verbal

Zajebisty sryler państwowy, kam se kupodivu kromě androgynní oběti nepovedlo Bolševizi vecpat jedinou buznu, negra, čmouda či traspohlavníka, ani jinou tak brutálně genocidovanou minoritu. Holt tam pořád vládne ten konzervativní manipulátor INRI, který si, kurwa jedna zpátečnická, zatím nenechá pošlapávat tradiční hodnoty ani kulturu demagogickou neomarxistickou pakáži z opačného pólu spektra. Těžko říct takhle z hlavy, jestli je to dobře, nebo ne, jedná se de fuckto o vyhánění čerta ďáblem, nicméně pro východoevropský film to nepochybně blahodárné je. I páprdovitý a tolik toxický bílý heteroseksuální maskulín (FUJTAJXL!!!) si tak může bez diskriminace parádně užít krásně natočený, zábavný, napínavý, hladce odsejpající a hlavopatoidní spektákl, plný skvěle zahraných slizkých mafošů, úchylných masounů a jiných zmrdů ogólnopolskich, aniž by mu to musel posvětit pro PLR typický nebinární ebenový farář Grzegorz Maria Pedał.

Tak se nám už asi tak po šesté pokoušel přijít Satan. A má se to s ním zhruba stejně jako s Exorcistou. Parádní, originální, mrazivé a atmosférické první díly, a pak už jen bolest, zmar, utrpení a odvary z čertových fuseklí. Což je sice pro ďábelské filmy asi kýžená markanta, avšak otrávený divák, nečekaje na posmrtný život v teple či peklo na Zemi, by si raději sám vrazil do prdele ten rozžhavený pohrabáč, aby se u těchto audiovizuálních martýrií alespoň trochu zabavil a méně trpěl. Tudíž tu nyní máme krajně nesympatickou pičinku Nelu Beztygrovou, která plagiátorsky, netísnivě, unyle až otravně pátrá po předPeckovském klášteře, koho že to ten Lucifer tentokrát zase naprcal, až se nepřeqapivě dopátrá od počátku zřejmého a nejméně 666krát viděného přitroublého klišé. Čert už ty parazitické a nenápadité ždímárny, kurva, vem!

Lejčo moc chtěl vystřihnout poctu své původní profesi otloukacího panáka. Satanžel těch pár krásně natočených a pečlivě vypiplaných kaskadérských scén mu ta Žena a život, Růžokunda Pilcherová, nebo která pologramotná otylá chovatelka koček za zenitem k tomu vlastně spatlala „scénář“, zaobalila do peklotyčně nudného žluklého poševního šlemu s mentálně postiženým dějem, plného lobotomizovaných dialogů, kreativní bezradnosti a ukrutných trapáren, z čehož místy až mrazilo. Po děsivé matelácké pičočalamádě se Gájen Goslink patrně rozhodl promr(d/h)at svůj dřívější talent v rolích pózujících prkenně metrozbuznělých Kenů a análních dild s očima, tudíž i tato jeho kreace jakože přenádherného kaskadérského tvrďáka a mámtovpičisty byla ultrakrutopřísně drsná! Asi jako růžové sametové boa rovnou z pekla. Děsivá Emilka, můj dřívější idol, satanžel stárne do hnusu a jejímu chřadnoucímu seksapelování dvakrát neprospívá ani to, že přijímá druhořadé statické role nesympatických labilních pičí v dělnických spektáklech psaných masitou rukou, ulepenou od kočičích chlupů, bobřích kudrlin a zkaženého rybího tuku.

Boy kills brain aka Kill DeBill. Tak tady čtu, že prý trvalo dlouhých 8 let, než se tento sqost dostal do produkce. No ani se věru nedivím a myslím, že by určitě nebylo na škodu, kdyby to trvalo ještě tak dalších 800. Satanžel se však po osmi letech samozvaný otylý rešeržér Mořic asi konečně naučil pořádně kouřit žluklé majitele studií, a tak spatřil světlo světa peklotyčně přitroublý, rakovinotvorný pičoid, určený převážně pro náctileté mentály s ADHD, paralympijské reprezentanty v hodu rozštěpem a možná pro pár nejpohlupavějších smažanů degenerativních počítačových her. Nechápu, jak tohle někdo mohl zacvakat, ani účast některých poměrně profláklých držek. Jedná se totiž totálně retardované revue nezáživných, sáhodlouhých, do úmoru repetitivních a špatně natočených rádobyakčních demencí, obalených naprosto IQcidní vatou, k čemuž „scénář“ patrně načmárala pokřiveným prstem namočeným do nutely nějaká těžká mozková dysfunkce. Ale nepochybuji, že ta si teď s Mořicem dozajista poplácává po ramenou s tím, jaxe jim ty oligofrenní rejdy děsně povedly a jak byly parádně vychlazené. No, i pro pár zdejších proletářských pacientů zjevně byly, každé zboží má holt svého tupce, a já se zase pomalu začínám bát vycházet ven.

