Miroslav Müller

Vlastním jménem Miroslav Müller. Narodil se v rodině dělníka kladenských železáren, dětství prožil ve Stehelčevsi u Kladna. Od 1937 studoval na reálném gymnáziu v Kralupech nad Vltavou (maturita 1945, v témže roce vstoupil do Komunistické strany Československa). V letech 1945–47 studoval estetiku a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a současně pracoval jako propagační referent Společnosti pro obnovu Lidic. 1947 se stal tajemníkem krajského výboru Společnosti přátel SSSR. Po absolvování prezenční vojenské služby začal 1950 pracovat v aparátu Ústředního výboru KSČ. Jako absolvent Vysoké stranické školy Ústředního výboru Komunistické strany SSSR v Moskvě (1954–57) se zde stal vedoucím referentem a od roku 1959 zástupcem vedoucího mezinárodního oddělení. Od konce 60. let byl členem redakční rady časopisu Život strany; 1969 byl jmenován zástupcem vedoucího oddělení mezinárodní politiky a vedoucím odboru pro socialistické státy v ÚV KSČ, počínaje rokem 1972 zde působil jako vedoucí oddělení kultury. Již o rok dříve byl na 14. sjezdu KSČ zvolen členem Ústřední kontrolní a revizní komise a jmenován do ideologické komise ÚV KSČ. Až do jara 1989 tak zastával klíčové postavení v ideologickém řízení kultury komunistickou stranou. 1990 byl z na základě rozhodnutí stranické komise z KSČ vyloučen...

Debutoval 1945 v Práci, dále publikoval v novinách a časopisech Rudé právo, Život strany, Literární měsíčník. Režisér Karel Steklý natočil podle jeho námětu film Za volantem nepřítel (1974, též autor scénáře). Kapek psal pod pseudonymy (Miroslav Melen) písňové texty pro skupinuFrantiška Janečka Kroky. Užíval rovněž pseudonymu Miroslav Miler (1945 verše v deníku Práce).

Po básních, časopisecky publikovaných bezprostředně po válce, začal být vydáván až od počátku 70. let. Uveřejnil několik umělecky nenáročných knih pro „lidového čtenáře" s humoristickými až satirickými aspiracemi. Ať již jejich protagonisty učinil vedoucího pracovníka (S Elvírou v lázních), nesmělého funkcionáře revizní komise (Zajíček), řezníky (Hrdinové v průvanu), nebo fotbalové fanoušky (A je to gól!) – všichni vyznávají jednoduché radosti života (jídlo, pití, erotika), které autor také považuje za zdroj slovní a situační komiky. Jejich protipólem pak jsou chápající postavy ženské, odpouštějící svým partnerům veškeré prohřešky a podněcující je k nápravě křivd a nepravostí. Komunální a společenskou satiru v duchu svého politického přesvědčeníKapek později pěstoval též v podobě veršovaných zvířecích bajek, jimiž chtěl pranýřovat zvláště samolibost, přetvářku, sobectví, bezcharakternost a demagogii. Jeho stroficky nepravidelné útvary bez závěrečného mravního naučení ovšem po formální stránce navazovaly na klasickou bajku jen velmi volně.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: S Elvírou v lázních (P 1972; přeprac. 1981); Zajíček (P 1978; přeprac. 1986); Hrdinové v průvanu (P 1980); A je to gól! (P 1983); Hříšná kopa (BB 1983); Kopa plná trnů (BB 1984); Třetí kopa bajek (BB 1985); Čtvrtá kopa bajek (BB 1986); Pátá kopa bajek (BB 1987); Bajky na míru (BB 1989).

LITERATURA

Studie a články: J. Tříška: Bajky od antiky k současnosti, ZM 1983. s. 622 (mj. rozbor M. K. : Hříšná kopa); V. Nezkusil: Poezie v útoku na „nepoetický věk". K dominantní tendenci ve vývoji současné české poezie pro děti a mládež, LM 1986, č. 10; M. Samek: Veselý textař z ÚV, LidN 1988, č. 7/8, též Listy (Řím) 1989, č. 2 K. Martínek: Causa M. M., Reflex 1990, č. 29; J. Hučín: Skladatelé Foltýni, LidN 7. 9. 1992; K. Pláničková: Postavy moderní české bajky, in Cesta tam a zase zpátky v české literatuře. Celostátní studentská literárněvědná konference, 2003, s.151-160.
Recenze: S Elvírou v lázních: B. Balajka, Práce 17. 10. 1973; P. Kohout, Svědectví (Paříž) 1977, č. 54 * Zajíček: V. Jelínek, Tvorba 1978, č. 52; md. Nové knihy 1986, č. 18 (2. přeprac.vydání) * Hrdinové v průvanu: P. Vlach, Československý voják 1981, č. 6 * Hříšná kopa: F. Holešovský, ZM 1983, s. 534; J. Tříška, ZM 1983, s. 622; O. Chaloupka, Tvorba 1983, č. 28, příloha Kmen; O. Chaloupka, LM 1985, s. 69 (+ rec. Kopa plná trnů); -sl-, LidN 1988, č. 7/8, přetisk 1990, s. 29 * A je to gól!: Z. P.. Kulturní práce, 1984, č. 6; B. Truhlář, Romboid 1984, č. 7 * Kopa plná trnů: H. Hrzalová, Tvorba 1985, č. 18, příloha Kmen * Třetí kopa bajek: O. Chaloupka, LM 1986, s. 122; J. Pelc, Tvorba 1986, č. 5, příloha Kmen.
K životním jubileím: O. Chaloupka, LM 1986, č. 1; Život strany 1986, č. 2; V. Kořánová, Svoboda 1986, č. 17; R, Naše pravda 2001, č. 4; em, Naše pravda 2001, č. 6.
Nekrology: Naše pravda 1997, č. 45.