ripo

Tento film přichází jistě jako na zavolanou v době náboru mládežníků do zemědělství. Mládež, která přišla do našeho pohraničí na jaře, zlepšila sice situaci v tamnějších okresech, leč přesto je třeba dále rozvíjet širokou objasňovací a propagační práci, jež by vysvětlovala a zdůrazňovala význam posílení zemědělství novými pracovními silami i důležitost trvalého osídlení našeho pohraničí. A v této propagační práci bude nám tento film jistě vítaným pomocníkem. Filmový přehled 28/1955

„Krásky noci" jsou třetím filmem francouzského režiséra René Claira po jeho návratu z Hollywoodu, kde působil po dobu druhé světové války. Po filmu „Mlčeti zlato" z doby začátku kinematografie, vyslovil René Clair důrazný protest proti myšlence na nové vraždění lidstva, na novou světovou válku, parafrází klasického faustovského námětu ve filmu „Ďáblova krása". V „Kráskách noci" se Clair vrací k prostým francouzským lidem, jejichž životní strastí i radostí dokázal již nejednou zobrazit ve svých filmech z třicátých let, a to se svérázným, jemným humorem, jemuž nechybí lehce ironický pohled, ostrý satirický šleh, ani bezprostřední srdečnost. Nejinak je tomu i v tomto filmu, k němuž si René Clair podle vlastního námětu napsal i sám scénář. Dílko si ovšem neklade k vyřešení tak závažný problém jako předcházející „Ďáblova krása", zřetelně však vyslovuje zdravou myšlenku, že náš současný život je lepší už proto, že je i v našich silách ho užitečně prožít. Clair si k doložení této myšlenky důmyslně vykonstruoval příběh, proplétající skutečnost sny a naopak konfrontující romantické sny s reálnou přítomností, jíž dává nakonec autor i hudebník Claude přednost. Dokázal přitom znovu, že je skutečným virtuosem v splétání komických situací, že jeho úsporný dialog hýří vtipem a je opravdovým mistrem režie, vtiskující celému dílu svérázný charakter své tvůrčí osobnosti. V rámcovém ději se mu pak podařilo vyjádřit svůj srdečný vztah k prostým pracujícím lidem, zachytit věrně prostředí provinčního francouzského městečka a postihnout jednotlivé charaktery postav v dokonalé filmové zkratce. — Postavu hudebníka Clauda hraje oblíbený Gérard Philipe, který hraje opět titulní roli v právě natáčeném filmu režiséra Claira „Velké manévry". ... ... René CLAIR. — Málokterý režisér může svým dílem prokázat tak stálou a vyhraněnou vývojovou linii jako René Clair, tento Pařížan rodem i srdcem, který má v historii filmu své místo vedle největších geniů Pudovkina, Ejzenštejna a Chaplina. René Clair se narodil 11. listopadu 1898. Záhy začal projevovat živý zájem o film a jeho herecký talent mu dopomohl v roce 1921 k prvním filmovým rolím. Jeho umělecká dráha se začíná ovšem plně rozvíjet až po nástupu zvukového filmu, kdy v roce 1930 vytvořil film, který ho rázem proslavil doma i za hranicemi, „Pod střechami Paříže". V „Milionu" vytvořil v roce 1931 jednu z klasických situačních komedií historie filmového uměni. Z tónů ironických přešel v témže roce k pokusu o sociální satiru na zotročení člověka strojem ve filmu „Ať žije svoboda!" a v roce 1933 se pak vrátil ve „Čtrnáctém červenci" ke své staré lásce Paříži a jejímu lidu. V roce 1934 vytvořil pak svůj poslední francouzský film z předválečné éry — satiru „Poslední miliardář". V Anglii vytvořil v roce 1936 velmi duchaplnou satiru na mentalitu amerických zbohatlíků „Strašidlo na prodej". Před obsazením Francie nacisty odjel Clair do Ameriky, kde měl již z dřívějších let několik pozvání k natáčení filmů. V Hollywoodu vytvořil v letech válečných celkem pět filmů, z nichž se žádný nevyrovnal jeho pařížským pracím. Hned po skončení války a po likvidaci svých hollywoodských závazků se vrátil René Clair v roce 1946 do Francie, kde navázal na své dřívější obrázky ze života pařížského lidu a natočil film z dob začátků kinematografu „Mlčeti zlato" (1947) s Mauricem Chevalierem v hlavní roli. Jako další dílo vytvořil ve společně francouzsko-italské produkci film „Ďáblova krása" (1949). Clair je nejenom vynikající filmový tvůrce, ale i theoretík a publicista, v čemž se odrážejí jeho dlouho potlačované novinářské zájmy z mládí. Napsal několik knížek o filmu (vedle dvou románů), řadu podnětných časopiseckých úvah a nikdy se netajil tím, že jeho sympatie patří především drobným lidem. Filmový přehled 27/1955

