SOLOM.

Uběhli dva roky od doby, co se Charles Band a jeho tým rozhodli po dlouhé době vrátit loutky na scénu. Díky otevřenému konci tak dali šanci vzniknout již jedenáctému pokračování (s příhodnou římskou desítkou v názvu), které tak jen prohloubilo upadající úroveň této nekonečné série. Minule se David DeCoteau moc nepochlapil (zřejmě i díky těm sračkám, které poslední dobou točil) a tak se Charles Band rozhodl, že tentokrát se režie ujme raději sám. No a jak se ukázalo, nebyl to nejlepší nápad. Popravdě to bylo ještě horší než minule a to je už co říct. Jak jsem se bláhově mýlil, když jsem doufal ve změnu k lepšímu. Očekával jsem alespoň, že svěží vítr přinesou nové loutky, ale nacistické verze se moc nepovedly. Pásový „tank“ Blitzkrieg, vlkodlak Weremacht i japonský Kamikaze nevypadali moc vábně (i když sem tam alespoň rozesmáli), za to kulometová lady Bombshell stála za to. Tedy spíše její (vlasová bitka) s Leech Woman. Asi nejvíc mě však potěšil návrat mého oblíbeného chechtajícího Six Shootera. Některé souboje vypadaly vskutku zajímavě, nicméně hnusné digitální efekty cákající krve mi prožitek pěkně pokazili. Jisté uspokojení přinesly alespoň rozkládající se mrtvoly… (více na mém blogu).

Přiznám se, že ačkoliv jsem knihu Petera Benchleyho (autora Jaws a The Beast) nikdy nečetl, tento film jsem viděl v dětství několikrát. Až doteď jsem netušil, že je zařazený do hororového žánru. O horor se však otírá jen opravdu nepatrně a spíše bych v něm viděl dobrodružný thriller (drama), ve kterém nejvíce diváka zaujme především nádherné podmořské záběry a Jacqueline Bisset v průhledném bílém tričku. Tyto dva „prvky“ mi uvízli v hlavě již tehdy a ani tentokrát nenastala změna. Děj mě nenudil, akčních scén tu bylo dost a atmosféra byla vybudována opravdu slušně. Dozajista tomu kromě žraloků dopomohli i černošští gangsteři a jejich voodoo. 60%

Tohle bylo mé první setkání s Jaumeho (ne)hororovou tvorbou a hned jsem začal mít problémy, vůbec se dodívat do konce. Hororového žánru se profláknutá (již několikrát viděná) zápletka dotýká jen opravdu sporadicky a navíc místy neskutečně nudí. Viděl jsem už mnohem lepší kousky o „šmírákovi“, který potají terorizuje svou oběť. V poslední době jsem viděl podobných filmů, jež stavějí na skoro totožné zápletce hned několik, takže mne tu nemohlo skoro nic překvapit. Tedy překvapilo mne hlavně vlažné až uspávající tempo příběhu, jehož jediným zpestřením byla pohledná Marta Etura a ta malá holka. Jo a málem bych zapomněl na luxusní písničku od skupiny Buckcherry - Next 2 you. Pořádnou dávku napětí aby tu člověk pohledal, za to nelogičností tu bylo víc než dost. Psychologický teror se naplno rozjede až ke konci, ale to už jsem u toho málem usnul. Tentokrát mne Balagueró vážně nepotěšil – když už spolu M. Etura a Luis Tosar (oba hlavní protagonisti) chodí ve skutečnosti, mohl přidat trochu té erotiky, když už hororového tu k vidění moc není…(více na mém blogu)

Když jsem uviděl v úvodních titulcích, že na filmu spolupracoval i sám David Lynch, byl jsem velice zvědavý, jak si s režírováním poradí jeho dcerka a zda jí do toho i tak trochu nefušoval sám. Když film skončil, nemohl jsem sice na jednu stranu skrýt lehké zklamaní z „profláknutého“ scénáře, kdy ti pozorní odhalí zápletku někde v půlce filmu, ale na druhou stranu jsem se tady ani moc nenudil. Dopomohli k tomu i velice solidní herecké výkony, vybudovaná atmosféra (chaosu, bezcitnosti a lehkého mysteriózna) a dvojice „hodného – zlého“ poldy. Každopádně v tom nevidím žádný „slibovaný“ zázrak, nýbrž lepší průměrný thriller.

Vzhledem k počasí, které poslední dobou panuje na Moravě a v Čechách, jsem si asi nemohl vybrat lepší film. Taky v něm téměř po celou dobu pořád „chcalo“. Nicméně mám tento kousek docela rád, i když si myslím, že je až moc přechvalován. I v tomto pro někoho „legendárním“ thrilleru se dá najít několik slabin, které mi prostě nedovolí dát plný počet. David Cronenberg odmítl nabídku na režisérské křeslo a tak se toho ujal Fincher, který se do pamětí hororových fandů zapsal již třetím dílem Vetřelce a Sedmička jej katapultovala na vrchol. Naštěstí se rozhodl vše pojat dosti mysteriózním způsobem, divák byl po celou dobu napínán a kdyby se náš vrah rozhodl pro jiné zakončení svého mistrovského díla, tak tam ti dva policejní „blbečci“ sedí (v kanclu) ještě dodnes…(více na mém blogu)

