Isherwood

Umírněný Scott, kterého Helgelandův scénář váže na řetěz snesitelnosti, co se smrtících útoků na první signální soustavu týče, tentokrát sází hlavně na herce, kteří ze sebe v rámci žánrové banalitky o boji dobráckého dispečera se zákeřným únoscem, těží maximum. O psychologické portréty hrdinů, nestřílející snipery a několik dalších otazníků nemá smysl se přít. Hlavně, že to rychle uteče.

Herecké galapředstavení, které trpí minimem prostoru pro ústřední sedmičku a fádní režií bez vizuálního nápadu a osobitějšího vyprávění. Sledovat to na vrzajících prknech, slintám blahem. Slabší čtyřka.

Výtky, které k filmu mnozí jistě budou mít, jsou dozajista oprávněné, ale pro tu dokonale pozitivní atmosféru nemůžu jinak. Mendes se svým způsobem vlastně motá furt kolem toho samého, ale zase je to trochu jinak, zase trochu o něčem jiném a zase mu to (u mě) vyšlo. Tentokrát vyhrál tím, že vsadil na ‚obyčejnost‘ děje a fantastické herce. Devadesát minut hlazení po duši, s bonusem překrásného závěru.

Asi jsem přehnaně konzervativní, ale tahleta loserská story, která vlastně nikam nevede, je na mě až moc ‚weird‘. Na pár dokonalých momentů připadá zbytek, který leží v jiné dimenzi humoru. Ale pro toho, kdo si někdy ve společnosti připadá tak trochu ‚jiný‘ je to určitě učiněné požehnání… a možná nejen pro něj.

V Hollywoodu se našla skulinka a do áčkového manistreamu vklouznul chlapík, pro kterého je slovíčko ‚kompromis‘ neznámý pojem. Jsem rád za to, že Peter Jackson dal Neillu Blomkampovi šanci, aby za směšných třicet mega natočil neskutečně strhující a podmanivé sci-fi, které námět ždíme do poslední kapky, o trikových sekvencích nemluvě. Pocit, že ‚takhle nějak by to možná…‘ tluče diváka po hlavě v každé scéně a přitom se nezakuckává v tempu. Objektivně bych otázek ‚proč a jak?‘ mohl naklást hned několik, ale subjektivně jsem z toho byl celou dobu u vytržení. Jestli Blomkamp opravdu zfilmuje Halo, chci od něj vidět i Hal-Life, ten chlap na to má! Přeju mu to.

Z Orwellovy legendární mrazivé alegorické bajky vyždímali tvůrci všechno, co ji dělalo dobrou, a zůstal jenom zpachtěný patvar, který nepřináší krom alarmujících myšlenek ani hrstku vlastního nápadu. Jakoby někdo scénář napsal tak, že proškrtal knihu a začernil přitom to zásadní. Srovnávat papír s celuloidem není nikdy moc fér, ale tohle je barbarské znásilnění, které si o diváckou netoleranci říká docela bez okolků, a závěrem to definitivně stvrdí.

Staré součástky šlapou a ostřílení řidiči to mají sakra v ruce, ale digitální facelift ani kupa nitra nezabrání prohře, jestliže režisér má kvalt vymlácený natolik, že to stěží zasekne na trojce.

Ultimátní pecka! Namísto obehraných sebeuvědomovacích příběhů vyrukovali tvůrci Shreka s natřískanou akční peckou, která srší citacemi (u kláves jsem řval smíchy!), skvělým humorem a trestuhodně obří palbou hlášek. Čtyřiadevadesát minut neředěné zábavy, kterou ocení hlavně odrostlejší (kdo si libuje v estetice 50-kových monster movies, bude chrochtat blahem), takže při váhání, zda-li dát přednost originálnímu znění před 3D efektem, není co řešit. Animák roku, bez debat!

Těžko se zlobit na film, který je o závodění v nablýskaných autech, která řídí zlatá mládež (nesympatický kokotek included). Sporťáky se lesknou, holky v minisukních jsou hot a všechno je tak neskonale dementní, až je těžké tomu nepodlehnout. Že tady někdo rád Need for speed není pochyb, Prodigy – You’ll be under my wheels v tracklistu. Za takový povrchní kýč režiséra vykastrovat a nebo blahořečit.

Výborný námět, který si utahuje ze zavedených postupů (i klišé) sportovních dokumentů, nakonec tvůrci přetavili v to, co se dá nazvat ‚těžká pohoda‘. Že se zde tradičně uvědomují vlastní možnosti a schopnosti nevadí, hlasové charisma zúčastněných tomu dává neskutečnou šťávu, která je korunována skvělou animací. Zatraceně fajnová hodina a půl.