Lili Hodačová

Lili (někdy uváděna též jako Lily, Lilli či Lilly) Hodačová (psána rovněž jako Hodáčová i Hodáčková) se narodila jako Ludmila Hodačová 5. listopadu 1910 v Praze. Roku 1929 odmaturovala na gymnáziu a v letech 1929 – 1932 studovala filozofii a germanistiku na FF Univerzity Karlovy a zároveň pracovala jako úřednice a vychovatelka. Během let 1932 – 1936 vystudovala brněnskou Státní konzervatoř a ještě dokončila studia na FF Masarykovy univerzity (v roce 1947 získala titul PhDr. prací o Ladislavu Klímovi).

Její názory a umělecký růst ovlivňovalo od roku 1937 přátelství s Vítězslavem Nezvalem. Herečka zprvu získala angažmá v Národním divadle v Brně (1936 – 1938) a poté prošla několika pražskými divadly: Nová česká scéna (1940 – 1942), Divadlo Anduly Sedláčkové (1942 – 1943) a Vinohradské divadlo (1943 – 1948). Po válce hrála na scénách Městského oblastního divadla v Kolíně (1948 – 1960) a chvíli v Horáckém divadle v Jihlavě (1960 – 1961). A ve Státním zájezdovém divadle (1961 – 1962) působila na postu dramaturgyně. V roce 1963 odešla do invalidního důchodu.

Na divadelních scénách byla představitelkou různých mladých děvčat a lyrických milovnic. Později též rozličných charakterních. Byla rovněž zdatnou zpěvačkou – jako první Češka zpívala v češtině slavný a populární song „Lili Marlene". Její herecká technika a projev spočívaly v melancholickém pohledu a také v křehkém obličeji. Zahrála si ve hrách „Kutnohorští havíři" (Anežka), „Dina Müllheimová" (Dina), „Sláva" (Koljová), „Lesní panna" (Lesní panna), „Štěstí nepadá s nebe" (Jiřina), „Léto" (Valča Peroutová), „Večer tříkrálový" (Dvorní dáma), „Mrtví daně neplatí" (Amalie), „Maryša" (Strouhalka), „Sen noci svatojánské" (Hipolyta), „Ideální manžel" (Markbyová), „Filosofská historie" (Roubínková), „Manon Lescaut" apod.

Filmový průmysl na ni byl až macešsky zlý a obdaroval ji pouze třemi menšími rolemi a jedním zpěvem písně. Za Protektorátu stvořila dvě role zpěvačky Mariany v romantickém snímku Zdeňka Giny Hašlera ZA TICHÝCH NOCÍ (1940) a stydlivé Julie, dcery ředitele pojišťovny (Vojta Novák) a jeho panovačné manželky (Růžena Šlemrová), kterou rodiče snaží provdat za výherce jednoho milionu korun Valentina Plavce (Oldřich Nový) ve Fričově komedii VALENTIN DOBROTIVÝ (1942) s Oldřichem Novým a Hanou Vítovou v titulních postavách.

Ve znárodněné kinematografii natočila dceru hejtmana Jana Roháče z Dubé (Otomar Korbelář) Ludmilu v dramatu Vladimíra Borského JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947) podle dramatu Aloise Jiráska. Snímek byl předzvěstí pozdější velkolepé HUSITSKÉ TRILOGIE Otakara Vávry a stal se prvním českým barevným celovečerním filmem. Naše kinematografie nikdy nedala Hodačové příležitost k výraznějšímu uplatnění.

O sedmnáct let později mohli diváci slyšet už jen její hlas při zpěvu písně „Magnetová hora" Vítězslava Nezvala v dramatu ZPÍVALI JSME ARIZONU (1964) Václava Sklenáře. Naposledy se veřejnosti mohla ukázat až ve vysokém věku, v televizním pořadu Ondřeje Suchého a ostravského studia Československé televize KAVÁRNIČKA DŘÍVE NAROZENÝCH (1986).

Hodačová pod pseudonymem Františka Heroldová recitovala v rozhlase a v letech 1938 – 1941 psala pro rozhlas pohádky. Kromě herectví se s oblibou věnovala výtvarnictví (akvarel, kvaš a olej) a literární práci. Psala různé romány, povídky a divadelní hry pro děti, od 60. let se věnovala ve své literární práci i romské tématice. Je autorkou pohádek a próz „Zub času" (1942), „Naše říkanky" (1946), „Krásný nový čas" (1946), „Bláhový sen" (1948), „Bubáčci" (1949), „Ondřejka" (1966), „Král bydlí za rohem" (1973) a divadelní hry „Tak žil a hrál nám Kmoch" (1954), kterou hrála divadla v Kolíně, Jihlavě a na Fidlovačce.

Vzpomínkový román „Zpěv Orfeův" (1995) mohl vyjít až po roce 1989. Hodačová byla vdaná nejprve za divadelního režiséra a dramatika Karla Konstantina (1903 – 1961; vlastním jménem Karel Jiří Schindler), který se později stal manželem herečky Nataši Gollové, a podruhé za Jiřího Jirsu, se kterým žila až do jeho smrti. Z obou manželství měla po jednom potomku. PhDr. Lili Hodačová zemřela 8. prosince 1998 v Praze jako osmdesáti osmiletá žena. Pohřbena je v Kouřimi, odkud pocházeli její předci.

Jaroslav "krib" Lopour