Réžia:
Orson WellesKamera:
Gregg TolandHudba:
Bernard HerrmannHrajú:
Orson Welles, Joseph Cotten, Dorothy Comingore, Agnes Moorehead, Ruth Warrick, Ray Collins, Erskine Sanford, Everett Sloane, Paul Stewart, George Coulouris (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Neposlušné dítě Hollywoodu Orson Welles natáčel toto legendární drama, které se stalo milníkem ve vývoji filmové řeči i vypravěčských postupů, již ve svých pětadvaceti letech. Welles svou režijní prvotinu pojal jako rekonstrukci osudů fiktivního magnáta Kanea, sestavovanou novinářem - využívá k tomu filmové týdeníky, rozmluvy s pamětníky atd. Postupně upřesňovaný obraz titulního hrdiny ztrácí svou původní gloriolu - ukazuje se, že peníze a moc ještě nezaručují štěstí. Občan Kane vzbudil v době svého uvedení skandál, protože tiskový magnát miliardář William Randolph Hearst vztáhl vyprávěný příběh na sebe... Z devíti nominací na Oscara v roce 1941 získal film sice jen jednu (za scénář, na němž spolupracoval sám Welles s Hermanem J. Mankiewiczem), ale od té doby suverénně vítězí v mnoha prestižních anketách nejrespektovanějších světových kritiků. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (604)
Poprvé jsem tento film viděl v hlubokém předlistopadu ještě jako student v jednom z tehdejších klubových kin. Apelativní děj, tolik upomínající na CASABLANCU nebo DIKTÁTORA, je plně na místě a fakt, že je spjat s mimořádně vynalézavou nadčasovou formou, mu jen prospívá. Léta 1939-1941 byla nejhorší dobou minulého století. Síly demokracie a humanismu, kterým nakonec nezbylo než se proti Belzebubovi z Berlína spojit s Mefistem z Moskvy, byly totálně vepsí. Nepřipraveny na jakoukoliv konfrontaci - natož na tu válečnou - trávily čas zajímavým folkórním obyčejem: vydáváním svých spojenců do rukou nepříteli, který smrtelně ohrožoval je samé. Hranice mezi totalitou a demokracií byly zanedbatelné. Velká hospodářská krize i vzpomínka na sociální otřesy, které s sebou přinesla, byly v živé paměti současníků. A určitý typ podnikatele, britský kruh kolem lady Astorové, francouzská Action francaise, i američtí podnikatelé v osobnostech různých velkopodnikatelů starého kapitalismu typu mediálního magnáta Hearsta, "voněli" nanejvýš nahnědle (nebo, chcete-li, načernale). OBČAN KANE, upomínající na starší vědeckofantastický román Jacka Londona ŽELEZNÁ PATA, je současně aktuální rekonstrukcí i varovnou predikcí tohoto zextrémnělého starého, konzervativně zabarveného typu liberalismu. Film-predikce. Film-varovná predikce. Film-apel. Film-výzva. Film-dílo oprávněně nadčasové a burcující. Takový chce být - a také je - Wellesův OBČAN KANE. (O tom ostatním už tady v nejrůznějších komentářích byla řeč.) ()
Mistrovský kousek z hlediska analytického vyžití. Ale na můj vkus je Občan Kane až příliš odtažitý na to, abych z něho měl nějaký silnější feeling. Prostě úchvatná látka k diskuzi, nikoli však film, který by se ve mě výrazněji emocionálně zapsal. Jeden poletující pytlík podbarven hudbou Thomase Newmana mne zasáhl mnohem více, než celý Občan Kane... ()