Dechberoucí festival perverzních nápadů Jirky Milera. Je prostě démon, anebo v předraqovém věku jede na nitru! Další pokračování jeho postapoporna s postiženými z australského automotoklubu je skvělou ukázkou toho, že i dnes, v dobách odporných digitálních mrdníků, může být film technicky dokonale moderní, a přitom stylem dokonale staroškolský. Už dlouho jsem neviděl něco tak nádherně natočeného, s krystalicky čistým obrazem, famózní kamerou, fantastickými exteriéry, mrazivou hudbou a třemi prdelemi úchylně perfektní až nádherně zvrácené analogové akce s minimem omalovánek. Jirka dokonce dokázal i další neuvěřitelnou věc, a sice, že filmu skoro neuškodil ani prkenný pozér Homothor, kterého Pan režisér dokonce donutil i párkrát nakrabatit čelo. Anebo to možná bude spíš tím, že toho Dementa, boha hromü, ve skutečnosti hrál skvělý velkobritský herec Mark Gatiss. Vcelku zajímavou markantou posledních dvou dílů se jeví to, že ústřední postava je tam de fuckto úplně k hovnu. Tudíž tak jako v předchozí Fůře na cestě zcela zbytečný Tomáš Tvrdýy jen tak celou hrací dobu nepodstatně čuměl jako tvrdé „y“, i tento díl by se klidně obešel bez obskurně odporné Aničky Krejčí – Radostné, která tu s očima na spáncích jen tak bezradně čumí každým po jiné mouše a sem tam prostě vystřelí jazyk a nějakou slupne, zatímco všichni ostatní mutanti, postapo potrati, animální hovada a jiné obludy parádně rozjebávají obskurní vehikly a vzájemně se brutálně koxují. No, rozhodně by jeden musel být řádně ozářený, aby uvěřil, že z takové zrůdičky by někdy mohl vyrůst seksy Theronovic Karlík! Ovšem to z mé strany není vůbec žádná výtka, byl jsem tou vizuálně dokonalou hn - hnn – hnnnnnn banalitou naprosto oblažen a uchvácen, až jsem měl po skončení chuť narazit volant i na vytuněnou dvouventilovou sekačku Stiga a s nějakým rozeným invalidou či retardem brutálně rozjezdit bankr na nejbližším golfovém potratišti.

Dva veskrze ohyzdní semibinární zbuznělci se dvě hodiny snaží ňoumovitě nasoukat rukojeť tenisové rakety (tolik ke „sportovnímu“) do slizké a totálně prkenné cigošky Zendáji, která je i při tom hendykepu zcela mimo jejich ligu, anebo prostě jen perverzní úchyl, a z umpire jim ty tolik „progresivní“, obskurní pydlošousty píská žužučerný tranzistor. Na takové studii vyšinuté panseksuality šeredných parafilních minorit by samozřejmě nebylo nic špatného, kdyby to ke všemu tomu deviantnímu homoneštěstí nebyla navíc totálně přitroublá, plytká a nudná pozérská sračka s buzerantským střihem a nehtorvoucí hudbou, určená výhradně pro latentní i ven vyšlé homoseksualisty a jiné seksuální dezorientáty z degenerace Z, v níž se všichni aktéři chovají jako naprostí labilní kokoti.

