JASON_X

Nica mám dost rád, takže nad slabinami "jeho" filmů dokážu částečně přihmouřit nejedno oko. Ale tentokrát jsem nic hmouřit nemusel, jde o záživný, i když hooodně levný postapo s fajn atmoškou, příjemně říznutý lehce do horrorova (nebo spíš možná fantastična), kde se sice příliš neřeší co se na světě stalo a jak se to stalo, ale hlavně to, jak přežít každej další den... respektive každou další noc, protože po soumraku vylézají ONI, hodně divný zubatý potvory, který určitě potkat nechcete. Obešel bych se možná bez toho chlapecko-dívčího románku, ale chápu že starší děti tohle chtějí a navíc ta holka byla fakt pěkná, takže se pár minut nějakýho toho nesmělýho vztahování dalo v pohodě vydržet.

Bavilo mě, že film přináší krom klasického (a schématického) béčkového příběhu o radioaktivitou absurdně vytuněném monstru i zajímavé obrazy z těsně poválečného Japonska. A šťouraly možná (tak jako mne) zaujme i fakt, že několik prototypů kachního stíhacího letounu Šinden skutečně existovalo (pokud to tedy nevěděli už dřív, na rozdíl ode mne). Ale k nadprůměrnému hodnocení žádný zvláštní důvod nemám, i když happyend se povedl, to uznávám.

A na tohle jsem se já trouba tolik těšil. Popkulturní ptákovina s neskutečně otravně užvaněnými a uřvanými asociály z vybydleného paneláku, pronásledovanými digitálními pavouky a jedním násilnickým rasistou. Stará dobrá Arachnophobia. A hysterické finále ze sklepa už pro mě bylo takřka nekoukatelné (a neposlouchatelné). Navíc první třetina filmu ani nepřipomíná horror, jako spíš sociální drama z přistěhovalecké čtvrti. Ti vypatlaní Francouzi jsou snad nějakým zvráceným způsobem na ta svoje africká ghetta pyšní a připadají si asi hrozně šmrncovně a cool, že jsou tak světoví a multikulturní. A ještě se snaží divákovi namluvit, že na oněch bezútěšných sídlištních periferiích spolu všichni včetně bílých žijí šťastně jako jedna velká rodina. Merde.