Bol by to hriech

Jsem v rozpacích, protože to je sice zajímavé, barevné, hudební… ale tak nějak teatrální a zkratkovité. Jsou nám podávány instantně informace a emoce a teze oděné do hysterického hávu a nakonec si stejně řekneme „such a fun“. Edit: Po odvysílání prý prudce stoupl počet lidí nechávajících se testovat na hiv. To mi dává smysl. Pokud to celé pojmu jako video kampaň Ministerstva zdravotnictví, dává to smysl. (06.04.2021)

Rozhodně se vyplatí dát si všech pět částí najednou a ty čtyři hodiny tomu obětovat. Jenom tak si lze naplno užít tuhle geniální jízdu do tchatcherovské Británie. Russell T Davies má za sebou skvost jménem Queer As Folk, který se stal manifestací LGBTQ komunity konce 90. let. It's a Sin, jak už bylo řečeno, se vrací ještě o dekádu dál a svůj název si půjčuje od slavné písničky skupiny Pet Shop Boys. Osmdesátá léta nebyla pro nehetrosexuální lidi nijak jednoduchá, protože kromě jiného se s nimi začala spojovat smrtelná nemoc, tehdy neléčitelná. It's a Sin je nádherným dramatem o mladých lidech toužících po obyčejném štěstí a sdílení o to více, že lidé infikováni virem HIV tehdy umírali v krutých bolestech a navíc o samotě bez jakékoli pomoci. Olly Alexander, nádherný mladý herec s nezapomenutelným úsměvem, tu předvádí životní výkon. Předčí ho snad Lydia West v roli nejlepší kamarádky našich hrdinů. Je to silný a emotivní zážitek, u kterého jsem se v pár okamžicích neubránil silnému dojetí. Dokonale vybroušené dílo od začátku do konce, které si zaslouží maximální pozornost. Už jenom za ten boží dobový soundtrack. (24.01.2021)

Bude zde v menšině, ale mně se to vůbec nelíbilo, a to podobné seriály miluji, především tvorbu od Ryana Murphyho. Nějak mi zde nesedly postavy, kromě Shauna Dooleyho, kterého znám z dalšího skvělého britského seriálu (Misfits), zbytek se mi prostě nedostal pod kůži, čímž jsem automaticky nemohl tak silně prožívat události v seriálu, které byly opravdu silné. Postavy mi přišly takové plytké, nerozvážné. Respektuji ale názory ostatních a jsem rád, že podobných seriálů v poslední době přibývá. (26.11.2022)

Strašně vyprázdněné postavy, které jsou jen prostými nositeli určitých znaků a osobnostních rysů. Až na Ritchieho neprojdou žádným vývojem a je velmi těžké aby diváka dokázaly něčím oslovit. Například chudák Colin má jen umřít, aby ukázal, že k nákaze HIV není třeba být promiskuitní extrovertní osobnost. Nejhorší to mají postavy ženské, které jsou v tak silně gay seriálu zastoupeny minimálně a jejich role se dají rozdělit na pečovatelky a hysterky. Jinak jsou ty téměř čtyři hodiny samozřejmě úplně přepálené a děj seriálu by se dokázal vtěsnat do průměrně dlouhého filmu. Spousta prvků a témat je jen načrtlých, jen aby kolem nich seriál rychle projel v jasně daných kolejích a radši se v nich moc nešťoural. V tomhle u mě zatím na plné čáře vyhrává procedurální 120 BPM, na který jsem s radostí vzpomínal i díky skladbě Smalltown Boy na konci prvního dílu. Na konec jsem ale rád, že vznikl seriál, který se tématu AIDS věnuje. Jen škoda, že se Daviesovi nedaří na diváka uvrhnout ani desetinu té nepředstavitelné bezmocnosti, kterou museli v té době lidé prožívat. Pořád je to moc učesané a uspěchané, takové dnešní... Celkovým vyzněním se to podobá třeba staršímu švédskému seriálu Torka aldrig tårar utan handskar. (04.02.2021)

Russell T. Davies přináší po dvou letech další televizní minisérii a podobně jako u Years and Years mě jí dost dostal. Tentokrát se nedívá do budoucnosti, ale ohlíží se na britská osmdesátá léta, kdy se queer komunita musela vyrovnat s nastupující epidemií AIDS a nezájmem většinové společnosti. Spousty radostných momentů střídají momenty největší depky. Epizody tři a pět vyloženě bolí. Thatcherová dostala, co zasloužila. Super parta postav. La! (25.01.2021)