Šubydubydub, Konga bolí zub… To se takhle po ránu gigaopičák prošťourával mezizubní ještěrohyenou a bác ho! Trojka vpravo nahoře - kaz jako prase! Auvajs. Naštěstí má ale organizace pro domestikaci megaoblud a útulek pro opuštěná monstra s názvem Retardch ihned připravený létající dentální jeřáb a samonarážecí polymerový implantát velikosti šestipatrového paneláku a milý lidoop je celeryta, tudíž nemusí čekat na obřích iboprufenech, až si na něj nějaký brutálně přeplácený medicinský nedouk udělá tak za půl roku čas, ani nemusí na pohotovosti skučivě škemrat u nějakého životem otráveného řezníka bez vlastní ordinace, který mu to akorát brutálně rozvrtá, až nemůže žrát, vrazí mu tam dren a škodolibě doporučí okamžitou návštěvu svého ošetřujícího paleontodentisty. Nene, jde to prostě okamžitě a jako po másle v dokonale sterilním prostředí kliniky džunglové stomatochirurgie, tudíž si promptně opičovaný o-pičák může již druhý den po hlavě skáknout do Země duté jako hlava scénáristy, aby zjistil, že je to tam totální planeta opic se spoustou dalších megaopolidí, nechutně zotročených hnusným orangošimpanzem, krápníkovým ukazovátkem ovládajícím jakéhosi zmrzlinářského Gigaaxolotla. Mezitím už i Godzilla něco nekalého tuší, když se neklidně převaluje ve svém novém pelíšku z Kolosea. Nakonec ji to nedá a nejprve si vyrazí do Francie sežrat nějakou tu jadernou elektrárnu plnou vitamínů. Oni ti žabožrouti totiž ani trochu nejsou pravověrné grýndiliny, fuj, fuj, a místo, aby pro elektřinu honili křečky v kolech a foukali si do větrníků, jako třeba příkladní občané Spolkové salafistické republiky syrsko turecké, tak stále ještě antigretenisticky rozbíjejí atom!!! Takto posilněna a nabitá energií ještě Godzillka jen tak z plezíru škodolibě rozkope Egypťanům na pískovišti pár pyramid a šupky dupky do té zemské výdutě, bo Kong v nesnázích. Sice si navzájem ještě nedávno dost nevybíravě rozbíjeli držky, ovšem větší zlo je holt větší zlo, o-pičák třikrát zamručí, Godzillouš moudře pokývá hlavou, předchozí spory zapomenuty a hrrrr na ně! Nově vzniklou alianci ještě posílí dvě nejstrašlivější monstra celého spektáklu – gigaobludná Rebzilla Síňová a její kvótově vroubovaný asistent Berný Kong - tím, že probudí obří radioaktivní můru Miladu, aby všem svým loskokošným cvrlikáním kryla chlupatá a stegosauří záda. No a za chvíli je vymalováno! Přerostlý orangošimpanz dostane těžce na piču, zmrzlinářský Gigaaxolotl je vlastně v jádru hodná ještěrka, pokud ji zrovna nepícháte krápníkovým ukazovátkem, a celé to strádající ghetto primátů je slavně osvobozeno z otroctví. Hurá! Počítám, že v dalším díle je budou asimilovat a integrovat. Tak co, jak vám to zní? Mě tedy jako velmi bolestivé anální znásilnění celého kajdžuobludária, Julka Verna, italského a egyptského ministerstva kultury, francouzské jaderné energetiky i Čártltna Hestna obřím ostnatým dildem! Nasraně druhé však musím konstatovat, že ač je to totálně přitloublý eintopf jako vystřižený z nočních polucí tlustého šikanovaného juvenila s maligní fantazií, co se v pokojíčku předávkoval antidepresivy a rumovými pralinkami, digitální mrdník je o třídu hezčí něž v předchozí ultratrapné a ubohé kongzilí kokoťarně, má to při vší té retardaci a urážení i podprůměrného intelektu docela spád a bandu solidně udělaných oblud a nijak výrazně to nezkouší mentorovat dementy k progresivnímu cumlání si palců, čili se jedná o docela vinně potěšující pičovinku, která je daleko méně rakovinotvorná než libovolná neobolševická Mrveliáda o svištivých bukvolidech.

