POMO

Nevlastní sestra Zločinů budoucnosti, tentokrát zasazená do reálné současnosti a více high-tech-gadget oriented. Stylový Vincent Cassel v Tesle, výjevy jeho zesnulé, zjizvené manželky Diane Kruger po amputaci, její živá a v pořádku sestra Diane Kruger svádějící ovdovělého švagra Cassela, progresivní typ VIP hřbitovů se systémem video sledování mrtvých, možná politická konspirace zneužití těchto systémů Ruskem a Čínou… atd. Nestačí? Cronenberg si opět hraje na mysteriózní konverzační detektivku se skvělou atmosférou, ojedinělými nápady, tajemně znějícími vědeckými výrazy kterým nikdo nerozumí a intimním sexem s rouškou bizáru. A samozřejmě s úsměvně absurdním dějovým vývojem kolem všech postav, který se tváří strašně vážně, ale pod povrchem je pouze křehkou fantasy fabulací vystrašeného kluka. Dle chabého potlesku více jak tisícovky novinářů nás už není moc, co mu to ještě tolerujeme. [Cannes FF]

“Rolnické” feel good drama o mlaďoších na venkově, kteří chovají krávy, vyrábí sýr a jezdí na terénních motorkách. Tragédií pošramocená rodina, soupeření, traktory, sex ve stodole, láska a kamarádství, starostlivost o malou sestru. Na debut mladé režisérky příjemně autentické, s citem pro prostředí a dobře vedenými neherci. [Cannes FF]

Famózní širokoúhlé kompozice v tmavých, neútěšných filtrech. Nejenom pusté pouštní krajiny, ale obzvláště chátrající industriální město, které ona krajina v pozadí rámuje. Příběh samotářského outsidera, který za celý film nepromluví, a vznikajícího přátelství mezi ním a toulavým psem nepřináší ani s vedlejšími linkami nic nové či výrazně emotivní, ale vizuálním vyprávěním a dokonalým vedením psího herce fascinuje. Škoda absence silnějšího, myšlenkově hutnější uzavření. Bez něj nemůžu dát 4*. [Cannes FF]

Hezky načrtnutý westernový epos s množstvím postav s pestrou paletou konfliktů a rodinných či milostných vztahů. A samozřejmě přírodními lokacemi z více koutů Ameriky, na které je radost koukat. Z filmu je každým coulem (včetně Debneyho hudby) cítit Costnerovu lásku pro klasický žánr, která může méně znalým mladým divákům vyznít až kýčovitě. Nesnaží se o umělecké přesahy či tvůrčí inovace a je “pouze” ryzím romanticisním westernem, který si díky plánované obří stopáži může dovolit i okrajové scény běžného života v dané době, jaké jsme ve filmových westernech nikdy neviděli. Což mu přidává plus a zároveň - spolu se sestřihem “uvidíte příště” na konci - potvrzuje, že se jedná spíše o seriál, sestříhaný do filmové podoby. Ovšem seriál, který by byla škoda nevidět na velkém plátně (což neznamená že ten spoileroidní sestřih na konci není na facku). Hvězdičkami zatím nehodnotím, jedná se o pouhou první čtvrtinu projektu a výslední dojem bude záviset od vývoje, prolnutí a vyůstění jednotlivých příběhů. [Cannes FF]

Bláznivá feministická “hororová” komedie s třemi hysterickými ženskými, ukousnutým žaludem, mrtvolou v lednici, duchy mrtvých mužů a notnou dávkou krve a především ženské nahoty, na jakou nejsme zvyklí ani ve francouzském mainstreamu (ne ještě jiných). Filmu, který je zřejmě metaforou na těžké vypořádávaní se trpících žen s muži - hovadami, ona nahota zajímavě přidává na otevřenosti ve vyjádření feminity. Takřka houbičkově chaotický žánrový mišmaš nabitý obdivudobnou energií ovšem postrádá funkční dramaturgii, která by z něj udělala objektivně dobrý Film. [Cannes FF]

První čtvrthodina sympaticky představuje postavy a těší přítomností hereckých miláčků. Po zdramatizování situace ale začne infantilní televizní inscenace s humorem, pro který asi nemám smysl a politickými narážkami, které mi ani v alegorické rovině nepřišli adekvátně chytré přítomnému hereckému ansámblu. Když se ovšem scénáři upsali takové jména, možná je chyba ve mě a vy pro něj mít smysl budete. Jakoby inspirováno “lesní bizarností” Liberté Alberta Serry, která v Cannes před pár lety získala Zvláštní cenu poroty. [Cannes FF]

Hutný motiv otevření se a očistného vyřečení skrytých pravd o sobě, veřejně na kamery a za přítomnosti překvapené manželky. S upřímnými sebereflexními monology postavy Richarda Gerea. Ten je tradičně skvělý a sekunduje mu přesná Uma Thurman. Filmu dodává osobitou režijní patinu neskutečně příjemná hudba (písničky) a líbivý retro vizuál ve vzpomínkových flashbacích. Jeho závěr ale neuspokojí. Námět s odhalováním minulosti hlavní postavy s relativitou co z ní je, a co není pravda, měl větší potenciál. [Cannes FF]

Může to být v Indii až takto špatné? Přerod ryzí ženské nevinnosti v jedinou možnou podobu existence, která je nepodvolením se zákonům patriarchální džungle. Rodinné hodnoty nejsou v některých chudých indických vrstvách tím, čím jsou u nás. A co se zpočátku zdá jako svůdné na zlé chodníčky, se časem může stát záchranou vestou. I když nehumánně smutnou. Brutální, silné drama se scénářem bohatým na vykreslení kulturních nuancí, vynikajícími hereckými výkony a nekompromisní režií. [Cannes FF]

Procedurální rozbor postupu východoevropských vesničanů - rodiny poškozeného, policie a otce zodpovědných - při vyšetřování kriminálního činu a následném naložení s objasněnými fakty. Pro západní civilizaci nepochopitelného až absurdního postupu, v jádru omezeného smýšlení zúčastněných postav však dobře myšleného - i když s rouškou hlodajících výčitek. Přestože se scénář netočí vysloveně kolem tragédie, brilantní stavbou dialogů a civilním rozborem postav drží pozornost a vzbuzuje zvědavost, kam se vyvine. Stejná story se stejnými postavami a dialogy by stejně tak mohla fungovat v polských nebo slovenských reáliích. [Cannes FF]

Teenageři Islandu a tragická událost, se kterou nepočítali. Přívlastek “komorní” zde nabírá ještě vetší význam než obvykle. Podrobně vykreslené vzrůstající obavy ze ztráty blízkého člověka a následně procházení si bolestí z ní. Hlavní postava ji navíc prožívá z velké části skrytě, bez pochopení okolí a tedy o to intenzivněji. Malé, příběhem řídké, emocemi a psychologií však dostatečně naplněné drama s hezkým, poetickým vyústěním. [Cannes FF]