„Dobrodružství na Zlaté zátoce" není prvním hraným filmem, který předvádí Studio dětského filmu naší veřejnosti. Film o dětech musí být jistě poutavý a živý, naučení pro dětské diváky nesmí být vyslovováno násilně, didakticky. To je stará pravda. Nelze se však na druhé straně spokojit s tím, že příběh se odehrává mimo čas a prostor. Při tomto filmu to zvlášť vyniká. A my potřebujeme živé a poutavé filmy o dětech dneška, o jejich životě, radostech a strastech. Druhým základním nedostatkem je malá dějovost. Dobrá filmová povídka Vladimíra Pazourka nebyla zpracována na potřebnou metráž, i když zde bereme v úvahu, že dětský divák nemůže chápat tak rychle jako divák dospělý. Třetí základní slabinou jsou dětští herci. Máme zkušenosti z filmů sovětských, francouzských, italských a konečně i maďarských, jak skvělými aktéry dovedou být děti, jak jejich bezprostřednost a temperament dovedou oživit film i v polohách nejobtížnějších. V tomto filmu není sice již bezduché reprodukování, ale divákův pocit něčeho naučeného zůstává dál. Děti jen jednotlivé postavy představují, bez oněch řemeslných zkušeností, které mají k disposici herci dospělí. Film je hranou prvotinou režiséra Pojara, který dosud pracoval velmi úspěšně v loutkovém filmu. Film „Dobrodružství na Zlaté zátoce" byl natáčen převážně v exteriérech (až na tři dekorace — u spáleného mlýna, vnitřek dřevorubecké chaty a převozníkova domku, které byly postaveny v hostivařských ateliérech). Scénář předpisuje krajinu u řeky, na jejímž jednom břehu je vesnice, na druhém, neobydleném, stojí jen převozníkova chalupa; řeka se rozlévá do velké zátoky a úzkou průrvou vybíhá v romantickou tůňku. Než mohli filmaři alespoň částečně splnit představu této krajiny, projezdili sta kilometrů, prošli břehy Jizery, Ohře, Otavy, Lužnice; pro scény, odehrávající se u převozu a v blízkosti dědova domku, našli vhodné místo nedaleko Českého Krumlova, zátoka byla natáčena na Lužnici u Bechyně a tůňka na Židově strouze. Exteriéry filmu byly realisovány od srpna do listopadu, a to tak, že nejdříve byly natočeny scény, kdy děti hraji ve vodě. Na kameramanu J. Kališovi pak spočíval obtížný úkol, najit jednotný styl fotografie pro měnící se počasí, kdy rychlé ubývání sluníčka musel nahrazovat reflektory. Filmový přehled 27/1955

Film „Staletá krása" byl vyroben na popud ministerstva kultury a Státní památkové správy. Autoři si vzali za materiál již restaurované a opravené objekty, zámky, domy i celá reservační města. Účinnou součástí filmu je hudba. Tvoří s obrazem jediný umělecký celek, neboť navazuje hudebními motivy dobově na obraz. Vytvořili ji skladatelé a hudební historikové, profesoři pražské konservatoře Albert Pek a dr. Ladislav Vachulka. Hudba se zde ozve nejen v rouše moderního zvuku symfonického orchestru, ale především v přímých citátech nejstarší hudby. Zaznívají zde, po prvé na světě, rozsáhlé pasáže starých hudebních nástrojů, jako starých rohů, fidul, zobcových fléten, šalmají, louten a gamb a jiných původních historických nástrojů. Slyšíme dále i lidové nástroje, dudy, cimbál a fujary. Ve skladbách z XV. a XVI. století se ozvou i historické varhany z Týnského chrámu. Režisérem filmu je Svatopluk Studený, dokumentarista od piky. Jako redaktor vytvořil za své dlouholeté činnosti ve filmovém týdeníku několik set žurnálových shotů s nejrůznější thematikou a jako režisér několik desítek filmových reportáží i dokumentárních filmů. — Umělecko-historickým poradcem a spoluautorem scénáře je docent dr. ing. Mencl, autor mnoha vědeckých publikací, a v současné době i umělecko-historický poradce při našich dosud největších historických filmech režiséra Vávry Jan Hus a Jan Žižka. Kamera byla svěřena kameramanu celovečerního filmu, Jaromíru Holpuchovi. Staletá krása je tedy největším a nejrozsáhlejším filmem toho druhu u nás natáčeným, je pozoruhodným přínosem v uměleckém dokumentárním filmu. Filmový přehled 27/1955

