lake-lake

Mary Lambert bohužel není Roman Polanski. ten dokáže převést knihu na film mávnutím kouzelného proutku a vy jen zíráte s pusou otevřenou ... škoda Řbitova zviřátek, je to úžasná kniha, plná znepokojujících myšlenek. střetává se tady úzkost a strach, že nám někdo blízký umře, a děs a hrůza z toho, co z něj po smrti zbyde. člověk nebude nikdy dost dobře připravený na to, že pokud neumře první, bude muset obstarat poslední věci svých blízkých - ať už zvířat, nebo lidí. a bude-li mít možnost smrt nějak obejít, udělá to, i kdyby tím probudil síly ještě strašnější a tajemnější. chcete-li se jen bát, klidně si film pusťte. chcete-li nahlédnout do temné Kingovy duše a sdílet s ním jeho hrůzy, raději nechte film filmem a přečtěte si knížku

co zaujme na první pohled jsou příšerné herecké výkony "plejády českých herců"; na druhý pohled se přidává vlezlá socialistická agitka. frekventovaná hranice Hřensko - Bad Schandau, kde smrdí trabanty a kde největším zločinem malého východoněmeckého nebo československého občana je pár drobných či cenností schovaných na dávno profláklých místech (oficiálně se mohlo vézt jen pár drobných na "rozinky, oříšky a mandl", jak v jednom fejeton pravil Rudolf Křesťan. a to se taky přísně psalo do celního prohlášení). a kdo byl podezřelý, z toho srdnatý celník brzy vydoloval přiznání. škoda, že se tam víc neřeší práce pasové kontroly čili fízlů - celní správa spadala pod minsterstvo obchodu a byla přece jen tou přijatelnější částí statečných Psohlavců. kdo se netvářil schlíple, byl poslán na osobní prohlídku. přejezd hranic přece v občanovi MUSÍ vyvolat strach a hrůzu! strašná doba, ještě že už je to pryč

viděno v polské televizi na začátku 80. let. s příšerným rychlodabingem a s rizikem, že člověk všemu neporozumí. nebylo to žádné veledílo, ale bylo to napínavé a dostatečně tajemné

...Chovám bláhovou naději, že za tři miliony let, co jsme pryč, lidstvo přestalo válčit, vyléčilo všechny choroby a zjednodušilo formulář daňového přiznání...

Docela milá blbost z doby, kdy Amíci byli s mudžahedíny kamarádi. Bez Chasea a Aykroyda by to zřejmě tak dobře nefungovalo. K velmi vydařeným scénám patří ta vítací a představovací s fešnou doktorkou "Doctor." "Doctor." , a pak operace, kterou provádějí dva "špičkoví" chirurgové před zvědavými diváky. Poprvé se to ke mně dostalo za socíku na VHS v krabici s výmluvným popiskem "Špióni nás mají rádi" .

od Čtyř svateb a jednoho pohřbu bylo natočeno hafo filmů, které líčí život britských singles a mingles; tenhle je jeden z méně povedených, ale Seth Green se snaží, co může - a u diváka mu to docela prochází

Tyhle Zprávy o stavu unie miluju. Hodně to o nás vypovídá. Svět, kterém nerozumíme, ale pořád bychom ho chtěli předělávat k obrazu svému. Jak jednoduché je přepnout na jiný program, nebo vypnout televizi a vyrazit za kulturou někam jinam. Už roky nepovažuju televizi (a Novu už teprve ne) za kulturtrégra ze zákona či z čiré dobrovolnosti. Neočekávám od ní nic víc než přesný čas, zprávy o sjízdnosti silnic a info o počasí. Když se občas zadaří a obrazovka nabídne nějaký zajímavý zážitek, je to fajn. Nikdo mě nenutí zírat na hlouposti. Uznávám, že zdejší filmoví kritici se musí v rámci svých povinností ke sledování těchto blbostí občas i přinutit. Ale pochybuju, že ta záplava odpadů má oporu v byť jen v kratičké zkušenosti. Je to jen výbuch vzteku a gesto pohrdání něčím, co nás jako správné Čechy vůbec nezajímá. Tentokrát se zdržuju zdržení se hlasování a hlasuju hlavou proti zdi ;-) Výbušné či civilní komentáře: verbal, bouchy, canakja, Niktorius, burina a díkybohu mnozí další ...

Jakou barvu má medvěd, který se prochází pod okny domu, která jsou všechna otočena na jih? Samozřejmě že hnědou. Jak prosté, milý Watsone :)

Styl Michellina hraní se mi nelíbí. Ona pořád tak divně špulí pusu a chodí, jako by byla na drátkách. A v každé scéně jako by si říkala to otřepané americké "tak jo, tak jo" , v tom se ostatně vůbec neliší třeba od hrdinek poloknih - poloscénářů, v tomto případě od knih Joy Fieldingové, které jsou tu párkrát taky přítomné - nejvíc asi na večírku, kde Michelle chodí jako beran sem a tam a nakonec narazí na paní domu. Ford coby padouch je dost nepřesvědčivý a některé scény hraničí s trapností. Přesto to není úplně špatné a člověk se chvílemi i bojí. Název filmu je celkem podařená slovní hříčka. Mimochodem, Oui-Ja je báječná zábava, vyvolávání duchů funguje, každému vřele doporučuji.

Ten příběh má základ přímo pohádkový. Člověk ví, jak to dopadne. Colin Firth jako vzteklá korunovaná hlava. Geoffrey Rush jako ochotník s takovým přízvukem, že se Shakespeare v hrobě obrací. Příběh staršího následníka trůnu je nám servírován z konzervativně-puritánských pozic. Winston Churchill si není podobný, zato arcibiskup z Canterbury je nápadně podobný Claudiovi. A krom ofinky není na Heleně Bonham Carter nic punkového. Přesto vás to bude bavit a z kina půjdete okouzleni. I řeč, oznamující vyhlášení války, může být důvodem k nadšeným ovacím.