maoc

Postupně pronikáme do Lynchovi zvrácené mysli. Zvrácené, protože si z diváka utahuje, pošklebuje se mu a jízlivě jej lechtá na pozadí a ještě za to bere velké prachy. Ten chlap je démon. Tolik pohrávání si s klišé a jejich v podstatě nezměněné metání divákovi do tváře jsem snad neviděl. Klasický milostný trojúhelník s Jamesem jako jedním vrcholem je v klídečku a s prstem v nose opuštěn, aby byl chudák James nainstalován jako vrchol trojúhelníku jiného. Lucyina neotřesitelná pozice těhotné diktátorky je v mžiku smetena černou vdovou. Dokonce i stoicky klidný Hawk je zcela vyveden z konceptu! Audrey poslouchající v "tajné" komoře už snad ani není klišé, to je klišé na kvadrát, ale Lynch to bere naprosto vážně. Cathrine a její cynické ponižování Josie, kdy ukazuje, jak bílá americká protestantka vládne nad asiatkou s grácií a noblesou, to je paraxenofobie jak stehno. A dalo by se pokračovat. Lynch a Frost jsou fakt démoni. Jak tohle dokázali napsat, to bych ještě pochopil, ale jak to dokázali protlačit do reálné produkce a ještě na to pobláznit miliony fans, to fakt nedávám. Tady musely řádit temné síly. Ještě že nám vrátili majora Briggse. To je taková náplast na normální, usedlou americkou dušičku ta scéna s objetím, kdy Bobbyho posílá pro koktejl! Snad právě toto umné pohrávání si s očekáváním a nasycením davů mohlo tento seriál dostat tam, kde je. Otázka je, kde jsou tvůrci poťouchlí nejvíc. Já bych řekl, že právě v těchto "echt amerických" scénách a "hodnotách". Nechápu, ale musím dát plnou palbu.

David Duchovny rullez. Ben Horne rullez. Cathrine jako domina rullez a Josie jako subinka také. Audrey jako pletichářka tahající za fusekli tatíka i Bobbyho rullez tak nějak jako by se nechumelilo. James jako svůdný mechanik, který se nechává sbalit v baru první milfkou, rullez non plus ultra. Tímto a dalším dílem se seriál posouvá na další příčku komiky a mysteriózno je odsunuto na vedlejší kolej. Ani mi nechybí. Jako seriál k večeři je to k nezaplacení, snad lepší než Přátelé, Dva a půl chlapa nebo Ordinace. No fakt.

Sice ne pecka, ale slušné a hlavně myšlenkově konzistentní a s alespoň základními věcmi ohledně výzkumu, které nejsou od reality na míle vzdálené. Jasně že samotný návrat je naprostý nesmysl nevysvětlitelný jinak než zázrakem, ale jinak fakt docela logické. Přesněji ne samotný návrat, ale uzdravení rozhodně. Mozek sice skrývá mnohá tajemství a překvapení, ale že by až tak? Inu, uvidíme. Možná bude toto jednou bráno jako vizionářské neurologické dílo :-D