monolog

Nebylo to nejhorší, ale jen těsně. Angus MacFadyen sice opravdu vypadá jako pirát Černovous jak si ho představuju, jenže to je tak všechno. Jeho postava je tak plochá, že kreslení piráti z disneyovek jsou proti němu Himaláje. Dá se vlastně říct, že celej film, každá jeho součást i jako celek, je jen klasická šablona. Všechno tu už bylo a to mnohem líp. Tvůrci se snad ani nesnažili zakrýt, že kopírují své oblíbené, méně oblíbené a samozřejmě i neoblíbené kolegy. Ty pravděpodobně nejvíc. Rozhodně to není pořad na celý večer, možná na sobotní podvečer. První polovina se ještě dá. Přeci jen to není tak strašně hláškovitý a nereálný dobrodružství, jako PzK, jenže ani tak zábavný a tak víc jak tři bych nedal. Jenže druhá část, kdy se režisér ušoupe až na kost, aby se všechno povedlo tak, jak správně má, to je naprostá hrůza. Nuda a klišé. A to ani nemluvím o hereckých výkonech všech zúčastněných, kdy prostě Černovousovi nevěříte, že se ho lidé bojí, že ho považují za samotnýho ďábla, že by byl třeba vůbec jen trochu víc krutej. I to je zvláštní, v roce 2006 se v pirátským snímku neobjeví ani malá ukázka drsnějšího násilí (zastřelení nebo probodnutí šavlí nebo zmlácení nepočítám, to je v každým akčňáku a to ještě ne mimo záběr). I to mučení utnuli slovy jedné postavy: Kdyby to věděl, tak už by to řekl! A tak se mi nabízí jen jedno. Když už v sedmdesátých letech byl Connor na odpis, proč proboha ho nechali režírovat až do dalšího století?

Zábavná standardní televizní vánoční americká komedie. Zápletka je celkem netradiční a svým způsobem i vysvětlení Santovy existence, jenže do opravdu dobré komedie mi něco chybělo. Humor je lehkej, jenže humorných scén není dost. Steve je dost nevýraznej a i když ho mám rád už od dob Mahoneyho, ani on tento film nijak moc nepovznesl. Ale o Vánocích je člověk ochoten televizím odpustit ledacos a tento film je přeci jen o dost lepší, než 99% německé vánoční televizní produkce (to 1% je čistě jen pro náhodné nezamýšlené vyjímky). A konec se mi nelíbil, bylo to takový náhle utnutý. Zaonačený, aby to skončilo dobře.

Neobvyklý nápad bohužel zpracovaný nejobvyklejším způsobem, takže vznikl dost nudnej blábol. Pravda, je tam několik hezkých vtípků (vlastní zápletka, hlášky typu: Pozor, utíkejte! Blíží se Santa! a pár drobností jako baňky-granáty, dárky-bomby atp.) jenže jinak je to i na tak krátkou stopáž strašně nudný. Nehledě už k tomu, že hlavní hrdinové nejsou vůbec sympatičtí a člověk tak začne fandit Santovi. Absolutní neexistence něčeho, co by mohlo připomínat horror je taky dost an škodu, protože ta humorná složka zas tak humorná není. Dá se říct, že celej film táhne na svých mohutných bedrech jen ze řetězu utrhnutý Santíček.

Nudná komedie, kde je ta humornost vytvářená hlavně zrychlováním pohybu a snahou o skopičinky, jako dělali Laurel a Hardy. Možná je to tím, že Kříž není Laurel a Kuklová není Hardy, a tak jejich pitvoření nepůsobí vůbec tak směšně, jako přihlouplý Stanův úsměv a Hardyho vztekání. Vlastně je tato, dalo by se říct spíš groteska než komedie, dějově naprosto o ničem. Jinak, obrazově a používáním barevných filtrů a i tím, že vypravěčem byl Petr Štěpánek se mi zdálo, že se tvůrci snažili napodobit Amelii z Montmartru. No, aspoň že ten Ježíšek nebyl červenolící dědek s fousama a panděrem, ale podle posledních záběrů malý dítě tak, jak má správně u nás být.

Tady se krásně ukazuje, že i přes skvělé obsazení vlastně ve všech rolích, výsledek nemusí být vůbec tak skvělý. Co se týká příběhu, zábava končí ve chvíli, kdy se Anny zamiluje do Otomara. Potom se děj zvrhává jen ve stále větší frašku zakončenou absurdním a předvídatelným koncem, která je občas i mučením diváka. Naštěstí je příběh občas proložen lepšími chvílemi, například scéna s Novým v baru, kdy přestává pít nebo scéna, kdy slaví Ferenc Futurista narozeniny jsou dokonalé, humorné, inteligentní a mají smysl. Herecky je to vlastně celkem průměr. K hraní dostali nejvíc prostoru Nový, Ondráková, Kohout a Korbelář, ale líbil se mi akorát Nový. Korbelář je tak nevýraznej, že jsem si říkal, proč tam ksakru lezl a nezůstal rovnou doma. Ostatní dva dělali své obvyklé kreace a pukrlata. Závěrečná scéna u soudu a "právnické" dotazování a výslech svědků, jakož i rozhovory navrhovatele a odpůrce nebo samorných svědků jsou spíš k smíchu. No a poslední záběr filmu je opravdu hodně trapnej závěr filmu.

