Cesty slávy

Lidský život ve válce nemá žádnou cenu. Je to jen číslo. Statistika, kterou je třeba udržovat v přijatelných mezích, aby bylo možno dosáhnout celkového vítězství. Koncepce jednotlivých armádních složek a přístup velení se řídí touto filosofií. Trefovat se do absurdnosti tohoto přístupu, jeho nehumánnosti a právní bezohlednosti, je tak trapně jednoduché. Ale vybrat exemplární případ a problematiku na něm demonstrovat způsobem, který diváka zaujme, jednoduché není. Kubrick to dokázal, a dokázal to hlavně díky svému cílevědomému puntičkářství. Děj jednoduchý, dějové zvraty žádné. Vše je očekávatelné. Z malého filmu udělal velký. Jestli Kubrick něčemu rozuměl vždy velmi dobře, byla to práce s kamerou. Proplouvání kamery zákopy, jeden dlouhý záběr při natáčení útoku. Záběry ze soudní síně skrze židle v popředí. Průhled skrze liniově vyskládaný nábytek, jež kamera obchází, jakoby naznačoval mříž, za kterou se soudní drama odehrává. Symbolická bezvýznamnost soudního procesu jako strojené frašky, která nezná pojem presumpce neviny. Pro mě nejlepší scéna je závěrečné pěvecké vystoupení. Nesmělost a čirá bezradnost ubohé dívky před publikem vojáků se namísto výsměchu setká se soucitným dojetím a upřímnou podporou. Vypovídá to mnohé o tom, jak neutěšená a teskně prázdná je duše vojáka. 78% (13.10.2011)

Mistr na dokonalou režii útočí na hierarchii, která panuje uvnitř armády. A donutil tím k pozoru cenzuru. Ač byl výsledek v mnoha zemích zakázaný, na působivosti mu to samozřejmě nic neubralo. Když dá generál toužící po povýšení rozkaz k útoku, neznamená to, že charismatický Kirk Douglas požene své muže na nesmyslnou misi. Stanley Kubrick velmi obratně útočí na vojenské mýty a domněnky, na hodnosti umně plive, hraje si se svícením, s dlouhými jízdami a plným využíváním hloubky záběrů, a ukazuje lidskou špínu v plné nahotě. Holt nepřítel není vždy tou největší hrozbou. (30.05.2015)

Kubrick měl za sebou již jeden velmi dobrý a dva slušné filmy, Stezky slávy jsou jeho prvním kusem hraničícím s genialitou. Na pro Stanleyho netypicky malém prostoru se daří navodit slušné množství závažných emocí a úchvatné záběry se skvěle mísí s trefnými a přesnými dialogy. Kirk Douglas samozřejmě zastává svou roli lépe, než by mohl kdokoliv další. (06.12.2009)

K čertu s těmi zelenými mozky vypatlanými! To máte tak, když se dva generálové domluví na neproveditelným útoku a jeden z nich je dokonce takovej kripl co nařídí střílet do vlastních mužů, protože podle něj neprojevili dost iniciativy, což volně přeloženo znamená nechat se zabít při plnění nesplnitelné mise. Kubrick v zobrazení protiválečné kritiky opět exceluje a i když tohle dílko není ještě tak vybroušené jako jeho pozdější masterpiece Full metal Jacket, tak dokazuje, že toto téma zvládá a je úplně jedno zda se jedná o válku ve Vietnamu nebo o první světovou. Je to syrové, nebere si to servítky a je to bez zbytečných keců navíc. Tak to mám rád.85% (14.01.2016)

Stále působivý nejen protiválečný, nýbrž i obecně protimilitaristický snímek, jenž dodnes překvapuje svou působivostí, trochu s podivem k tomu, že se tu vlastně nevyskytuje žádná pořádná válečná scéna. Avšak především pečlivé rozkrytí nelidských motivací vyšších velitelů francouzské armády musí v člověku zanechat nějakou tu stopu. Proto je možná celkový dojem spíš pokažen závěrečným dovršením obrazu kruté a absurdní války, díky němuž si říkáme: "S takovýmto tématem by nás dokázal šokovat každý!", a navíc např. v Mostu u Remaggenu se mi vyvrcholení na tenhle způsob zamlouvalo mnohem více. (12.02.2005)