Dětská hodinka

Pravdou je, že na Wylera mi to po formální stránce přišlo málo... výjimečné? Každopádně na rok 61 už moc klasické. Jinak samozřejmě dobře odvedená práce - herecky zvládnuté (na dnešní dobu trochu přetahované emoce samozřejmě patří k dobovému standartu), obsahově příjmně mnohovrstevné, přičemž se můžeme dohadovat, které z témat bylo pro Williama to hlavní... moc pomluvy, homosexualita a tabu s ní spojené, či pouhá lidská úzkoprsost a ignorance. Kromě několika velmi silných scén (zj. z konce filmu) a obligátní, iracionální radosti pramenící z pouhé přítomnosti Audrey na plátně mě potěšil obzvášť netradiční konec, ve své době jistě více než osvěžující. 70% (27.06.2008)

Opravdu silný a mrazivý snímek, jenž předběhl mnohé filmy o spoustu let, co se problematiky sexuální orientace týče. Dvě staré přítelkyně vedou v poklidu školu, ale netuší, čeho dokáže být schopné jedno pomstichtivé děvče (řeknu na rovinu, že ta malá potvora byla fakt mrcha, která by zasloužila lopatou po hlavě). Jejich životy změní jedno (ne až tak) křivé obvinění a nic už nebude jako dřív. Návrat do původní reality nebude už vůbec jednoduchý. Skvělé herecké výkony Hepburn, MacLaine a malé Balkin (Mary). Během sledování jsem pocítil vztek, protože mě neuvěřitelně štvalo, jak všichni věřili té malé *****, a jak se potom odvíjely osudy obou hlavních hrdinek. Film k zamyšlení, v němž se poukazuje na problém, jenž přetrval až do dnešní doby - intolerance k sexuální orientaci. (10.08.2010)

Tematicky chvalbohu neaktuálne. Filmársky stále skvelé. Vedel som, že sa mi ten film bude páčiť ale nečakal som, že až tak veľmi ma rozoberie. Bez výnimky fantasticky napísané a zahrané postavy (a Audrey prekvapivo nedominuje) podporené na svoju dobu neuveriteľným drivom a Wylerovou istou režijnou rukou . Posledných 20 minút je strašné emočné žrádlo. 10/10 (08.03.2015)

Vyrovnaně a se vztyčenou hlavou…tomu říkám tečka. Při první projekci mě dostaly především herecké výkony. S výjimkou hlavního mužského představitele, jehož herectví v tomto snímku bych si troufl ohodnotit jako „jen“ nadprůměrné, mě všechny 3 přítomné generace ženských představitelek dokázaly ohromit, tedy od té nejstarší (Bainter, Hopkins) přes střední (Hepburn, MacLaine) až po nejmladší (Balkin), přičemž z hlavy nedostanu (pochopitelně krom skvělé Audrey a její Karen) hlavně postavu Mary, která myslím může směle konkurovat těm největším spratkům stříbrného plátna vůbec (už dlouho jsem ve filmu někoho tak moc nenáviděl). Napodruhé mě však krom herců strhla podstatně víc atmosféra a nejedna z emocionálních bomb, kterých přicházelo směrem k závěru stále víc. Kombinace hněvu, opovržení (vůči okolí), beznaděje a lítosti mě dokonale vtáhla a ke konci, no proč to vlastně nepřiznat, jsem měl opravdu na krajíčku. A ten pohled z okna…tolik říkající. Zvyšuju hodnocení na slabších 5*, Wyler mě zas jednou naplno dostal. (22.01.2010)

Kupodivu to byly tentokrát vedlejší role, které upoutaly mou pozornost, spíše než hlavní duo. Ale co upoutalo mou pozornost daleko nejvíc, byla režie. Nápaditost a absolutní spolehnutí se na své herce, včetně těch nejmenších, dává skvěle vyniknout charakterům a pojmu drama. Wylerovi bych vytknul pouze dvě věci. Že v rámci tématu svými nápady mohl občas šetřit. Střih, detail a dokonce i kamera, na sebe podle mě poutají příliš pozornosti a ne vždy s příběhem ladí. A také to, že úvodní drama rozehrál tak, že v momentě, kdy se zúží na hlavní představitelky, působí skoro jako jiný film. A i když za 45 let prodělalo téma homosexuality určitý vývoj, některé momenty působí daleko silněji a věrohodněji než houfy novodobých titulů trapně předstírajících jakousi výpověď. (01.04.2006)