Dětská hodinka

Reziser William Wyler si chcel po velkofilme BEN HUR (1959) oddychnut a natocil vynikajucu dramu o zbytocnej ludskej krutosti kvoli klamstvu jednej ziacky. Kedze je film ciastocne podla skutocnej udalosti, nie vzdy treba dietatu verit, ked klame a uz vobec nie vtedy, ked to moze velmi poskodit zivot dospelych ludi, ktori tak dlho budovali fungujucu dievcensku skolu. Zo zaciatku mal film lahky rozbeh, az som mal pochybnosti, ci sa tam bude nieco diat, ale druha polovica filmu bola uz dost dramaticka. Skoda len, ze sudne pojednavanie nebolo vobec natocene, len sa o tom neskor spominalo, ako to dopadlo. Herecke vykony detskych, ako aj dospelych hercov boli dost presvedcive, takze vynikajuco natocene dielo... 24.03.2009 ____ Audrey Hepburn - (Karen Wright) +++ Shirley MacLaine - (Martha Dobie) +++ James Garner - (Dr. Joe Cardin) +++ Miriam Hopkins - (Lily Mortar) +++ Fay Bainter - (Amelia Tilford) +++ Produkcia: William Wyler, Robert Wyler +++ Hudba: Alex North +++ (24.03.2009)

,,MÁM OSEM PRSTOV! VIDÍTE? A DVE HLAVY. SOM MONŠTRUM!“ __ William Wyler a jeho ďalší veľký film. Nakrútený komorným spôsobom , zato pojednávajúci o devastujúcej sile pôvodne detinsky mysleného klamstva a o – na vtedajšiu domu – veľmi chúlostivej téme. Vplyvom cenzúry pritom priateľstvo oboch žien je tendenčne označené ,,mileneckým“ , preto slovo ,,lezba“ vo filme nikdy nezaznie a na ešte väčšiu škodu neuvidíme ani vystrihnuté zábery so Shirley McLaine. Téma homosexuality ako spoločenského tabu o ktorom sa jednoducho nehovorí je výborne vidieť v scéne, kedy sa Audrey Hepburn dozvedá o svojom obvinení vzdialená v zábere za sieťovými dverami a bez počuteľných dialógov. Ďalší mimoriadne nakomponovaný záber prichádza v závere, kedy sa Karen snaží dostať do Marthynej izby a mi už na základe tieňa vieme, čo sa stalo. Hoci sa téma rozvíja pozvoľne, časom sa zásluhou výborných hereckých výkonov (MacLaine tu jednoznačne predbieha Hepburn a krpatú Balkin by som osobne zahrdúsil) začína vyostrovať a vďaka Wylerovým réžijným nuansám nemožno k výsledku zachovať chladný postoj. Hudba Alexa Northa sa v niektorých momentoch štylisticky podobá na diela Bernarda Herrmanna a dokáže ešte viac umocniť niektoré dramatickejšie scény. Na základe uvedeného pri rozmýšľaní o výslednom hodnotení som preto napokon zvolil plný počet hviezd. (887. hodnotenie, 82. komentár k filmu) (10.04.2020)

Drama Williama Wylera DĚTSKÁ HODINKA (1962) patří k filmům, u nichž se mi doslova kroutí střeva. Je to příklad filmu, ve kterém šlo všechno špatně: adaptace divadelní předlohy (emoce se důkladně „vykecávají“), tématická skandálnost (lesbická láska), společenská závažnost (puritánské novoanglické maloměsto), Audrey Hepburnová ve fázi kariéry, v níž se z roztomilých žabců přehrávala do asketických, až masochistických rolí (viz PŘÍBĚH JEPTIŠKY), Shirley MacLaineová ve fázi kariéry, v níž měla potřebu dokázat své dramatické herectví, a William Wyler, který se jindy k postavám kamerou a citem sotva přiblížil, teď natáčí příběh důsledků jedné zlovolné lži, jako kdyby točil KLADIVO NA ČARODĚJNICE (velké detaily skrz na skrz Zlé holčičky), sám pohlcený drtivým vírem hysterických emocí z inscenované nespravedlnosti. Nízké emoce a blbost se ve filmu šíří jako virus a sedají i na diváka: Film důsledky oné lži tak zveličuje, staví na nadsazeném základě [holčička jako čiré Zlo, omezenost maloměsta, která jí dává živnou půdu, lží stižené hrdinky, jejichž silné osobnosti degenerují do záchvatů stihomamu a sebemrskačství, až stigmatizují samy sebe, tj. stávají se „vinnými“], že v závěru jednak ospravedlňují způsob, kterým obě hrdinky komunitu opouštějí (bez odpuštění, bez rozloučení), a jednak do tohoto víru povýšených, jakoby spravedlivých emocí zatahují i diváka. Znáte ten „očistný“ pocit po té, co se viníkům fikční nespravedlnosti (svini holčičce, krávě její bábě, tupému maloměstu) v závěru po zásluze dostane retribuce v podobě porážky a opovržení, které si musejí vyžrat! Nemůžu si pomoct, tohle jsou – obzvláště na tehdy téměř šedesátiletého Wylera – nezralé emoce na mentální úrovni holčičího spratka, který to celé způsobil. Morbidní film. (20.01.2008)

Tematicky chvalbohu neaktuálne. Filmársky stále skvelé. Vedel som, že sa mi ten film bude páčiť ale nečakal som, že až tak veľmi ma rozoberie. Bez výnimky fantasticky napísané a zahrané postavy (a Audrey prekvapivo nedominuje) podporené na svoju dobu neuveriteľným drivom a Wylerovou istou režijnou rukou . Posledných 20 minút je strašné emočné žrádlo. 10/10 (08.03.2015)

Kupodivu to byly tentokrát vedlejší role, které upoutaly mou pozornost, spíše než hlavní duo. Ale co upoutalo mou pozornost daleko nejvíc, byla režie. Nápaditost a absolutní spolehnutí se na své herce, včetně těch nejmenších, dává skvěle vyniknout charakterům a pojmu drama. Wylerovi bych vytknul pouze dvě věci. Že v rámci tématu svými nápady mohl občas šetřit. Střih, detail a dokonce i kamera, na sebe podle mě poutají příliš pozornosti a ne vždy s příběhem ladí. A také to, že úvodní drama rozehrál tak, že v momentě, kdy se zúží na hlavní představitelky, působí skoro jako jiný film. A i když za 45 let prodělalo téma homosexuality určitý vývoj, některé momenty působí daleko silněji a věrohodněji než houfy novodobých titulů trapně předstírajících jakousi výpověď. (01.04.2006)