Žiadne zbytočné naťahovanie. Pekne krásne od podlahy .... Drsná, špinavá vojna v čierno-bielych farbách dostáva ďalší rozmer. Rozmer absurdity tohoto konfliktu. Netreba ukazovať nepriateľa. Nepriateľa si vieme predstaviť. Toho, proti ktorému bojujeme na fronte. Ale nevidieť nepriateľa, ktorý ti stojí za chrbtom, je o to nepríjemnejšie .... Ten nepriateľ, ktorý po večeroch tancuje na honosných báloch v zámkoch, zatiaľčo vojaci musia hniť v plesnivých a zatuchlých zákopoch zoči-voči nepriateľovi. .... Absurditou je i fakt, že Francúzi boli natoľko zahĺbení do svojej "nedotknuteľnosti", že film zakázali na svojom území premietať ....

Synovi som to sľúbil a sľuby sa musia plniť .... Príjemné usadenie v kreslách multikina a ..... a pozitíva v tom momente pre mňa skončili. Pozliepaný dej, akoby bez príbehu, kde sa viac kecalo o ničom ako konalo. A 3-D efekty ? Nula, nula a ešte raz nula !!! V zábavnom parku v Orlande bolo v 10-minútovom filmíku viac akcie a efektov ako za celú nudnú hodinu a pol ... Zbytočne vyhodené peniaze do pažeráka výrobcov takýchto humusov. Viem, že film nebol určený primárne mojej vekovej skupine, ale aj tak - nevedel som sa dočkať konca. Ten bol pre mňa doslova vyslobodením. P.S.: syn bol nadšený ....

skúsim si tipnúť aké bude finále .... Jeden Čech a jeden Slovák .... Alebo že by som sa 3 mesiace vopred mýlil. Asi nie. Veď sa bude jednať o férové hlasovanie o tom, ktorého telfónneho operátora máme radi .... (20.9.2009) Dnes, 14.12.2009 mi to ani nepripada ako zahada, ale pred troma mesiacmi som to už predpokladal. Dalo sa to aj inak ? Odpovedám si : NIE !

Myšlenka filmu „Návštěva z oblak" je jasná: nestačí jen dobře pracovat, je nutno se též pečlivě připravit i na obranu výsledků každé práce. Pro doložení této myšlenky zvolili autoři prostý, takřka anekdotický příběh o tom, jak celá vesnice neubrání proti nepočetné skupince výsadkářů ani vlastního předsedu družštva, a zpracovali jej formou situační veselohry. Autor námětu Vratislav Blažek dokázal již při své práci na předchozích filmech „Cirkus bude!" a „Hudba z Marsu", že má nesporné nadání pro situační komiku. Také vtipná scénáristická stavba „Návštěvy z oblak" to znovu potvrzuje. Avšak snaha po nejúčinnějším vyšperkování komických situací i na úkor vykreslení charakteru jednajících osob u něho v tomto filmu převládla do té míry, že to má za následek slabou uměleckou přesvědčivost většiny postav a tím i celého díla. Přispívá k tomu i skutečnost, že v mnoha situacích filmu, zejména družstevníci jednají i mluví více z logiky autora než své vlastní, takže na příklad v úvodu filmu se všichni překotně rozhodnou pro soupeření se skupinou výsadkářů a v závěru opět snadno a neuvěřitelně ochotně uznávají nezbytnost branné výchovy. Po režijní stránce je film novým dokladem schopností M. Makovce, jejž diváci znají již z předchozích 4 uměleckých filmů: režíroval „Případ dr. Kováře", který má své čestné místo ve vývoji poválečné české kinematografie, dále natočil úspěšnou veselohru ze sportovního prostředí „Veselý souboj". Ve svém dosud nejlepším díle, životopisném filmu o známém českém cestovateli Afrikou dr. Emilu Holubovi, nazvaném „Velké dobrodružství", odvážně a se zdarem překonal četné technické i umělecké problémy, které přinášelo zejména vykreslení afrického prostředí. V dobré paměti diváků je i předposlední Makovcův film „Severní přístav", dobrodružný příběh z prostředí přístavu v severních Čechách. Filmový přehled 27/1955

Film je určen pro nejširší distribuci i jako doplněk pro přednášky přírodopisné, kulturně historické a osvětové. Filmový přehled 26/1955

Film je určen pro nejširší distribuci. Je vhodným doplňkem přednášek o přírodních krásách SSSR. Filmový přehled 26/1955