Když jsem dostal od jednoho škodolibého zmrda výzvu, abych se zúčastnil předpremiéry docela drahého koncesionářského dárku Bohdalce k metuzalémovinám, nebyl jsem proti, neboť jsem si právě nedaleko Stoky měst odpykával nezaslouženou dovolenou a dost kulturně strádal. Tudíž jsem se jen zeptal, jestli je ta sláva na montérky, a byl jsem oním zlořádem ujištěn, že určitě ne a že prý stačí „tak normálně“. „Tak normálně“, poplatno mé momentální frivolní situaci s pouhými 46 kufry garderoby, co jsem měl s sebou, zřetelně indikovalo dreskoud „kežual codoomdal“, a taxem málem jen s potápěčskými brýlemi, v ploutvích a se šnorchlem v hubě nonšalantně vplul mezi rojení pózujících profláklých držek, oháklých jak na ples v opeře. Nu což, musel jsem to drobné, jak precizně říkáme my, buranští latinočechové, „fouspaxx“, urputně kompenzovat ukrýváním se na hajzlech v Lucerně, dokud nezhasli, a příště toho miláčka dozajista pozvu na diplomatické soaré, které označím jako tematický maškarák s povinnými převleky za Superdiliny, doufaje, že přijde za Supermuženu. Ovšem jinak to bylo docela milé, a bába, ať už ji můžete, či nikoliv, si to jako téměř poslední mohykán rozhodně zasloužila. Zasloužila si i bezchybnou režii toho pána s nebývalým citem v uších, jehož zoláti zaplaťsatan, tedy pardon, Jirko, chtěl jsem samozřejmě říct „zaplaťfopusatejstrejc“, stále nechávají točit, ač je znám svým hrubým nadužíváním zdravého rozumu, nechutným kolektivním nesmýšlením a styky s odpornými dezoláty, chciválky, -isty, -foby a jinými nesoudružskými rozvraceči progresivního eurohujerství, no FUJTAXL! Zasloužila si i skvělou kameru, byť kapku homogradingovou, která snímala, Šec jí čočky stačily, a také všechen výborně hrající komparz kolem, byť ten naprosto zastínila těma bombama, co v tomto neuvěřitelném věku, v němž se vrstevníci už obvykle jen mátožně šourají po Pelhřimově ve snaze vzpomenout si, kde jsou, pořád jela. A tak jedinou drobnou degradací zase zůstal Epštajn, který pořád ještě není úplně hetero, jen Si vzpomněl, kam jít nakupovat, a pogratuloval Jiřině opět docela plytkou plagiátorskou „klecoidní“ banalitou, jejíž pointu jsem trefil tak v páté minutě hrací doby. Avšak to bylo možná i tou famózní mimikou Bohdalky, která ji asi znala ještě trochu dřív. No nic, jednu navíc tam prostě servilně vpálím jako gratulaci za fantastický gerontovýkon a úctyhodnou kariéru té energetické pumy a budu doufat, že před stovkou Nesmrtelné tety si Epštajn konečně najde babu. O režii ale Strach nemám!

Určitě už jste někdy ve svém okolí narazili na takového toho hnusného rozmazleného fracka, co vám fuckt pil krev. A úskalími benevolentní výchovy se ve své podstatě zabývá i tento snímek, akorát že tenhle malý pazneht to bere doslova, ani staré dobré účinné bití nikterak nezabírá, a skandinávské beznátlakové osobnostní domluvy tomu zmrdovi akorát ještě víc rozjedou ADHD. Je to sice řádná kokotina, stavící veškerou upíří mykologii výtrusnicemi nahoru – krucifixy na hovno, česnek je akorát tak projímá a nosferatové tu dokonce mají puls, avšak nakonec jeden usíná s pocitem poměrně milé, dobře natočené, solidně zahrané a rozkokošně brutální přitroublé vybíjené, takového o dost teplejšího Od soumraku do úsvitu, jenž vcelku vinně potěší.

Poddaní císaře Naruhita už se zjevně nedokázali déle dívat na to, jak jim holyúdská dekademence bezostyšně kurví jejich ochranou kaidžuznámku, když z apriori neseroucích se a agresivních megapotvor dělá přítulné a hravé domácí mazlíčky a BíeFeFka a málem i prcaly amerických přerostlých o-pičáků. Tudíž prostě odečetli od Godzilly celou jednu porci zdegenerovaného patosu a konzumně komerční retardace a učinili ji opět velkou. Velkou agresivní sviní, která lidstvo ani trochu nemiluje, a už vůbec nechrání, obří primáty neprcá a jejím jediným cílem a smyslem života je zašlápnout co nejvíce ječivě zdrhajících Džaponců a rozjebat jim co nejvíce měst. V poválečné depresi chudákům šikmookým ani nemá kdo pomoci, tudíž musí zoufale zorganizovat Občanské sdružení pro potírání zmutovaných ještěrek, aby jim ten zkurvysaurus nerozkopal celé Honšú. A tak to má být! Prostě vkusně vyseknutá poklona a uctivý návrat ke gumovým a špagátovým kořenům z 50. let minulého století, tentokrát ovšem s povedenými moderními triky a téměř zcela prostý obvyklého ťamanského čurákování i urputného přehrávání.