Na to, jak se na amerických evergreenech ze čtyřicátých či padesátých let občas jen těžko hledají mouchy, vidím jich na Kaneovi až překvapivě dost. Přitom po řemeslné stránce nemohu vytknout absolutně nic, protože práce s kamerou je neskutečná a veškeré prolínání či přibližování bere dech. K tomu se musí připočíst úžasné masky, které vydatně pomáhají atmosféře. Přesto mám z Občana pocit mírně nafouknuté bubliny, kde několik výtečných scén zůstává pouze ostrůvky v rozbouřeném moři a do filmu kvůli jeho zbytečné roztříštěnosti nedokážu proniknout tak, abych neměl pocit jisté polovičatosti. Film tak v hlavě zůstává, ale více jako nevšední událost než klenot. Welles se v tomto případě ukázal jako lepší herec než režisér. 70% ()
Ultimativní filmový zážitek, který od dechberoucího zpracování po nesmrtelný příběh nabízí vše, co kinematografie nabídnout může. Nikdy nezapomenu na pocity po prvním zhlédnutí. A druhém. A třetím. A jakémkoli dalším. Nebojím se napsat, že kdo nechápe nebo nedoceňuje kvalitu Občana Kanea, nechápe filmové umění. Tahle arogantně znějící pravda podle mě nemá východisko a je tak zřejmá, že se nestydím to tvrdit takhle přímo. U žádného jiného filmu bych to neudělal a před zhlédnutím Wellesova stěžejního díla by mě nenapadlo, že může existovat snímek, který tak bezvýhradně určuje míru filmového vkusu a soudnosti při hodnocení. Nejde o to považovat tenhle film za "nejlepší vůbec", to je samozřejmě jen gesto, ale jakékoliv jiné než maximální hodnocení (zvlášť na tak malé škále jako je ta na CSFD) u mě vyvolává jistou nedůvěru v člověka, co hodnotil, protože něco dělá blbě... Jasně že takovéhle pravdářství se nenosí, ale někdo to tu, kruci, napsat musel! ()
Najlepší film histórie. Ohľadom na dobovosť, kultovosť, jedinečnosť (a neviem čo sa ešte o tom píše a hovorí) filmu som sa snažil byť schovievavý a podstivo som sledoval a sledoval, ziiiv, sledoval...ziiiv. Celkom zaujímavý príbeh a dobrá kamera ako najväčšie klady filmu nevydržali ťarchu ubíjajúceho tempa a darmo som hľadal okamžik, ktorý by moji pozornosť naštartoval. Ale klamal by som ak poviem, že mi nevŕta hlavou aká to genialita je mojím očiam upieraná. Málokedy sa mi stane, že film nedopozerám, ale toto fakt sa nedalo. ()
Galéria (86)
Zaujímavosti (141)
- U společnosti RKO měl film produkční číslo 281. (džanik)
- Sáňky, které se v tomto filmu objevily, koupil v roce 1989 na aukci režisér Steven Spielberg za 60 000 amerických dolarů. (StevenW.)
- Orson Welles používa viaceré postupy k napodobeniu obrazu či zvuku, ktoré boli pre týždenníky tej doby príznačné. Vložené titulky v obraze či burácavý hlas komentátora boli bežnou konvenciou. K dosiahnutiu dokumentárneho rázu šikovne využíva kameru. Aj preto, lebo istá časť pasáže má vyzerať, že je z dôb nemého filmu, resp. využíva veľa filmových materiálov, aby utvrdila dojmom, že zábery sú vyskladané z viacerých zdrojov. Totižto časť materiálu bola vyvolaná tak, aby bol dosiahnutý efekt trhavých pohybov nemých snímok ak boli prehrávané už v rýchlosti používanej v ére zvuku vo filme. Welles dokonca určité materiály schválne doškriabal či nechal vyblednúť. Takéto postupy vsugerujú pocit, že zábery, v ktorých je Kane s Hitlerom či Rooseveltom, sú naozaj dokumentárne. Dokonca v scéne, kedy je Kane na vozíku, je zámerne prekážka v obraze a decentralizované rámovanie postáv napovedá, že Kane bol tajne natočený paparazzim. (Biopler)
Reklama