Přestože mnozí označují tento thriller mylně za slasher či horor, je pravdou, že tvůrce legendárního Pátku 13 Cunningham odvedl velmi dobrou práci i zde a „krvavější“ poslední dvacetiminutovka opravdu potěší i fanoušky hororového žánru. Režisér po celou dobu skvěle budoval atmosféru, která vygradovala skvostným finále. Nechybí zde samozřejmě pořádná dávka napětí, herecké výkony jsou rovněž na velice slušné úrovni a samotný příběh nenudí. I díky tomu se Lunapark smrti stal pro mnohé nezapomenutelnou podívanou a ve své době VHSky s ním se nemusely bát, že by je pokrývala vrstva prachu v regálech. 60%

Jméno režiséra Isaaca mi není cizí, znám od něj filmy Jason X a Skinwalkers. Takže jsem byl velice zvědavý, jak se mu povedlo natočit zvířecí (kančí) horor. Brzy jsem však pochopil, že divočák zde sice hraje podstatnou roli, ale nikoliv tu nejdůležitější. Ve své podstatě jde spíše o takový hororový mix zvířecího a buranského žánru, který se tvůrcům povedlo docela slušně zkombinovat. Divák se jen nesmí nechat odradit první polovinou, která spíše připomíná jakousi dobrodružnou komedii, ve které nebudou chybět hlášky, humorné situace a do jisté míry i trocha trapnosti. Naštěstí jsem se u toho díky některým postavám nenudil, ale lhal bych, kdybych nepřiznal, že jsem čekal trochu větší prostor pro obřího kance. Nu kdo si počká, ten se dočká – závěr mne vůbec nezklamal. Režisér se nehodlal spokojit pouze s klasickou „naháněčkou“ po lesích, kdy skupinka amatérských lovců (měšťáků) loví prase, to pak chvíli honí je a nakonec všechno dobře dopadne. Teda až na to, že někdo musí pochopitelně umřít. Ne, on pro lepší vytvoření atmosféry dosadil ještě rodinku buranů, která měla přinést trochu té surovosti (oba bratři byli prvotřídní retardi) a napětí, které pro vytvoření dobré atmosféry potřebujete jako sůl. K jistému odlehčení (no spíše pestrosti) tu jsou hippiesáci (je přece potřeba přidat trochu té erotiky) a příběh ještě trochu zamotat (obohatit). Jen je potřeba to ukočírovat, aby z toho nevznikl nepřehledný guláš.

Tento starší zvířecí horor nám kromě pěkného prostředí, v němž se odehrává, nabídne i celou škálu zvířecích útoků (z nichž některé jsou velice rozmanité). Tvůrci se tu nesoustředili pouze na jeden druh, jak tomu obvykle bývá a tak si snad všichni kromě ochránců zvířat přijdou na své. Je sice pravda, že žádná nezapomenutelná podívaná to není, nicméně se zde dá nalézt několik velice zajímavých momentů. Musí se ovšem překousnout lehce zdlouhavý a trošku nudnější začátek, který sloužil hlavně k seznámení diváka se všemi ústředními postavami, nicméně to chtělo trochu prokrvit nějakou akčnější scénkou. Neustálé poletování dravce totiž přestane po chvíli bavit. Naštěstí se to postupem času zlepšilo a zvířata se začala činit, to ne že ne. Bohužel mi však přišlo, že to bylo celé takové jalové. Žádné pořádné napětí jsem necítil (snad kromě střetu se psy) a někdy mi celý ten souboj (útok) přišel poněkud komický (viz krysy). Tvůrci vědomi si toho, že scénář není žádný zázrak, se snažili alespoň odvést divákovu pozornost od nedostatků tím, že postavy rozdělili na několik skupin, z nichž každá bojuje o přežití jinak. Díky tomu jsem jim odpustil i všechny ty nelogické situace, kterými se to tu jen hemžilo a film jsem nezatratil.

No jejda, teď jste mi pěkně zavařili. Bohužel Eraserheadovu povídku jsem zatím nečetl, tudíž nemůžu srovnávat, nicméně tenhle krátkometrážní kousek budu brát trochu recesně. Hlavně že jste se u toho kluci dobře pobavili a Honza z vás má radost. Některé momenty vypadají i po vizuální stránce pěkně, jiné jsou slabší a možná kdyby si chlapi trošku před natáčením cvakli, mohl jsi z nich Alberte vyždímat víc.

Opravdu jen čirou náhodou jsem narazil na tuto Jihokorejskou černou hororovou komedii a vůbec toho nelituju. Je sice pravdou, že nejde o žádný klenot mezi zvířecími horory a mnozí jí budou opovrhovat, ona si ovšem na nic nehraje a jak slibovali tvůrci, bavil jsem se téměř po celou dobu (v rámci možností), takže ve finále průměrná spokojenost. Jediné co mi na tom všem vadilo, bylo až moc digitální divočák a slabší herecké výkony, ale jinak se mi líbila jak slušně zvládnutá kamera, tak i atmosféra a samotný příběh určitě není nezajímavý.