Mitzi

Dvě hodiny s převažujícími záběry na tvář, která viditelně prožila celé dvacáté století, mi zněla v hlavě věta: "Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné – aby slušní lidé nedělali nic." Filosof Edmund Burke, jemuž je přisuzováno autorství téhle myšlenky, žil o 200 let dřív než Brunhilde Pomsel. O 200 let dřív definoval, kam dokáže dovést Evropu a klidně i zbytek lidstva nezájem, povrchnost, lehkomyslnost... a proto by právě teď, kdy už pamětníci druhé světové války téměř vymřeli, tenhle film mělo vidět co nejvíc vnímavých lidí. Od Edmunda Burkeho si vypůjčím ještě jednu větu. "Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl."

Ze všeho nejvíc mě bavilo, jak se celým filmem vine suchý anglický humor.

Jsem moc ráda, že Nicolas Cage a Sylvester Stallone tu roli odřekli :-)

Jediný film, který jsem v kině nevydržela. Zkoušela jsem to, ale marně. Odcházela jsem po necelé hodině ze zcela prázdného sálu, který byl na začátku filmu plný. Pořád jsem doufala :) a pořád nic. Sledování cesty, to ano, ale "příběh"? Kde?

Přestože manžel v kině dobrých 20 minut nadával, na co jsem ho to zatáhla, já odcházela nadšená. Místy to bylo hodně vtipné, místy stěží uvěřitelné, mně osobně to opravdu bavilo.

Hodně zajímavé, jen váhám, jestli je to srozumitelné i pro děti.

Až tu písničku uslyšíte posté, bude Vám znít v uších :-) je dlouhá a odporně nazpívaná. Dabing taky místy šílený, nechápu, komu připadá vtipné, aby mamku mluvil chlap (opakovaný vtip není vtipný), příběhy celkem dobré.

Dobrý nápad, pár opravdu povedených vtipů...ale čekala jsem víc.

Železný obr je podle mého vkusu o maličko lepší, ale ta malá krysa mě snad donutí nejen navšívit Paříž, ale i změnit jídelíček :-)... 95%

Jako většina hodnotících i já si pamatuji nejvíc ty nejodpornější momenty... ale ani jiné jsem nezapomněla. Na film mě jako dítě vzala do kina moje útlocitná teta a myslím, že dost litovala, zatímco já měla oči navrch hlavy :-) zhruba stejně jako u Chaloupky stýčka Toma (to byl druhý a na dlouho i poslední film, na kterém jsem s tetou byla, její vkus se moc neshodoval s mým, přeci jen mi bylo asi deset...)