Jeden z těch dobrých francouzských dobrodružně historických filmů. Hodně, ale opravdu hodně, mi to připomínalo Hrbáče rovněž s Maraisem. A to nejen dějem, ale i atmosférou. Pravda, je tu pár nedokonalostí, ke kterým patří i trošku odbytý konec a po nějaké době jednotvárnější děj, ale to se s Maraisovým charismatem dá snadno odpustit. Výprava je, jako v té době u většiny francouzských historických snímků, nejednotvárná a docela pěkná. Film sice spěje k rychlému a předvídatelnému konci rychlou a předvídatelnou způsobou, ale přesto je to zábavné. A i těch několik lidských figurek (policajt, měšťani) je dobře propracováno a očividně zahráno s gustem.

Nůda! Ukažme si na něj prstem >> NŮDA! Tenhle film je naprosto o ničem. A to nejen že nejde o komedii, ona to ani není tragikomedie. Ty směšný věci jsou pravděpodobně to, jak si Jacques pouští svou klasickou hudbu a ta mladá mu do toho pouští nějaký techno či co a on je tak hloupej, že jí nedokáže říct, ať to vypne a tak jde do jinýho pokoje. Od Berriho jsem viděl ještě Jeana Od Floretty a Manon od pramene. TO jsou dobrý filmy, poetický, zábavný, zajímavý, dojímavý. Tohle ne. O nic tu nejde, všechno tak jaksi plyne. Připomínalo mi to přístup hlavního hrdiny románu Alberta Camuse Cizinec. Naprostý nedostatek invence ve všem. No a závěr je sám o sobě tak idiotskej, že se divím, že to producenti vůbec odklepli. Ten závěr je přesně jak píše Machrovic, skončí ten dialog na pláži, nikdo se nehne a zatmívačka. Ponaučení? Kašlete na uklízečky a odmeťte prach jen do rohu místnosti.

"Slavný americký válečný velkofilm" a šel úplně mimo mě. To, že děj je v tomto typu filmů vždycky rozdělen na nudný uvozující začátek a následný průběh vojenských příprav či nepříprav a na konci se ve dvaceti akčních minutách všichni rozemelou na kaši, to mi nevadí a taky jsem to čekal. Jenže tentokrát mi to nesedělo. Možná to je i tím dabingem (v průměru všechny postavy měly hlasy tak o třicet let mladší, než byly samy - dabing Čt z 2006), nebo tím, že už jsem přeci jen válečných filmů viděl víc a tak mě ty jejich klišé, kdy se proti možnosti odhalit předem japonskou invazi nepostavil jenom Osud, ale i Satan a Bůh v přátelském objetí, kdy je jeden člověk uvědomělý, jenže mu házejí pod nohy příliš klacků, nikdo mu nevěří, všichni velitelé jsou o nejmíň jednu hodnost výš, než na jakou mají schopnosti a veškeré pozorování je vyhodnoceno naprosto opačně a špatně, než jak by mělo... To je na mě přeci jen příliš. Rozdělení na japonský a americký tvůrčí tým bylo podlě mě výtečné řešení, protože ta japonská část je oproti té americké mnohem lepší, skutečnější a i herecky přesvědčivější. A tak se mé díky za tento film obracejí pouze směrem k východu a k japonským režisérům a hercům, ale i tam mám výhrady, i když spíš dle scénáře. To si vážně nemohli odpustit tu pitomou, propagandistickou větu o buzení spících obrů? Ještě bych měl malou vsuvku k tomu označení zákeřný útok. Kurva když chci na někoho zaútočit překvapivě, mám mu poslat rekomando do vlastních rukou týden předem?

Podle kolektivního hodnocení tady bych myslel, že jde o další Simpsony nebo Wallace a Gromitta. Jenže nejde. Tohle není ani tak propracovaný, ani tak humorný nebo zábavný ani jako jedno z těch dvou děl. Spíš je to jen velká nuda a to, že jsem tuhle část viděl podruhý můžu připsat jedině tomu, že jsem měl hlad jak vlk a držet vidličku mi bylo přednější, než přepínat programy. Potřetí to ale už riskovat nebudu. Ve skutečnosti tu totiž není vůbec nic, čemu bych se zasmál. Humoru měřeno pinzetou (tomu zábavnýmu humoru) a děj doslova o ničem. O ničem.

Tak ano, je to hezky barevně natočený, se smyslem pro detail, kompozici a podobný plky. Jenže třeba na Návrat Sommersbyho, kterej je ze stejnýho období, to prostě nemá. Je to příliš jednoduchý a vlastně na tu délku o ničem, postavy jsou nepřesvědčivý a příběh mě taky nijak nezaujal. V Sommersbym o něco jde, ale tady? Svým způsobem mi to připomínalo knížku od Durycha Bloudění a jen jsem si na konci říkal, jestli taky nastane počínání potomka na smrtelným loži. No, skoro. Co se týká obsazení, miluju, když každý herec je nejmíň o deset, ale spíše patnáct, let starší než jeho filmová postava. Ad Kidmanka, její zamilovaná naivka je jednou z nejnepřesvědčivějších zamilovaných naivek, jaký jsem viděl. Ad Zellweger, přišla mi až příliš rozšafná a vlastně až parodující zemitost nějaké odvázané vesničanky. Ad Law, kromě toho srdcebolnýho konce to byla jediná světlá postava celýho filmu. Ad všichni ostatní, šeď mlhy je příliš jasná ve srovnání s jejich unifikovanými obytnými buňkami. Konec filmu jen nasadil korunu a přičtu-li opravdu pitomé dialogy, tak tu máme opět jednoho adepta na nejlepší film roku Akademie. A pak že je western mrtvej...