Stalag 17

Filigránsky Wilder opäť raz vybrúsil skvelý scenár, s ktorým dokáže odľahčiť i tak neokázalo drsné prostredie vojnových zajatcov. Dám ruku do ohňa, že z toho napočal kultový MASH. Skutočne, len málokto dokáže vyfarbiť tak pestrou náladovosťou miesto i postavy v čiernobielych filmoch, ako Billy. Prečo ale Ace in the hole prepadol a tento minimalistický válečák uspel, nevedno. Holden bol vďaka tejto úlohe pripravený vyjednávať za milión ohľadom Bridge on the river Kwai. (04.04.2015)

Filmařsky a herecky skutečně dobré - ne vynikající, prostě jen řemeslně dobré. Celé to komediální pojetí mi sem ale vůbec nesedlo. (Ha ha, zabili jsme vám dva kamaraden. - Ha ha, Schulz, du bist so vtipálek! Nechceš cígo?) Protože ve chvíli, kdy dojde na vážné drama a hledání udavače, by to mělo být drama. Toho odlehčení je přespříliš. Až je to hrozně nerealistické - vězni měli nějak moc úlev, řekl bych. Komunistické lágry na ně! Navíc je znát, že Američané si chtěli z Němců udělat komedianty, hloupé křupany, šašky, takže to celé vyznívá tak nějak prvoplánově a černobíle. Nemusím vidět znova, nic mi to nedalo, nejsem patriotický Američan pár let po vyhrané válce. (11.07.2012)

(65/2015) / Úžasné množstvo filmárskych a komedionálnych nápadov boli tvorcovia schopný napchať do dvoch hodín. Asi tolko čo by teraz vystačilo na 10 filmov. Film z roku 1953 mi priniesol nečakané osvieženie. V prvom rade je to inteligentná komédia aj a toto robí z tohoto filmu s vojnovou tematikou unikát porovnatelný snáď iba s MASH. (8/10) (07.06.2015)

"Jak chcete vyhrát válku s armádou šašků? - My doufáme, že zemřete smíchy." Před tímto pokoukáním jsem nevěřil, že prostředí zajateckého tábora za války může být znázorněno s takovým nadhledem, ale když se na dvoře sejde přes šest stovek nevychovaně nadržených amerických seržantů, tak se prvky dramatu dobrovolně schovávají pod peřinu před útokem zhýralé pohody. (23.02.2011)

Groteska popisující život amerických vojáků už dlouho držených v německém zajateckém táboře. Zpracovat takový motiv jako grotesku, která diváka dokáže i rozesmát, chce odvahu, zkušenost a sebejistotu. Tohle všechno Billy Wilder měl a dokázal ze sebe vydat maximum. S odstupem let od války, ale stále s patrnou touhou zúčtovat s nácky, mísí absurdní komedii s psychologickým dramatem i tragédií a dělá to mistrovsky. Příběh je vyprávěný s nadsázkou – i když zajatecké tábory pro Američany měly v reálu úplně jiný režim než koncentráky, přece jen by se k nim Němci nechovali až tak familiárně. Tahle hra je ale přípustná, protože psychika dlouhodobě vězněných vojáků nutně musela hledat aspoň vnitřní cesty úniku a pohlížet na celou situaci jako na grotesku je docela dobrá terapie. To ale nebrání tomu, aby se mezi scénami pojatými jako skeče neobjevovaly i takové, které zamrazí. _____ Zdánlivě neatraktivní námět o sedmdesáti mužích zavřených v jednom baráku uprostřed rozbahněného lágru se pomalu rozjíždí přes seznamování se s charaktery, aby získal náboj ve chvíli, kdy začne pátrání po udavači z jejich vlastních řad. Snímek je stále údernější a překvapivý obrat v závěru mu ještě dodá na síle. Závěrečná hláška Zvířete (skvělý Robert Strauss – toho Oscara, na kterého byl nominovaný, měl dostat) má údernost dobře vedeného pravého háku. ____ Mám pocit, jakoby každý zúčastněný bral film jako osobní záležitost, a proto odevzdal svůj nejlepší výkon. Vtipné dialogy, pohybová komika, jednoduchý a přesto působivý příběh. Hudební stránka, která si pohrává s motivem lidové písničky a dokáže ji vypointovat od majestátní podkresové hudby, přes řachandu, na kterou se tančí při oslavách Vánoc, až k závěrečnému vítěznému hvízdání. A samozřejmě, famózní William Holden v roli kšeftaře-solitéra, jehož charakter je dlouho nečitelný, a který svým záměrným odstupem a uzavřeností způsobí, že si spolu s jeho spoluvězni i diváci až teprve po závěrečných titulcích začínají uvědomovat, jaký typ chlapa to byl. (17.07.2015)