divisak

Čtyři hvězdičky dávám, jelikož Bourneův odkaz hodnotím především, jako akční snímek, jako samostatný počin, poněvadž považovat jej za pokračování trilogie o agentovi Jasonu Bourneovi dopadl by samozřejmě hůře. Je to přeci jen už přitažené, krom toho z Bourneova příběhu vymačkává jen šťávičku ve snaze udržet si úroveň a kvality předchozích dílů.

Film Za nepřátelskou linií, vycházející ze skutečných událostí, je solidním a kvalitním snímkem. O to více, že se odehrává ve válečné Jugoslávii. Owenu Wilsonovi jsem moc nevěřil, ale svoji dramatickou postavu zvládl a přesvědčil pravděpodobně nejednoho diváka o svých hereckých kvalitách. Bohužel, podobně jako u snímku Odpor, celkový dojem z filmu narušily vrcholné minuty, během nichž svižně a zajímavě podaný příběh pošramotil za vlasy přitažený závěr.

Do nebe volající. Ani nevím proč k tomu píši komentář, asi rozčilením… Předem avizuji, že danou dobu jsem neprožil a jsem za to rád. Tento seriál v sobě nese onu děsivou a hanbou provázanou šedivost oné doby. Jistě, můžete namítat: Co ty o tom víš, když si to nezažil. Na druhou stranu mám svůj rozum, a ten mi říká, že pokud jsou člověku upírána práva, ať již jde o možnost studovat, získat pracovní místo, anebo v horším případě je člověk státním aparátem vystaven fyzické či psychické šikaně, tak je něco špatně. Dnes takovéto seriály vyznívají více než směšně, ale nezapomeňme, že ve své době měly plnit propagandistický a lobotomistický účel adresovaný široké společnosti, která tak měla zůstat i nadále němá, pasivní a, promiňte mi, také tupá. Proto pro mne tento seriál patří na to nejspodnější dno. Bohužel v současnosti jej televizní stanice opakovaně (snad až horlivě) zařazují do svých vysílacích programů.

Peter Jackson je zpět a s ním také příběhy a legendy Středozemě. A to nadmíru okázale. Jestliže bude s dalšími díly děj příběhu stále gradovat, máme se nač těšit. Chápu, že líbivost k filmu je od diváka k divákovi jiná, ale musím oponovat výtkám (chápej je to můj vlastní pohled) ohledně délky snímku. Popravdě ani jsem si neuvědomil, že v kině sedím téměř tři hodiny (oproti Atlasu mraků) a náhle když začaly závěrečné titulky, říkám si, cože?. Ne, opravdu dívalo se na to krásně. Také Howard Shore je vynikající a jeho hudba se příjemně poslouchá . A když mě tak napadá, vždyť jsme chtěli obsáhlé a doslovné přenesení příběhu z knihy na plátno. Alespoň u Lord of the Rings byla jeho „strohost“ často vytýkána. Tak se teď radujme, nebo opravdu nevíme, co chceme? Oproti Lord of the Rings je Hobbit pojat více humornou formou, někdy tedy byly některé vtípky kazem na kráse, ale vzápětí na ně člověk v té záplavě dobrodružství a napětí rázem zapomene. Jediné co mě mrzí (a ono to už zde myslím zaznělo) je přílišná digitalizace, ne tolik jako u přírody (která je ještě krásnější), jako spíš mi chybí skuteční skřeti. Jejich počítačová podoba (dle mne) nevzbuzuje v očích diváka takovou dokonalost a propracovanost, jakou obsahovali ti skuteční, fyzičtí (i když i zde se někteří objeví). Shrnuto: dobrodružnější, propracovanější a hlavní hrdiny si hned od prvního okamžiku zamilujete! Dodatek po druhém shlédnutí: myslím, že ke stváření skřetů jsem byl až příliš rázný, jinak opravdu vynikající kamera.

