Shadows a doma se koukala pořád dokola na Ranga s tit. Prostě jsem zjistila, že JD je fakt talent. A takhle dobře jsem se dlouho nepobavila. Prostě praštěná hudební komedie z dob Elvise s debilníma hláškama, u kterých se ale nedá nesmát. Škoda jen tý scény v soudní síni (rodiče, skrz který promlouvá bůh...), tu bych vystříhla a seskartovala. Umírala jsem u toho Johnnyho xichtění a jak byl strašně vážnej, když byl naštvanej :-D (06.08.2012)

Jeden by řekl, že po všech těch Depp/Burton filmových šílenostech už bude připraven na všechno. No, na tohle vás ani nic moc dobře nepřipraví. Osobně ani moc muzikály nemusím, takže o to hůř se mi to hodnotí. Pár dobrých písniček tam bylo, ale kvůli těm hrozným zjevům se mi to chtělo několikrát vypnout. Znovu to vidět nemusím. (22.06.2013)

Co že to mělo být? To nemám nejmenší ponětí, ale bylo to naprosto dokonalé, a to nejen kvůli perfektnímu vzezření Deppovu. Hudba alá Elvis, neuvěřitelně (svou absurditou) vtipné dialogy (She couldn't even spell, for Christ's sake, but they fried her anyway!), podivné postavičky a ještě k tomu všemu Iggy Pop!! (21.09.2016)

Nenápadná pecka doprostřed čela. Vidíte po ní ještě dlouho dvojmo, ne-li trojmo. Žít v Cry-Babyho světě, jsem nejšťastnější člověk na planetě. "Podívejte se na něj, s tou ďábelskou ženou... Naše jediné dítě, a teď jezdí v rychlých autech, zadržuje nelegální zbraně a očividně nosí oblečení navržené homosexuály..." (06.01.2009)

Sladoučkej naivní muzikál napodobující Pomádu s dějovými zvraty bez zjevných příčiny, vyumělkovanými hereckými výkony a zastřenými hlasy zpěváků se pro mě po pár desítkách minut pro mě změnil ve skvost, podivnej kýč, u kterýho jsem doufala, že nikdá neskončí. Dokonce jsem se kála, jak jsem jej zvládla tak rychle odsoudit, a přála si, abych všechna má nařčení mohla vzít zpět, neb vše, co bylo v první chvíli nedostatkem, se obrátilo v pravé bohatství tohoto filmu. Celá ta nepopsatelná stylizace mě uchvátila, že jsem hltala každou vteřinu. (06.01.2015)