Ach ta Amerika, sladká Amerika… Amíci každopádně lépe točí dramatické souboje ponorek z období Studené války, ale tohle ne. Jistě není bez zajímavosti, že se Spojenci podobným způsobem pokoušeli nacistům vzít šifrovací přístroj Enigma. Jako akční snímek U-571 svůj účel plní, je to napínavé, ale tím pozitivní výčet u mne asi končí. Ještě tedy, moc se mi líbily hlubinné záběry ponorky. Ovšem jinak film na řadě míst postrádal logiku, což mi drásalo nervíky. Na druhou stranu ono nebýt těch nelogických zvratů, tak by se děj nemohl dále odvíjet. Z celé posádky mi byl nejvíce sympatický Harvey Keitel. Pokud bych tedy měl tento snímek zařadit do svého žebříčku (viz. komentář k filmu Krvavý příliv), tak jeho místo bude poslední.

Alien a Jaws. To jsou dva mistrovské počiny, které mě provázejí životem doslova od kolébky. Navíc mají mnoho společného. Jsou nadčasové, jelikož svým zpracováním svoji dobu výrazně předběhly a oba pracují s „neviditelným“ nebezpečím, čímž diváka (který ono smrtelné zlo nevidí, ale cítí a tuší) dohánějí k maximální hrůze. Samozřejmě ve zpracování a vzhledem k době vzniku je Vetřelec po technické stránce (pravděpodobně) dále, a také se mu na rozdíl od Čelistí dostalo důstojnějších a kvalitnějších pokračování (přesto Čelisti řadím těsně na první příčku). Oba také měly velké štěstí na své skladatele (pochopitelně nemluvě o režisérech). Jerry Goldsmith je (byl) mistrem své profese a jeho hudba k Vetřelci je jednou z mých nejoblíbenějších prací tohoto vynikajícího komponisty. Na závěr bych se chtěl omluvit za spíše komparativní formu svého komentáře, ale nedokázal jsem se tomu ubránit.

Nádherná hudba Johna Barryho…

Tak jsem konečně po dlouhé době viděl v celku Krvavý příliv, jeden z řady filmů o boji v hlubinách. S jistotou může člověk říci, že se jedná o velmi napínavý thriller, přestože zápletka je prostá (co jiného vymyslet) a závěrečné vyústění nad slunce jasné (to je pochopitelné, jelikož jinak by kapitán Hunter, postava Denzela Washingtona, vypadal jako úplný blbec). Nicméně, nasazení zúčastněních vše kompenzuje. Vynikající výkony předvádí nadmíru přesvědčivý Gene Hackman a jemu sekundující, a již výše zmíněný, Denzel Washington. Samozřejmě nemalou zásluhu má také hudba Hanse Zimmera, která je hodně líbivá, a to i přes kritiku, že inspiraci údajně „načerpal“ právě u hudebního doprovodu k filmu Hon na ponorku. Suma sumárum, kdybych měl udělat zběžný žebříček mnou shlédnutých snímků o ponorkách, tak tedy: Ponorka (Das Boot), K-19: Stroj na smrt, Krvavý příliv a Hon na ponorku. Uvidíme jaké překvapení mi nachystá snímek Ponorka U-571…

I když Goyovy přízraky nedosahují takové pompéznosti a velikosti jako Amadeus, činí tento snímek zážitkem jeho syrové podání, které bez jakéhokoliv přikrášlení vykresluje inkviziční praktiky a období španělské války za nezávislost, byť jen ve strohé formě. Herecké obsazení je výborné. Lorenzo v podání Javiera Bardema je tak tajemný a nevyzpytatelný, že mu věříte každé slovo. Nicméně je daný příběh spíše výpovědí o světě, v němž Goya žil, než obrazem života samotného malíře. Vysoké hodnocení nevolím automaticky z popudu proto, že se jedná o film Miloše Formana, ale pro jeho vizuálnost a také, v neposlední řadě, pro jeho krásný hudební doprovod.

Skvělý seriál s krásnou myšlenkou, že nikdy není pozdě na to, aby se člověk změnil a nikdy není pozdě napravit své chyby.